Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 644)
Múza vrní do usínání: Pamatujete, jak jsme se ploužili okolo vily Tugendhat?
Emmy Destinn, Berlín 1908. Repro archiv
Bylo chladno. Dali nám bačkory a my vklouzali do prosklené dvorany mezi svátečně oděné diváky hledící na stěnu z kamene onyx, kamene, co se zdá být průsvitným. Zněl klavír. Lepé dívky v řízách se vlnily, majitelka zámeckého panství, madam Emmy Destinn, vrhala božské stíny a černý majordomus točil kol ní milostné piruety. Sopranistka pěla árii… Byl jste nadšený.
Ema Destinnová (1878 – 1930). Foto archiv
Onyx je sen. Tisíce skřítků cinká stříbrnými kladívky. Zámecké schody jsou prošlapány. Studí.
Paní Ema píše román. Kupuje šlechtický kočár, po zesnulém arcibiskupovi postel s nebesy, po virtuosech historické hudební nástroje. Spinet, cembalo, klavírní křídlo a miniaturní varhany. Polstrované židle, stůl i pohovku nechává zhotovit z jeleního paroží.
Lásku však koupit nelze…
Zámeckými komnatami rezonuje její Carmen. Repro archiv
Na gramofonu přehrává odvanutou slávu. Zámeckými komnatami rezonuje její Carmen, Mařenka, Madame Butterfly…
Zámek je plný lokajů i špehů. Rakousko válčí a paní Ema je vlastenka. Vlastí jsou jí Čechy. Rakouská monarchie nikoliv.
Zpívá na shromážděních vlastenců. Příjmy však nejsou. Její majetek je dán do dražby. Rozprodává cennosti.
Věrné naše milování nepřeruší zloba naléhání… Repro archiv
Monarchie se hroutí. Paní Ema se dočká vzniku Československa. Kovový soprán rozechvívá dómy i háje. Věrné naše milování nepřeruší zloba naléhání…
Zámecké schody se propadají do mlhy. Paní Ema ukrývá pod kámen pět dílů románu Ve stínu modré růže a lísteček se sdělením Oko se mi zalilo krví, odjíždím k lékaři.
Tma pohlcuje dění…
Jste v prosklené dvoraně vily Tugendhat. Foto Mila Vašíčková
Múza šeptá: Jste v prosklené dvoraně vily Tugendhat. Sledujete závěr derniéry inscenace Bouře a klid.
Tančící bohyně zaplétají těla v klubíčka hadích ocásků a zpívající sopranistka zanechává na onyxové stěně otisky dlaní.
Tančící bohyně a černý satyr. Foto Mila Vašíčková
Černý satyr se uklání. Pocta Emě Destinnové, jedné z nejproslulejších českých operních pěvkyň, končí.
Múza šeptá: Už nikdy víc ji nespatříte… Spěte sladce, spánek léčí.
Pak povolala anděly.
Ti mávají křídly a zpívají. Hosana, hosana, vzbudit, až po pandemii. Hosana, hosana, Bohu na nebesích…
Brno – Komín, 28. 2. 2021
ProART Company , Brno / Tanzkompanie Golde G. Cottbus, Německo – Martin Dvořák: Ema Destinn Bouře a klid. Námět a režie: Martin Dvořák, choreografie: Martin Dvořák, Golde Grunske, text: Alena Mornštajnová, Ema Destinnová, Martin Dvořák, Adolf Wenig, hudba: Ema Destinnová, Antonín Fajt, Omar Rojas Ruiz, Kryštof Okrouhlý a další, kostýmy: Jindra Rychlá. Účinkují: Irene Bauer, Kateřina Beranová, Kateřina Jebavá, Golde Grunske, Zaida Ballesteros Parejo, Martin Dvořák a Marta Vašková (klavír). Premiéra 28. 1. 2019, Vila Tugendhat, Brno. Derniéra on-line 20. 2. 2021 ve 20:00 – 26. 2. 2021 ve 23:45 (zde).
Zámek Stráž nad Nežárkou, sídlo Emy Destinnové. Repro archiv
P. S. Pohnuté osudy umělkyně Emy Destinnové, majitelky panství a zámku Stráž nad Nežárkou, se uzavřely v českobudějovické nemocnici 29. ledna 1930. Bylo jí 52 let.
///
Více na i-DN: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 415)
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 644)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
