Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 672)

Doba kovidová je bláznivá. Připomíná poetickou krajinu. Sotva přejdeš jedny hory, hned se najdou jiné… Když jsem otevřel oči, uviděl jsem svitu andělů v bílých pláštích s rouškami na tvářích. Hleděli na mé odhalené břicho: Člověče, měl jste štěstí, žijete…

Sudičky cvrlikaly jako vrabci. Být negativní se mnohde nevyplácí, teď se to hodilo. Náhlé příhody břišní nemívají jen happy end. Nejíst, nepít, chodit, chodit, chodit…

Proberte se, rekonvalescente, ozvala se múza. Mám pro vás téma, které osvěží vaši paměť.

Největší středoevropský literární festival Měsíc autorského čtení vznikl v roce 2000 v Brně a v průběhu času se rozšířil i do dalších měst.

Pamatuji se. Knižní nakladatelství Větrné mlýny mi bylo sympatické už pro svůj název. Chtěl jsem u nich vydat vzpomínky, ale nějak se nezadařilo…

Letos probíhá autorské čtení v Brně, Ostravě, Bratislavě a Lvově, řekla múza a na monitoru se zjevil zpívající bard Arnošt Goldflam.

To je milé překvapení, řekl jsem.

Blýsklo se, zahřmělo, múza pravila: Mír tomuto domu…

Spisovatel Goldflam četl o mládí a semitské rodině, ve které vyrůstal. O bědující babičce, přísném otci a vlídné, pořádek milující mamince. Mistrovské vyprávění o intimnostech rodinné šperkovnice, zažívané za noci plné hromování nebes, mělo kouzlo. Bylo vtipné, dojemné a moudré…

Múza řekla: Děti na mámině sukni čtou a čtou. Na pódiu Divadla Husa na provázku vstupuje básnířka, prozaička, publicistka Andrea Vatulíková a hudební skladatel, pianista, výtvarník, pedagog Tomáš Hrubiš.

Šestatřicátníci v kompozici slov a hudby To je dojemné vypovídají o žité současnosti.

Noc je bouřlivá. Blesky klikatí oblohu, nebesa rachotem nešetří. Záznam však běží. Mám ráda ty mosty, které na sebe navazují, říká básnířka a klavírista ťuká do kláves. Slova se kutálejí, hudba se rozlévá. Shluky myšlenek jsou podkreslovány zvuky sfér.

Múza řekne: Svobodomyslná poetka se zpovídá ze svobodomyslných názorů na dobu, čas i na lásku…

Autorka je pečlivá, srozumitelná. Dodržuje rytmické hodnoty veršů, jejich přesahy i myšlenkové pointy odděluje cézurami. Hudba se mění v temný hukot připomínající roj letících strojů. Třesk a slova autorky jsou pískem v přesýpacích hodinách.

Autorka mluví a mluví a má neposlušné vlasy. Chtěla bych něco najít, něco, co se dá tajit. Poradila mi, buď jako strom.

Přivírám oči, slyším větičku: Jaro je hrozné… A vše mizí v mlhách…

Probudila mě múza. Zpívala: Noc je dlouhá, život však krátký…

Bouření živlů ustalo, monitor svítil, šuměl déšť a múza „hovorila“ poslovensky: Etela Farkašová sa narodila v Levoči. Písal sa rok 1943.  Po štúdiách sociológie a filozofie, pôsobila najprv ako stredoškolská učiteľka, neskôr bola docentkou aj vedúcou Katedry filozofie a dejín filozofie na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave.

Přišla bělovlasá, na krátko střižená dáma. Odložila si elegantní hůlčičku, z beder sundala tašku a usedla za spíkrovský stolek.

Múza sděluje: Vo svojich prácach sa sústreďuje na zobrazovanie života žien v súčasnej spoločnosti.

Od pohledu přísná dáma, z hnědavé tašky vyndává obálku s bělostnými listy.

Vydala štrnásť prozaických kníh. Za knihu Scenár vyhrala cenu Anasoft litera 2018 a jej najnovšia Záchrana sveta podľa G. je na ňu aktuálne nominovaná.

Dáma hovoří. Její slovenčina je lahodná. Prozrazuje, že Záchranu světa podle G. napsala před dvaceti lety, ale pro reedici ji přepracovala. Hlavná hrdinka bojuje proti chaosu poriadkom, a to doslova. Vo svojom živote aplikuje veľmi prísne princípy, aspoň na pár štvorcových metroch, na ktoré má dosah, chce čo najviac prispievať k udržaniu svetového poriadku.

G. je velmi citlivá, trošičku vychýlená dívka. Jako dítě se učila hrát na klavír. Zálibu v tom však nenašla. Přehrávala jen mollové stupnice se sešlápnutým pedálem a ráda poslouchala tikot metronomu. Tik – tak, tik – tak… Žije s maminkou. Touží po harmonii. Věří, že nepořádky ve společnosti mají vliv na dění vesmíru.

Ukázky z překvapivě koncipovaného textu čte autorka sugestivně. Téměř dvouhodinová relace uplynula jako voda.

Svítalo.

Řekl jsem: Skvělé, skvělé…

Zívnul jsem a usnul.

Brno – Komín, 15. 7. 2021

///

MAČ zahrnuje dvě hlavní programové linie: jedna z nich, domácí, reprezentuje literatury pořadatelských zemí, druhá písemnictví země, která je v daném roce čestným hostem.
MAČ každoročně zahajuje 1. července v Brně a pak se po jedenatřicet dní nepřetržitě stěhuje z jednoho pořadatelského města do druhého.
Hlavní program denně nabízí dvě autorská čtení: čestného hosta a zástupce domácí linie. 

PROGRAM 2021 (LVOV): 

5. 07. / 21:30 – Milan Uhde: Balada, zázrak, rozpomínky
6. 07.  / 21:30 – Arnošt Goldflam: Bankéř sestupuje po schodech…
7. 07.  / 21:30 – Sylvie Richterová: Čas, oheň a obrazy
8. 07./ 21:30 – Jaroslav Rudiš: Winterberg na Národní
9. 07. / 21:30 –Klára Vlasáková: Podivuhodně rezistentní

Místa konání:
Brno – Divadlo Husa na provázku, Zelný trh 9;
Ostrava – Divadlo „12“, Čs. legií 12;
Bratislava –
Kostol klarisiek na Klariskej ulici (3. 7. až 10. 7.),
Pálffyho palác na Zámockej ulici 47 (11. 7. až 21. 7.),
Zichyho palác na Ventúrskej ulici 265 (22. 7. až 2. 8.),
Hviezdoslavovo námestie, 3. 8.;
Lvov – online.

• Youtube: https://www.youtube.com/channel/UCUJ79yaVOQs4DVRgnORDrTg
• Instagram: @authors_readings_month
• Telegram: @MARinLviv

Program: https://www.autorskecteni.cz/

Organizátoři: Větrné mlýny, Мистецька Рада Діалог

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 24. července 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 672)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Pisatel článku J. Tuček
   si poradí i v tzv. „okurkové sezoně“ současného kulturního dění, najde a představí čtenářům DN zajímavé tvůrčí lidi, jejich díla, a to nejen slovy, ale i videozáznamy, fotografiemi, o kterých bychom se těžko a „náhodou“ dověděli. Tvoří, mají potřebu sdělit, nebo se podělit o svoje nápady, objevy, myšlenky, chodí mezi námi, sami nenápadní, zaznamenávají svoje nápady. Kdopak si jich všimne.
   Vzpomínám si na kamaráda, kterého nadchla při představení sólistka opery, že projevil přání ještě ji znovu po bouřlivém potlesku za její výkon na jevišti znovu vidět. Počkal jsem s ním u východu pro herce. Prošla v civilu, aniž by si jí všiml. Byl jsem konzervatoristou a uvažoval o lidech, které potkáváme a jejich neviditelných schopnostech.

   24.07.2021 (19.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ