Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 678)

Dlouhá léta sepisoval choreograf Martin Dvořák divadelně-taneční rozhovor z dopisů George Sandové a Fryderyka Chopina pro herečku, tanečníka a klavír – Milostné preludium.

Usedám na židli dnešních dnů. Onyxová stěna dělí skleněný pokoj na poloviny. V levé je klavír a za ním tušená knihovna s regály ke stropu naplněnými knihami. V pravé jsou zelená křesla a růžová lenoška. Lustry nesvítí. Ve svitu vycházející luny se lesknou útlé sloupy z nerez oceli. Zahrada korunami vzrostlých stromů kryje neradostnou historii. V dáli, až na protějším kopci, tmavne obrys majestátního hradu Špilberku. Je ticho.

Múza čte slova scénáře: Chopin: Jsem skoro šílený steskem. Mé zdraví je mizerné. Navenek jsem sice veselý, ale uvnitř mě trápí plno věcí. Jakoby nějaké předtuchy, sny. Nespím vůbec. Zmítám se mezi melancholií a lhostejností, touhou žít a touhou umírat.

Padesát současníků s respirátory na tvářích vklouzává na sedadla rozestavená kol hracího prostoru.

Myslím si: Skvělé, mají vyprodáno.

Šeření ve vile je pozvolné, tichoučké.

Viry a Bůh jsou s námi, špitne múza.

Nerušit, sykne člověk kroužící pokojem s kamerou v ruce.

Rozezní se klavír. Drobné růžice světel protrhnou tmu. Vstoupí bosý tanečník, představitel skladatele Fryderyka. Jeho tmavý háv má podobu fraku Mefistofelova. Seznámil jsem se s velmi slavnou osobou, madame Dudevant, známou jako George Sand. Popravdě řečeno mi není vůbec sympatická. Je v ní něco, co mě až odpuzuje. Dokonce bych se mohl ptát, jestli je to vůbec žena, říká.

Přichvátá dáma v šatu pařížské intelektuálky, matka dvou dospívajících dětí George Sandová: Z Chopina jsem tenkrát byla docela zmatená – žasla jsem, jaký dojem na mě ten chlapec udělal. Nešlo mi s tím nijak bojovat, neznám nikoho, kdo by takový boj vyhrál! Byla jsem uchvácená. Nikdy jsem se neřídila rozumem, pokud jsem se zamilovala…

Skleněný pokoj se stává studenými zdmi klášterních cel ostrova Mallorca, rozlehlým bytem i uměleckým salonem.

Tanečník krouží piruety, jeho ruce žadoní o nápad. George Sandová vyslovené myšlenky svěřuje archům papíru a jako dokumenty je lepí na inventář…

Preludia jsou pulzujícím srdcem dění. Nikdo nikam nespěchá.

Sandová promlouvá: Náš byt se stal uměleckým a intelektuálním centrem tehdejší Paříže. Chodili k nám Heine, Balzac, Rousseau, Berlioz, Meyerbeer a pochopitelně Liszt. Závěr těchto večerů patřil Chopinovi. Jeho klavírní improvizace byly nejúžasnějším zážitkem.

Tanečník se choulí u nohou klavíristky: Hrál jsem příliš jemně. Můj způsob hraní se ostatně líbil více ženám a umělcům než mužům.

Episody tvoří přesvědčivou mozaiku milostného vztahu postupně se měnícího v laskavé porozumění. Až k jeho neodvratnému rozpadu.

Fryderyk tříská pěstmi do nábytku, George se mu vyhýbá. Na rozloučenou si podávají ruce.

Sandová si zouvá botky, rozpouští vlasy a uléhá na pohovku: Uspořádal koncert v Paříži. Pak odjel do Anglie a Skotska. Do Paříže se vrátil moc nemocný. V říjnu 1849 zemřel.

Klavír ještě chvíli zní, skleněný pokoj se noří do tmy.

Múza šeptá: Skvělý scénář, výtečné představení!

Bloudím vilou. Točitými schody z litiny scházím do suterénu, po kamenných stoupám k východu.

V uších slyším věty spisovatelky Sandové: Vím, že jsem Chopina opravdu milovala… a on miloval mě. Ze vzájemných citů jsme žili a tvořili.

Na sedmém schodu zastavuji, abych se nadechl. Odvahu k sundání dusivého respirátoru nenacházím.

Ozývá se múza: Život je dlouhé zranění, které zřídka přestává bolet a nikdy se nezahojí. Také Sandová.

Cvakne branka.

Mumlám: Ten člověk s kamerou, co tam pořád pobíhal a fotil, byl očividně navíc, štval mě.

Múza říká větu z představení: Proč přicházíme na věci, které jsou podstatou života, až ve chvíli, kdy se světu vzdalujeme a pomalu vstupujeme do nových neznámých prostor?

Právě na to myslím, múzo….

Zakopl jsem. Ulice je temná, chodník hrbolatý. Lidé venčí psy.

Brno – Komín, 24. 8. 2021 

Pro-ART, Brno – Martin Dvořák: Chopin_Sandová: Milostné preludium / Komorní drama o zkáze slavné lásky / Divadelně-taneční rozhovor z dopisů George Sandové a Fryderyka Chopina pro herečku, tanečníka a klavír. Scénář, režie a choreografie: Martin Dvořák, hudba: Fryderyk Chopin (Preludia 1-26), kostýmy: Jindra Rychlá, režijní a dramaturgická spolupráce: Lucie Hrochová, světla: František Kumhala, spolupráce na textu: Dana Radová a Zuzana Bydžovská. Účinkují: Kateřina Macháčková, Martin Dvořák, a Eliška Vomáčková nebo Kostiantyn Tyshko (klavír). Psáno z představení 23. 8. 2021, Brno, vila Tugendhat.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 4. září 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 678)

1. Irena Horká

   

   Moc zdravím a se zájmem pročítám.
   Taky vzpomínám, třeba jak jste s Pertem Ulrychem dělali kulturní brigády a dění divadel v dobách dávných, ale plných života. Článek v Komínském zpravodaji, co udělala Olinka, je bezva.
   Hodně zdraví a sil přeje Irena.

   04.09.2021 (19.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ