Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 691)

Je neděle, vstávejte, půjdeme na pohádku, pravila múza.

Divadlo Radost je v obležení. Děti s rouškami na tvářích, rodiče s lejstry o bezúhonnosti zdraví, kvas a shon. Je vyprodáno. Sedím v desáté řadě. Sleduji ten shon shora.

Hrom a blesky. Na jevišti řádí bouře. Hodovní stůl se prohýbá pod těly divousů. Skála hradu puká, vystupuje z ní příšera s jeleními parohy. Z nozder jí funí pára. Žena hejtmana loupežníků rodí dceru Ronju.

Uaaa, ječí harpyje. Cry baby, ječí hodovníci. Ještě víc křič, řvou hrdla lapků: Ať uslyší tě stromy, / aby věděly, koho chránit, / ať uslyší tě přízraky, / které budeš honit, / ať uslyší tě řeka, / ze které budeš pít, / ať budeš kýmkoli, / zkus člověkem být.

Bouře ustává. Ronja leží nehybná, obklopená hordou loupežníků, kteří ji oživují. Popotahují neviditelnými provázky a dívenka jedná jako loutka vyřezaná ze dřeva. Zvedá ruce, napřimuje se, naklání hlavu, vstává, jde a jde…

Múza konstatuje: Hezké, moc hezké. V hlediši ticho, špendlík spadnout by bylo slyšet.

Dětem se líbí i povětřím poletující židle představující bludné balvany, po kterých kráčí nebojácná Ronja. Jsou u vytržení, když se na scéně objeví náčelník Borka s kozáckou papachou na hlavě a tlupou krvežníznivě vyhlížejících hrdlořezů po boku.

Klučina vedle mne pije z pet lahve a mumlá: Bude boj.

Múza říká: Není nad severské pohádky. Jsou drsné, vedou děti k samostatnosti a odboji proti rodičům. Ronja dostane k narozeninám luk, šípy, loveckou mošnu, lano. A hajdy do lesů, učit se vítězit nad nástrahami krutostí života.

Ronja je dcerunkou svéhlavou, poněkud rozmazlenou a neposlušnou. Často se toulá. Setká se se švarným jinochem Birkem, synem náčelníka nepřátelské tlupy Borka, kterému zachrání život.

Z pohádky se stává gangsterka. Dva zlodějské rody, nesmiřitelné ve svém hněvu, kamarádství svých potomků nepřejí. Vedou mezi sebou krvavé bitky na život a na smrt. Mattisova tlupa zajme Birka. Ronja protestuje. Uprchne i s Birkem do hor.

Krajinou se nese píseň: Kdosi rozdělil svět na dvě sféry / rozpůlené domy, dvě mozkové hemisféry / Rozbořené mosty, zavalené cesty mezi nimi / všechno drží pohromadě díky ledům tuhé zimy / Na světě potřebuješ nepřítele / aby ses cítil líp, než se cítí druzí / někoho kdo ponese vinu za tvé hříchy / na koho můžeš plivat a za všechno ho vinit…

To je trochu příliš, říká múza.

Diváci tleskají…

Děti loupežníků nechtějí pokračovat v praktikách svých rodů. Ronja dosáhne pokoření otce Mattise, který v pokleku před ní slíbí změnu a následně, po šéfovském souboji s Borkou, vyhlásí konec loupení a zlodějen.

Děti vítězí nad vůlí rodičů. Ronja s Birkem poskakují jako kůzlata, vykřikují Svoboda, svoboda a gesty vybízejí publikum, aby se přidalo.

Někteří dětští diváci si představují svobodu po svém. Chovají se jakoby byly doma u televizorů. Asi je pro ně představení dlouhé.

Herci a herečky zpívají: Je třeba moc lepidla, abys slepil dům / je třeba moc hřebíků, abys spojil stůl / tisíce hlasů pro společný zpěv // Je třeba tisíc žen, ať uklidní svět / tisíce silných mužů, kteří přijdou k nim / tisíce dětí, jejich silný zpěv / a jaro, které zas rozproudí krev // Je třeba tisíc stromů, ať nám dají vzduch / a mohutný dupot nohou je potřeba hned / a nakonec by se potom ještě mělo stát / že tisíce loupežníků zkusí ukrást čas // To ostatní ukrást nejde / zbytek musíš v sobě mít / můžeš to lidem dát / obavy nemusíš se bát…

Představení má úspěch. Potlesk je však limitován silou dětských ruček a rouškami, které berou dech.

Múza říká: Věru, trochu jiná divadelní poetika, než jsme v Radosti zvyklí vídat. Skvěle řešená scéna i výtečné kostýmování spolu se zvukově světelnými efekty podtrhují atmosféru drsného strašení. I písně jsou dravější. Jejich slova útočnější. Nápaditá režie dává aktérům prostor k bohatšímu vykreslení charakterů postav, ale dialogy se zdají být někdy zbytečně dlouhé. Mnohomluvné. V tom vidím problém.

Múzo, to se srovná. A všichni hráli skvěle. Uvidíš, že po výtečné inscenaci Hamleta bude brzy i Ronja patřit mezi skvosty šperkovnice divadla pro děti a mládež.

Brno – Komín, 8. 10. 2021

Divadlo Radost, Brno – Astrid Lindgren, Jan Jankovský: Ronja, dcera loupežníka. Dramatizace Astrid Lindgren, Jan Jankovský, scénář Jan Jankovský, překlad Olga Kuhnelová. Režie Konrad Dworakowski, dramaturgická spolupráce: Eva Janěková. výprava Martyna Štěpán Dworakowska, hudba Piotr Klimek, texty písní Pavel Trtílek. Osoby a obsazení – Ronja: Mariana Kučíková j. h., Matis: Dalibor Dufek, Lovisa: Barbora Dobišarová, Birk: Gabriel Kulíšek, Borka: Vilém Čapek, Undisa: Eva Kroupová, Plešek: Pavel Jan Riedl, Skalník: Radim Sasínek, Pírek: Jiří Skovajsa, Harpyje, Šediví a Lesní skřítkové, Bludičky: František Hertz. Premiéra: 1. 10. 2021 v Divadle Radost. Psáno z představení 3. 10. 2021 ve 14.30 hod.

///

Více o inscenaci Ronja, dcera loupežníka na i-DN:

Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 24)

…

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 23. října 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 691)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Pisatel předkládá
   velmi lákavou ochutnávku toho, co by mohl stejně jako on zažít každý prostřednictvím TV.
   Nemělo by se pamatovat na ty, kterým divadlo, na které byli zvyklí, chybí, ale nejsou schopni pro stáří nebo nemoc v návštěvách pokračovat? Alespoň přenosem derniéry. Nepochybuji, že k tomu jednou dojde.

   24.10.2021 (19.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ