Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 651)
Jsou Velikonoce a já nezřízeně zmlsaný. Jedl jsem mazanec mazaný máslem, pil instant kávu šizenou Karem a ředěnou mlékem.
Velikonoční modrá. Foto Mab
Múza se šklebila. Statečný barde, je čas. Malí čmeláci již sají nektar z kvetoucích kočiček, pápěří květů poletuje povětřím a ovečky drží stráž nad trsy konikleců. Něha modřenců kontrastuje s rozkvetlou krásou žlutí a větve stromů kynou poutníkům v ústrety. Je čas vyrazit.
Múza mě usazuje na povětrné koště a fííí, letíme nad Brnem.
Vidím skálu, lom, kostel, střechu školy a za zdí komínský hřbitov. Volám: Mab leťme jinam, mrznou mi nohy…
Jak je libo, veliteli.
Velikonoční žlutá. Foto Mab
Klesáme. Na Josefské je průvan, ale koště mizí. Vcházím do pasáže Alfa. Múza zastavuje běžící režisérku Kamilu Polívkovou.
Nezlobte se, spěchám, mám zkoušku na Zeď…
Je nějaký problém, ptá se referentka HaDivadla Marie Rotnáglová a pak povídá: Rakouský román z roku 1963 Zeď Marlen Haushoferové pojednává o matce odrostlých dětí, která se vydá na víkendový pobyt do podhůří Alp. První ráno zjistí, že ji od okolního světa oddělila neviditelná překážka, kterou nazve zdí.
První ráno zjistí, že ji od okolního světa oddělila neviditelná překážka, kterou nazve zdí. Foto HaDi
Inscenátoři v reakci na pokračující pandemii se rozhodli inscenaci rozdělit na části a její jednotlivé fragmenty medializovat. Tento časově ohraničený zážitek nabízí publiku možnost propojit svět narativu s momentálně prožívanou realitou a zasadit si příběh Zdi do života obdobným způsobem, jako když člověk čte román měsíc nebo dva a vedle toho žije svůj život.
Tak jak, poletíme, veliteli?, řekla múza.
Ne, ne, pojedu tramvají.
Čmeláček na nektaru. Foto Mab
U Mahenova divadla jsem potkal herce Grygara. Nezapomeň přijít na Čechovova Racka. Výtečné představení.
Jene, kdy?
Jen co začneme hrát…
Lidé s respirátory na obličejích mlčeli. Prsty hladili displeje mobilů.
Kvetoucí kočičky. Foto Mab
Múza mi pošeptala do ucha: Ve Slováckém divadle snižují stavy zaměstnanců, propustili sedm uměleckých pracovníků. Radnice v Uherském Hradišti nemá dostatek peněz…
Věž kostela mizela ve tmě. Nad hřbitovní zdí houkal sýček…
Vzdychl jsem: Múzo, žijeme šílenou dobu…
Pravda, pravda, pane, ale stále ještě žijeme, řekla múza a uhladila mi polštář pod hlavou…
Brno – Komín, 2. 4. 2021
///
Více na i-DN:
– o inscenaci Zeď:
Od zdi narativu ke zdi současného světa
– o Slováckém divadle:
Sofiina volba Slováckého divadla
Vyzývám vedení divadla, města i celého kraje
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 651)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
