Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 650)
Polehávám. Je květná neděle. Začínají Velikonoce. Kříže v kostelích se halí do fialových roušek.
Múza šeptá: Pod Stránskou skálou se sluní ještěrky a kvetou houfy konikleců…
Jaro je radost, vzdychl jsem a zavřel oči.
Ťuky, ťuky, ťuk…, ťuká mi Mab na čelo. Snad byste nespal, budeme si hrát na kvíz. Co vám říká „cool“ dramatika?
Devadesátá léta minulého století. Jednou z představitelek proudu „cool“ dramatiky byla Angličanka Sarah Kane. In yer face, což se dá přeložit v tváři divadla nebo lépe – tváří v tvář divadlu… řekl jsem aniž bych otevřel oči.
Dobře, dobře… a Hack reality?
Heklá, heknutá, hekři. Uzmutá, jetá, narušená skutečnost…
Alexandra Bolfová?
Divadelní režisérka. Čtenářka Mudrování…
Buranteátr?
Stálice brněnského experimentujícího divadla intelektuálů, sídlící v Sokolském domě na Kounicově ulici…
Self?
Předpokládané jádro osobnosti člověka mající vlastní motivační sílu. Používá se myself – já sám, yourself – ty sám, himself – je work on it himself, pracoval na tom sám, zívl jsem a opět usnul…
Z dáli ke mně dolehl múzin hlas: Nespěte divochu, nebo zaspíte i soudný den… Vzhůru do divadla, online premiéra inscenace Buranteatru a Alexandry Bolfové Self právě začíná.
Nebohý člověk na invalidním vozíčku medituje o problému cestování. Zkroucenými prsty deformovaných dlaní se dotýká ovladače. Vozík předvádí, co umí. Otáčí se, popojíždí a krouží kol své osy. Praská to, prská, lupe. Snímací technika vítězí nad technikou stroje. Mluvní projev aktéra se stává nesrozumitelným. Chvílemi se rejdící vozík i tvář herce propadají do tmy.
Do dění vstupuje pohledný mladík. Ošetřovatel. Hovoří s nebožákem. Vozík prská, takže nevím o čem. Objevuje se dívka. Asi milá pohledného mladíka. Ona ho má ráda, on ji nikoliv.
Jejich slova luštím jen v okamžicích, kdy vozík stojí a neprská…
Nebohému ošetřovatelé navlékají výzkumný oděv podobný svěrací kazajce s tuhým trychtýřem halícím krk a hlavu. Límec bliká. Je to strašidelné. Mefistofelovské…
Nehybný nazývá dívku maminkou. Mladík je stižen záchvatem pohybové křeče údů…
Mumlám: Múzo, je to zlý sen, neorientuji se.
Múza šeptá: Hack reality otce, matky, syna, ženy, muže, dítěte, pečujícího, opečovávaného… člověka, narcisty.
Scénická hudba prská také. Spolu s hereckými výkony tvoří koláž soužití mladé generace. Důležitá pro děj je lednička a svit televizoru. Záhadou se jeví rodičovství. Kdo je otcem a matkou nebohého?
Mrazivá je scéna přemísťování nehybného těla ze starého vozíčku do luxusu moderního vehiklu.
Múza šeptá: Bolest rodičů velká jest, však utrpení dítěte větší…
Vozík se vrtí, popojíždí, prská…
Múza šeptá: Touha člověka po seberealizaci a sebeurčení je silnější než pud sebezáchovy…
Inscenace šokuje i nadále. Předkládá scénu dějově nepochopitelnou. Absolventka muzikálového a divadelního herectví, slovenská herečka Dana Jaceková, hrající v představení dívku, žádá v pandemické době slovenskou instituci o možnost výjezdu k návštěvě své nemocné maminky…
Múza šeptá: Introspektivní sonda do potřeb sebe samých v obyčejnosti lidského bytí.
Šeptám: Svět se posouvá a lidé si nerozumějí. Nastává snad čas nové apokalypsy?
Prskající inscenace, provázená nechtěnými lapsy světel a tmy, končí děkovačkou.
Běží titulky.
Autorská inscenace volně inspirovaná dílem britské autorky Sarah Kane, jedné z nejvýznamnějších představitelek in-yer-face dramatiky.
Režie: Alexandra Bolfová
Dramaturgie: Martin Hodoň
Scénografie: Karolína Srpková
Kostýmy: Eliška Drastíková
Light design: Anna Laborová
Hudba: Pjoni
Asistentka režie: Eliška Zárecká
Zvuk: Tereza Papáčková
Produkce: Klaudia Klembarová
Technické zajištění, výroba: Jiří Zach, Vojtěch Koláček, Jaroslav Ryška
Inspice: Martina Ipserová
Hrají: Dana Jaceková, Mark Kristián Hochman, Daniel Rampáček
Střih: Adam Gazárek
Kamera: Aleš Záboj, Jan Šmach, Hugo K. Kundráčik
Děkujeme Ateliéru audiovizuální tvorby a divadla Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Studiu Marta v Brně.
Skolila mě únava.
Mab šeptala: Herci byli velmi dobří, přesvědčiví…
Brno – Komín, 31. 3. 2021
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 650)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Venku zima,
větší než byla o Vánocích, studený vítr je velmi nepříjemný. Můžeme si však v teple domova při článku J. Tučka vytvořit v duchu předjaří a hlavně si s poukázáním na první květy a živočichy, které opouštějí svůj přezimovací prostor, uvědomit, že příchod jara nezastaví ani situace, která nás všechny tak obtěžuje, a sluneční paprsky nebudou jen svítit, ale i hřát, a stejně tak se nedá udržet pasivní vyčkávání na plné obnovení různých činností a lidská činorodost začíná hledat a zkoušet nové alternativy. Homo sapiens se musí probudit z letargie způsobené událostmi stejně jako ostatní tvorové, ze zimního spánku.
Aprílové změny nezastaví příchod máje.
04.04.2021 (14.34), Trvalý odkaz komentáře,
,