Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 665)
Monitor vrní, múza šeptá: Slunce je velký básník a strany lžou. Šeptám: Máme pár měsíců do voleb a strany nelžou, jen pózují a dláždí si chodníčky.
Vrnící múza. Foto Mab
Do Strakovky, do Strakovky, i k Neumětelům, špitá Mab.
Špitám též: Kapustičky málo, vojsk i Fortinbrasů více.
Múza vece tiše: Hamlet kouká z okna, cedí mezi zuby: „Ofélie, běž… do kláštera!“
Vzdychnu: Povětří se hemží hmyzem. Vlaštovky staví hnízda a jaro je chladné. Co dělat, múzo, co?
Jaro je tady. Foro Mab
Půjdete za zrcadlem doby. Do divadla…
S maskou na tváři, s certifikátem v klopě, škvírou a potají vniknout ve svatostánek umění a tam si nechat změřit teplotu, to pro mě není.
Mab zašeptala: Chápu. Pamatuji, jak říkával Jirka Pecha: „Kašpárku, do divadla? To mě už dávno nebaví.“
Pampelišky odkvétají. Foto Mab
Také se pamatuji, a to mu tehdy nehrozilo setkání s mutacemi covidu… Ach jo, múzo, do divadla nikoliv.
Pustíme zprávy, vrhnete se na současno.
Koukám, múzo, lidé jsou zmatení. Běhají s rouškami na půl žerdi i bez. A těch statečně železných bojovníků, křičících “Hrrr, na ně“ v naději, že za ně do zákopů půjdou ti druzí, co těch u nás je…
Mab tiše zanotovala: Čechy krásné, Čechy mé…
Zapadající Slunce nad Svratkou. Foto Mab
Tuhle píseň měl rád můj bratr. Zpívával mi ji do telefonu. Říkával, že si neumíme vládnout a že máme smůlu. „Sotva nám vyroste generace chytrých, vzdělaných a schopných jedinců, přijde osudová pohroma a ti nejlepší z nich jsou něčím zlikvidováni.“ Byl věřící a slušný člověk. Žil sám. Společníkem mu byl jen jeho mlčenlivý pes. Proto vedl dialog s rádiem a televizorem. Přel se s nimi a často jim i nadával. “Jste lháři a podvodníci. Copak je toto všecko k žití…“ Nadával jim až do smrti. Zemřel dávno.
Vím, špitla Mab. Před sedmi lety…
Ne, ne, dřív. Byl o sedm let starší.
Ach, ty sedmičky…
Zavřel jsem oči a usnul.
Brno – Komín, 1. 6. 2021
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 665)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
