Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 694)
Od nádraží je to do kopce. Redutu postavili na něm. Chvátejte, času už moc nemáte. Světová premiéra čeká!
Múzo, vždyť ano, snažím se.
Jevišti dominuje čerň. Černé sufity, klavír, stojan s mikrofonem, baterie notových stojanů a dvě tajemné bedýnky vprostřed. Jen v pozadí u stolku jsou dvě hnědavé židličky z laminátu a kousek od nich bílé žebroví hudebního nástroje. Na horizontu se chvěje nápis Mahenova Reduta.
Sólistka v nachové robě pěje Bohémskou krčmu. Foto NdB
Zvon katedrály odbíjí, saxofon duje, sólistka v nachové robě pěje Bohémskou krčmu, sbor pěvců jí přizvukuje: Po šest let už tady sedí, / debatují, křičí, pijí, / po šest let tu každý hledá / jen tu svoji melodii, / ptáci venku pořád po svém pějí…
Jako na orloji svatí vystupují herci a herečky z řady, zpívají, hrají… Foto NdB
Jako na orloji svatí vystupují herci a herečky z řady, zpívají, hrají, exhibují v kole, slovy, obrazy, melodiemi skládají hold organizátorovi brněnského kulturního dění, průkopníku poetik moderního divadla, básníkovi, spisovateli a dramatikovi Jiřímu Mahenovi.
Usměvavá moderátorka říká: Už v dobách dramaturgického působení Jiřího Mahena v brněnském Národním divadle – tedy v letech 1918 až 1922, bylo divadlo Reduta zasvěceno avantgardnímu a soudobému repertoáru pro vytříbené publikum, které právě Jiří Mahen vzdělával svými promluvami Před oponou.
Moderátorka přivádí na scénu slovutného Antonína Vančuru, pardon, pana Jiřího Mahena. Foto NdB
Moderátorka přivádí na scénu slovutného Antonína Vančuru, pardon, pana Jiřího Mahena. Je to elegantní, bystrý muž, vtipný debatér i výtečný zpěvák.
Sálem zní potlesk, smích a opět potlesk.
Vrcholem komediálních výstupů je parodie čtené zkoušky aktové hry Na horách, ve které Mahen režíruje herecké hvězdy činohry dvacátých let minulého století.
Scénář pamatuje i na autorovu intelektuální skepsi. Foto NdB
Scénář pamatuje i na autorovu intelektuální skepsi. Mahen se v jednu chvíli zamyslí a říká: Víte, milostivá, já jsem osamělý záškodník avantgardy a vždycky budu dělat to, co uznám za vhodné. Není mi vlastní dogma a úzkoprsé vyhlašování uměleckých manifestů. Do světa, v němž je dění spíše relativní, se raději vydávám všemi cestami.
Z pódia se do sálu rozletí píseň Na poplach, kterou na Mahenovy verše z roku 1907 složil David Smečka: Na poplach zvony rozhoupejte znovu, / jichž dlouhou dobu nekvílel již kov, / ať jejich bouře hřmí a táhle duní / v příval nových, burcujících slov! // Řev spodních proudů letí trhlinami, / zní v temné noci stráže volání – / ctná Evropa zas přehlížela hříchy / třeští sliby dlouhých pokání, / ve strachu své vládce počítá si, / ve strachu zase chystá muka zlá: / hřmí venku rány, zvony v poplach duní / a zpívá cvakot času kyvadla…
Z pódia se do sálu rozletí píseň Na poplach. Foto NdB
Mahen kroutí hlavou: Tolik slov vyplýtvaných na pomíjivou historickou skutečnost, jaká panovala v Evropě, kdy jsem svou sbírku Plamínky vydal.
Moderátorka mu odpovídá: Možná vás překvapí, že ta slova, která jste ve svých pětadvaceti letech psal, jsou dodnes aktuální… Evropa ve strachu zase chystá muka zlá…
Mahen byl i knihovníkem. Vypráví o trablech s financováním a státní podporou.
Múza šeptá: Setrvalý stav…
Na přetřes přichází Mahenova knížka Husa na provázku.
Málem jsem se postavil do pozoru. Její předmluvu jsem se kdysi učil zpaměti. Režisér Peter Scherhaufer mne z ní zkoušel…
Šlo mi tehdy jen o to, jak se dostat modernímu světu na kloub… Foto NdB
Herec představující personu Mahena říká: Šlo mi tehdy jen o to, jak se dostat modernímu světu na kloub. Snad by to mohl být zase prapor svaté fantazie, který by vedl přes překážky k vítězství, neboť vím, že to nebude jenom kino, které nám to pomůže vyhrát, nýbrž kino a divadlo, divadlo a cirkus, cirkus a kino, libreta hotová i nehotová, nápady v básních i v próze, megafony a světla, divák vytažený na jeviště a donucený hrát s námi, amfiteátr, kde se uprostřed vynořují a mizí lidé. Zkrátka taková nepravidelná dramaturgie…
Úspěch komorního hudebního večera je veliký. Mnozí diváci do roušek vykřikují Bravo!
Jsem nadšený, nadšená je i múza: Skvělý scénář, výtečná režie, vynikajícím způsobem zpívající tým činoherních hereček a herců, k tomu kapela hrající báječně písně současných mistrů melodií. Nádherný divadelní večer!
Šel jsem z kopce a souhlasně pokyvoval hlavou: Jde o zdařilý umělecký čin souboru Mahenova divadla. Howgh, domluvil jsem.
Brno – Komín, 6. 10. 2021
Národní divadlo Brno – Hana Mikolášková: Mahenova Reduta – Komorní hudební večer. Scénář a režie: Hana Mikolášková. Dramaturgie: Hana Hložková. Hudební dramaturgie: Zdeněk Král. Hudební a pěvecké nastudování: Petr Svozílek. Projekce: Jan Baterka. Umělce obléká: SALONč4. Inspice: Ludmila Havelková. Produkce: Pavlína Spurná. PR & marketing: Petr Novák. Osoby a obsazení Moderátorka: Jana Štvrtecká. Jiří Mahen: Jakub Svojanovský. Sóloví zpěváci: Hana Tomáš Briešťanská. Tereza Richtrová. Isabela Smečková Bencová. Jana Štvrtecká. Vojtěch Blahuta. Tomáš David. Jakub Svojanovský. Pavel Čeněk Vaculík. Nástrojové obsazení: Piano: Petr Svozílek j. h. Bicí nástroje: Petr Hladík j. h. / Emil Machain j. h. Flétna, saxofony: Jan Kyncl j. h. Violoncello: Alžběta Rolečková j. h. Elektrická kytara: Tomáš David. Skladatelé a songy: Mario Buzzi: Bohémská krčma, Člověk a láska, Žárlivá píseň, Zdeněk Král: Balada X., Červencové odpoledne, Láska, David Rotter: Teskný večer, Všemi cestami, David Smečka: Modří ptáci hor, Na poplach, Miloš Štědroň: Balada IV., Kolchis, Miloš ORSON Štědroň: „Mořský“ pstruh v Neretvě, Rozmarný večer. Světová premiéra 4. října 2021 v divadle Reduta, Brno.
///
Více na i-DN:
Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 22)
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 694)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
