Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 661)
Režisér Jiří Honzírek, principál a hlava Divadla Feste, patří do rodu nevzdávajících se lodivodů, poctivých služebníků múz. Rozumí bědám i bídě člověka a umí dělat „chudé“ divadlo. Jeho život v umění je toho dokladem.
S potěšením jsem využíval principálovy přízně a za objevnými inscenacemi Divadla Feste putovával na mnohá místa města. Zpovzdálí jsem sledoval statečný slalom společenství na trati dotací, darů, příspěvků i anabázi touhy a častých pohybů cesty za ukotvením festovní střechy nad jejich domovskou základnou.
Mab zašeptala: Divadlo Feste se stalo uznávanou tribunou vzdělaných, svobodně myslících Evropanů.
Múzo, to je odvážné tvrzení, až jsem se lekl, řekl jsem šeptem, to máš z vlastní hlavy?
To jsem vyčetla z novin. Cizích…
Ach tak, naše by jim to zajisté vyčetly…
Ani ne. Feste je divadlem chytrých kumštýřů, jimi přinášená témata rezonují nejen u fajnšmekrů.
Zašeptal jsem: A šéf Honzírek je hospodářem, co pro peříčko i přes plot skočí… Viděl jsem jeho inscenaci finské hry ve vybydlených prostorách honosné vily…
Múza se zamyslela. Tentokrát zůstává v Česku. Převedl do obrazové podoby Václavem Havlem sepsanou faustovskou legendu v hořkém dramatu Pokoušení. Inscenuje ji jako krutou hru no loajalitu k systému moci. Jako vedlejší a nepřímý následek zdravotních rizik a eskalujících ekonomických nejistot dneška.
Zašklebila se a šeptla: Pane, pane, budeme si hrát. Škobrtla o klávesnici a na monitoru se rozsvítily titulky.
Hrají: Foustka – Lukáš Daňhel, Vilma – Šárka Šildová, Fistula – Michal Borovský, Primář – Sergej Sanža, Markéta – Klára Bulantová, Zástupce – Jiří Miroslav Valůšek…
Dívka v módních teniskách a bílém plášti řekla: Obraz první. Na scéně je jedna z místností vědeckého ústavu. Je to něco mezi pracovnou, klubovnou a odpočívárnou…
Dívka v bílém plášti rovná převrácená křesílka do řady. Jednající postavy usedají. Tajemný Foustka nazývá dívku Markétou. Prosím, udělala byste mi kávu?
Hlas přítomného, leč neviditelného zástupce hlaholí: Dobré ráno. Jak jste se vyspali? Udělejte si pohodlí, pan primář si na formality nepotrpí. Co máme nového?. Jistě se těšíte na ústavní večírek. Považuji jej za prospěšný pro psychoterapeutický efekt a kolektivní uvolnění. Už jste fasovali mýdlo?
Pan primář je stratégem i mistrným vládcem. Patetickým gesty rozevlátých paží dává najevo svou všeobjímající vlídnost. Pečlivou dikcí brousí příkazy i přání. Je muzikální. Hraje na několik hudebních, drnkacích nástrojů. Podřízené rád plácá po zadcích. Šedivá kozí brada dodává jeho tváři podobu odpudivě proradného, vilného dědka. Je to chrlič tezí typu – Musí se, aby se, musíme. Jak dnes vymyslíme, tak se budou chovat oni, příští generace.
Mab řekla tiše, dost dobré, a pak pokračovala: Honzírkův režijní princip je chytrý. Dívka v moderních teniskách je průvodcem inscenací. Popisem scénických aranží aktivizuje obrazotvornost diváků. „Před sebou máte okno, vlevo je vchod do sálu, muž má na sobě župan“. Je na divákovi, zda si dokáže její slova oživit do potřebné podoby. Tedy, že svléknutý herec je zahalený v županu, židle je okno a věšák dveřmi. Osloví-li protihráč dívku v teniskách jménem, dotyčná přestává být průvodkyní dějem a stává se Markétou, postavou příběhu. Je to vtipné, prosté, jednoduché.
Dívka v teniskách oznámila obraz druhý: Knihovna, spousta knih, na stěně mapa vesmíru, na stole velký globus…
Foustka je doma. Kreslí kolem sebe magický kruh. Zapaluje čtyři kulatým špalíkům podobné svíce. Do pokoje vstoupí tajemný návštěvník v červených kalhotách, s červenými rukavicemi na rukou: Jmenuji se Fistula. Je arogantní. Hřmotný. Zastrašuje a velí.
Odehraje se skvěle režírované setkání iracionálního intelektuála Foustky s domnělým ďáblem požadujícím podepsání dohody o spolupráci v boji s iracionalitou myšlení.
Když se Foustka píchnul do prstu, aby smlouvu stvrdil krví, podal mu Fistula propisku. Na Foustkovi bylo patrné překvapení. Zaváhal, pak nabízenou propisku uchopil a smluvní listinu podepsal.
Dívka říká: Obraz třetí, večírek. Ústavní zahradu osvětluje zář měsíce a po stromech rozvěšené lampiony. Hopsající primář hraje na ukulele. Za ním v zástupu poskakují podřízení.
Múza zašeptala: Jak my to dnes vymyslíme, tak budou ti příští zítra žít.
Foustka snadno získává Markétčinu přízeň. Stává se systému ústavního řádu nebezpečným. Situaci pochopí, intrikuje, hájí se, uhýbá, manévruje.
Pocítil jsem mrazení v zádech.
Múza pravila: Rovnice být a přitom nebýt loajální je aktuální stále.
Obrazů inscenace bylo sedm. Herci hráli znamenitě. Přesvědčivě. Honzírkova režie hýřila nápady a výrok Ďábla ošálit nelze se mi vryl do paměti.
Kamerové přiblížení inscenaci obohatilo a zvýraznilo.
Mab zašeptala: Divadlo Feste umí, ať žije!
Dodal jsem šeptem: Díky Bohu, že všechna osudová mámení i touhy světské mám již dávno za sebou…
Brno – Komín, 11. 5. 2021
Divadlo Feste, Brno – Václav Havel: Pokoušení aneb LOAJALITA? Režie: Jiří Honzírek, dramaturgie: Katarína K. Koišová, výprava: Sylva Marková, technika: Jakub Šotola, grafika: Matěj Málek, produkce: Kristýna Břečková, Antonín Šmarda. Hrají: Lukáš Daňhel, Šárka Šildová, Klára Bulantová, Michal Borovský, Sergej Sanža, Jiří Miroslav Valůšek. Online záznam představení 7. 5. od 20.00 na goout.net (4 jeviště jednoho sálu ve Franz Kafka Spital filmově propojilo studio BIATEK).
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 661)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)