Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 664)
Divadla začínají hrát, pandemie je na ústupu, bude čas hledat nová témata. Latentní diváci jsou lákáni na premiéry nastřádané v době zákazu. Rozběhl se i festival Divadelní svět Brno.
Smutně vysedávám u obrazovky počítače, na „živé“ produkce si netroufám. Jsem rekonvalescent, dlouhodobé sezení s respirátorem na tváři by asi bylo nad mé síly.
Pod okny kráčí studentky, kolena jim probleskují skrze umně protržené díry na kalhotách.
Režisér Scherhaufer říkával: Pokrok nezastavíš ani omylem. A Dádulička Ambrová dodávala: Jaro, jsi „serióz“, v rozervaných džínách si tě nedovedu představit.
Byl jste mlád, bloumal jste městem, tělo nebolelo, ale do smíchu vám nebylo, ozvala se šeptající múza.
Věru, nebylo, vzdychl jsem.
Šéfování je chlebem o dvou kůrkách, mnohdy spálených z obou stran, přišeptla múza.
https://youtu.be/ZEDMoobhvdw
Na monitoru běžely záběry pavlače a dvoru chátrajícího činžovního domu.
Múza šeptala: Pamatujete se? Mendlovo náměstí, kousíček od pivovaru, psal se rok 1984. Brněnská redakce natáčela v režii Karla Fuksy a Svatopluka Vály inscenaci Vrah. Scénář na motivy románu Josefa Merhauta napsal Arnošt Goldflam. Stál jste vedle kameramana a sledoval, jak si vedou „vaše ovečky“. Dokonce jste v inscenaci hrál postavu Jednatele a vaše jméno se objevilo v titulcích.
Z úst mi uniklo slůvko: Opravdu?
Stalo se to v rozpadávající pivnici U Stopků na České ulici. Vlastenci konali český večírek, jednatel spolku účastníky vítal a dekoroval drobnou kokardou.
Zašeptal jsem: Byla tam ukrutná zima.
Na obrazovce se střídaly záběry nuzné světničky s pavlačovým ochozem. Vousatý muž štípal na špalku dřevěná polena. Dvorem prošel elegantní úředník Pavlát. K jeho lůžku zamířil zarostlý opilec. Řekl: Dobrou noc, a ulehl. Z pod přikrývku mu trčely ochozené boty.
V sociálním dramatu o mordu dcery majitelky nájemkyně bytu krutým otčímem, velmi úspěšně hráli herci nechtěného Hanáckého divadla, již tehdy zápasícího o název HaDivadlo: Mikuláš Pánek, Miloš Maršálek, Jaroslav Kohut, Břetislav Rychlík, Miloš Černoušek, Hubert Schnaubert i Hana Müllerová si před kamerami vedli znamenitě. A herečka z Provázku Monika Maláčová v roli proradné dívky Riči byla báječná. Uviděl jsem i Mirka Donutila a Oldřicha Navrátila, kterým v rolích německých kumpánů sekundoval Dan Dítě.
Nostalgické melodie na klavíru preludoval hudební skladatel Jiří Bulis, Jirka Pecha byl hostinským a Franta Kocourek zvedal koňský povoz. Vrahem byl otčím Balvár, válečný vysloužilec a věčně opilý tyran, ve vynikajícím podání Lubora Tokoše. Jeho úslužnou manželku hrála Jana Janovská, skvělým úředníkem byl Arnošt Goldflam.
Seděl jsem u blikající obrazovky a dumal.
Múza zašeptala: Dobrá inscenace.
Usnul jsem.
Brno – Komín, 25. 5. 2021
ČT, Brno – Josef Merhaut: Vrah. Scénář dle románu Josefa Merhauta napsal Arnošt Goldflam. Režie: Karel Fuksa, Svatopluk Vála. Dramaturg: Vladimír Kelbl. Architekt: Oldřich Schüller. Výtvarník kostýmů: Zdena Mannová. Hudba: Jiří Bulis. Zvuk Jindřich Stožický. Kameraman: Josef Víšek. Kamera: Jakub Nosek. Vedoucí výrobního štábu: Petr Pinkas. Hráli. Karel Pavlát: Mikuláš Pánek. Balvárová: Jana Janovská. Riči, dcera: Monika Maláčová. Pavla, dcera: Svatava Válová. Balvár: Lubor Tokoš. Šrámek: Jaroslav Kohut. Spolubydlící: Miloš Maršálek. Úředník: Arnošt Goldflam. Hostinský Mařík: Jiří Pecha. Jednatel: Jaroslav Tuček. Kalbáček: Oldřich Navrátil. Němečtí kumpáni: Miroslav Donutil, Daniel Dítě. Pavlátovi přátelé: Miloš Černoušek, Břetislav Rychlík, Hubert Schnaubert. Klavírista: Jiří Bulis. Žena: Hana Studničková. Zdravotní sestra: Hana Müllerová. Úředníci: Jiří Vanýsek, Ota Filip, Otakar Nováček, Luděk Virgl. Číšníci: Rudolf Lopaška, Karel Češka. Československá televize Brno 1984. Psáno z vysílání ČT3, 9. a 14. května 2021.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 664)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)