Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 674)
Je noc. Nespím. Polehávám. Holdoval jsem kávě. Český rozhlas Dvojka vysílá noční rozhovor. Moderátorka říká do znělky: Můj dnešní host je herec, pedagog a zdravotní klaun z Divadla Husa na provázku Dalibor Buš.
Zpozorněl jsem. Nestává se totiž často, aby pražská stanice pozvala do studia umělce z Brna… Hovoří o svém mládí a touze stát se hercem, o profesorce Nice Brettschneiderové, která měla na něho zásadní vliv a vychovala generaci skvělých divadelníků, o svém pedagogickém snažení při výuce studentů oboru Fyzické herectví i o sedmiletém působení v pozici zdravotního klauna.
Vzpomíná na dramatika Milana Uhdeho a jeho Baladu pro banditu. Vysvětluje způsob výuky chůze a tvoření gest adeptům studia fyzického herectví. Vypráví o hrdosti, když se mu podaří u nemocného dítěte vyvolat úsměv či pocit uvolnění. Hraje ukázku jednání svých zdravotních klaunů, Doktora Zarážky a Lubomíra Lázeňského. Říká: Vyloudit oživení v očích starého člověka klaunstvím je to nejtěžší, co může být.
Odezněla znělka. Noc byla temná, kovidová, mraků plná. Spánek se nedostavoval.
Není tu, není tu, havrani na plotu, zazpívala múza a pak řekla: Autor tohoto textu, dramatik, spisovatel Milan Uhde vystoupil v rámci významné evropské události – Měsíce autorského čtení. Pouštím záznam.
Sedám k počítači.
Milan Uhde čte povídku o vzplanutí citu osmiletého chlapce k mnohem starší paní, která hezky zpívá a nenávidí německé okupanty, Jak jsme vítali prezidenta. Následně oslňuje brilantní miniaturou na téma vzniku kapitalismu. Je ve výtečné kondici. Tempo mluvního projevu je závratné. Podívá se na hodinky a pak čte pasáže z rozepsané divadelní hry. Chrlí repliky postav. Mefisto, Faust, Markéta, sboristé…
Mám co dělat, abych stačil vnímat dějové souvislosti.
Múza říká: Suverénní výkon.
Další koronovirová noc byla na ústupu. Počínalo svítat. Usnul jsem.
Brno – Komín, 17. 7. 2021
P. S. Milan Uhde (* 28. července 1936, Brno) je český spisovatel, dramatik, scenárista a politik. Za vlády komunistů byl významným představitelem disentu a po samoetové revoluci v letech 1990–1992 působil jako ministr kultury české vlády a od vzniku samostatné republiky v roce 1993 byl 1. předsedou Poslanecké sněmovny České republiky, od ledna až do února roku 1993 na základě čl. 66 Ústavy také vykonával vymezené funkce prezidenta republiky. Z titulu své funkce kontrasignoval Ústavu České republiky. Od srpna 2011 do března 2014 zastával funkci předsedy Rady České televize.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 674)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Jsem rád,
že jsem se o Milanu Uhdem, dočetl o jeho životě a tvorbě v celé šíři, protože od uvedení Balady pro banditu všechno směřovalo jen k této hře. Osobně jsem se účastnil světové premiéry Uhdeho Krále Vávry v Brně, která způsobila nevšední rozruch a vzbudila velikou pozornost v brněnském divadelním dění. V tomto článku zachyceném Uhdeho autorském čtení mne zaujala povídka „Jak jsme vítali prezidenta“, ale i ostatní povídky se hezky poslouchají – čtou – a stálo by zato, se s nimi více seznámit. Jeho pozoruhodná životní cesta ukazuje řadu změn a obratů, které je nutné zažít k poznání a výběru té nejvhodnější .
Cenné je také úvodní upozornění pro ty, kteří se rádi seznamují s tvorbou, nebo díky osobností minulosti i současnosti, našich i světových, je najde v programech českého rozhlasu Dvojky, jehož moderátoři každý týden obohatí svoje posluchače s mnoha významnými osobnostmi, o kterých, nebo přímo se kterými vedou zajímavé hovory živě před mikrofonem.
Je stále se na něco těšit a obohacovat se novými poznatky a trvalejší hodnotou.
14.08.2021 (14.30), Trvalý odkaz komentáře,
,