Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 671)

    Vracel jsem se z nákupu. Múza šeptala: Kvalita pokleslá, ceny hvězdné… Povzdechl jsem: A k tomu ta vedra. Kdyby nebyla, byla by chladna… Múza zabzučela: To byste dostal chuť i na divadlo

    Třeba na Divadlo Aldente, které máte rád. Divadlo, kde se potkávají mladí herci a autoři s Downovým syndromem a profesionální divadelníci bez handicapu. Budou mít premiéru. Uvedou Sofokla. Antigonu.

    Antickou tragédii psanou jambickým veršem?

    Ano. Našli totiž nosné téma pro dnešek – Je dobré podřídit se nařízením, i když jsou špatná?

    Povídej, co víš.

    Antigona. Foto Míla Vašíčková

     Jitka Vrbková, režisérka napsala: „Máme za to, že lidé s Downovým syndromem mají ojedinělé vidění světa a specifické performativní dovednosti.“

    Vzácná a odvážná žena, řekl jsem.

    Matka čtyř dětí. Dvou chlapců a páru dívek. Nejmladší, Julii, je pět měsíců, špitala múza.

    Prolog. Foto Míla Vašíčková

    Nastalo ticho. Po chvíli pokračovala: Antigona je o smutku, o lásce mezi sestrami, o lásce Antigony a Haimona, ale také o rodině…

    Jako student jsem hrál v Karvašově Antigoně, který tragédii situoval do německého koncentračního tábora. Byla to těžká a namáhavá inscenace.

    Vím, režírovala ji profesorka Lola Skrbková a moc se s vámi natrápila…

    Bratrovražedná bitva. Foto Míla Vašíčková

    Režisérka Vrbková píše: U herců s Downovým syndromem výklad textu téměř úplně přeskakujeme. Děj a témata velice dobře pochopí přes hraní konkrétních situací. Rozumějí emocionalitě veršů i skrytému gestu, který je v nich uložen.

    To je řečeno téměř vědecky.

    V programu k inscenaci se uvádí: Dva bratři zemřou ve vzájemném souboji. Jednoho z nich rozkáže vládce Kreon pohřbít se všemi poctami, pohřeb druhého však zakáže. Isména se rozhodne podřídit se Kreontovu příkazu, zatímco Antigona se mu vzepře a přes zákaz pohřbí i svého druhého bratra. Kreon ji odsoudí k smrti.

    Oidipus. Foto Nikola Minářová

    Jel jsem autobusem, vystoupil na Husově ulici a vydal se k budově kostela církve českobratrské. Múza poznamenala: Nezakopněte, divadelní sál začátků vaší kariéry před vámi.

    Vrávoral jsem po schodech, v šeru hledal cestičku k sedadlům. Múza citovala z programu: Ve staré řečtině používali básníci množství citoslovcí, která byla velmi zvukomalebná. Do textu jsme vložili několik z nich: Feu, ió moi moi, ómoi!  Aiai aiai, ió ió!  Iú iú, ió ió!  Éa éa éa!  Ototototoi popoi da! É é! Oé!

    A jé!, vzdychl jsem, když jsem v předposlední řadě dosedl na sedadlo a setřel z čela pot.

    Polyneikes, Antigona a Isména. Foto Míla Vašíčková

    V hledišti vládla rodinná atmosféra. Příbuzní aktérů s respirátory na tvářích hledali nejvhodnější místa. Manžel paní režisérky nosil na rukou drobounkou Julinku. Jedna z účinkujících se objímala s maminkou. A paní Vrbková mi tiše pravila: Dobře jste si vybral, odsud uvidíte na všechno.

    Premiéra začala inscenovaným „kiksem“. Antigona v závojích svatebního hábitu se s napřaženou paží rozběhla z hloubi jeviště na forbínu, v tom ji zastavil výkřik. V uličce přede mnou zvolal herec: Oé! Vytáhlý kolega mu vysvětlil, že začátek představení se koná na scéně…

    Kreontové a hlídač. Foto Nikola Minářová

    Múza špitla: Velmi vtipné divadlo na divadle. Účinkující se seběhnou a vysvětlí divákům, kdo je kdo. Že některé role budou hrány dvěma herci současně a Antigona dokonce herečkami třemi.

    Po poradě a rituálním protřepání rukou, se dění opět rozbíhá. Postavy běhají s lucerničkami kolem sedících diváků, ukazují se ve škvírách mezi reflektory bočních balkonků, přestavují průhledné atrapy antických sloupů a chrlí jambické verše.

    Kreon Lukáš Suchánek. Foto Míla Vašíčková

    Ve vzduchu se vznáší vladařova koruna. Pod ní se pohybuje ďábelský Kreon v červených kaťatech. Skřehotavé se mi vrývá do paměti. V bratrovražedném boji se blesknou zbraně. Isména je křehoučká. Hrdinný Haimon má brýle a jeho hrdelní přednes dojímá. Herci skandují: Ototototoi popoi da!

    Múza poznamená: Sofokles v originále…

    Antigona. Foto Míla Vašíčková

    Diváci jsou uchváceni. Hlavami otáčejí do míst, kde je přítomnost jejich pohledu potřebná. Jen Julinka v tatínkově náručí spinká.

    Múza šeptá: Prolínání hry „herců“ s aktéry je působivé.

    Těla bratrů jsou pohřbena, Antigona za svůj čin potrestána, Kreona mučí svědomí.

    Pohřeb druhého bratra. Foto Veronika Bartoňová

    Tvůrci premiéry se děkují… Jsem dojat.

    Múza neskrývá nadšení: Bravo! Hudba, scénografie, kostýmy, herecké výkony i režie na výbornou! Užijte si prázdnin…

    30. 6. 2021

    Divadlo Aldente, Brno – Sofokles, Ferdinand Stiebnitz, Jitka Vrbová: Antigona. Scénář a režie Jitka Vrbková, hudba Jan Kyncl, scénografie Zuzana Hejtmánková, Tomáš Madro, kostýmy Kateřina Dvořáková, Alice Šindelářová, světla a zvuk Vendula Kacetlová, Josef Fiala. Osoby a obsazení: Antigona – Eliška Vrbková, Iveta Kocifajová, Zuzana Škopová, Kreon – Lukáš Suchánek a Lukáš Rieger, Isména – Hana Bartoňová, Haimon – Martin Kříž, Hlídač – Tomáš Král, Polyneikes – Jakub Zahálka, Eteokles – Jan Kyncl. Premiéra 28. 6. 2021, Bezbariérové divadlo Barka, Brno.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 671)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Rád jsem si přečetl
      sugestivní slova o nové premiéře antické hry na brněnské scéně. Jak je zřejmé, představení zanechalo silný dojem. Již od studentských let, kdy jsem poprvé slyšel o přestaveních v řeckém přírodním divadle, kdy i ženské role hráli jen muži, pro přehlednost měli pevné masky, pro zesílení v maskách stále otevřená ústa s jakýmsi předchůdcem tlampače, rytmizované texty a skupinu hudebníků i vokálního chóru. Přečetl jsem tehdy, myslím, všechny autory tragédií i autora komedie. Obdivoval jsem vynalézavost inscenátorů nejen, co se týkalo obsahu her, ale i způsobu předvádění na scéně, které muselo být velmi přitažlivé. Diváci naplnili zcela hlediště a představení začala, jedno po druhém. Která navazovala v ději, musela končit tak, aby napětí závěru vyvolal potřebu vidět další.
      Jak je vidět, tyto tisíciletí autoři stále provokují k novým nastudováním v současnosti. U nás i na scénách v celém světě, a jsou přijímány zájmem inscenátorů i diváků. Obsahují stále platné lidské střety ve variantách situací, které jsou potřebné řešit i v běžném životě jednotlivce i společnosti.

      19.07.2021 (21.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,