Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 648)
Jirku Skovajsu znám dobrých dvacet let. Byl klučinou, kterého bylo plné jeviště zatuchlé a vrzající Polárky. Usměvavý, hravý, věčně něco kutící. Herec, hračička. Měl dar výmluvnosti, smysl pro rytmus, intonaci a dobře zpíval.
Nyní působí v brněnském Divadle Radost. Hraje rošťáky, potutelné chytráky a tatíky. Je laskavý a neposeda. Loutky v jeho rukou ožívají. Pořídil si nahrávací bytové studio a ve volných chvílích natáčí výchovné instruktážní snímky pro možné dětské diváky.
A protože v covidovém roce má volného času víc, vznikla série dvaceti sedmi mikro příběhů Alena a Miki o zážitcích normální rodinky trpící pod tíhou domácího lockdownu, dva díly o loutce pro děti Jarda s písničkami – Na výletu a Na hřbitově, pětidílný Strejda Ferenc nabádající děti k smysluplné tvorbě hraček a snímek o způsobech filmové animace.
Múza mi kouká přes rameno: Já toho pána znám. Chodívá na výlety s batůžkem na zádech, ze kterého mu vykukuje loutka. Má rád kočky. Jedné říká Faraon… Svá dílka zavěšuje na youtube pod značkou Nepirum – Nepirum.
Nepirum, to je cizokrajně znějící slovo, Mab, můžeš mi je přeložit?
Ve slovníku není. Ale snad by to mohla být česká rébusová hříčka – nepij rum… Zasmála se a nastartovala prohlížeč.
Alena a Miki zabydleli obrazovce. Skovajsovy jednoduše řešené loutky žily a komentovaly s decentní ironií situace nemocí zachvácené země. Jirka hrál na ukulele, zpíval trefné popěvky, děti, špunti s hlavičkami osazenými láhvovými uzávěry místo čepic, byly z korku a soužená rodina, posedávající u věčně puštěné televize, pozvolně spěla k rozpadu…
Mab povídá: Všiml jste si láhve od pravé ohnivé vody, stojící na gauči? Pan Jiří v ní přechovává saharský pouštní písek z časů, kdy se ještě dalo cestovat.
Pett Sitcom skončil.
Mab pravila: Věru, zdařilá kronika současné neradostné doby, která ještě zdaleka není u konce.
Brno – Komín, 19. 3. 2021
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 648)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)