Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 697)
Máme všední a přece sváteční den, praví múza, čtěte, tyto statě musíme prostudovat, neboť večer jdeme na představení pražského baletu Forsythe/Clug/McGregor. Dávám si na nos brýle a čtu: Taneční technika jako estetická hodnota…
Budova Janáčkova divadla svítí ve tmě podzimního večera jako ostrovní lampa majáku.
Hlediště se plní…
Až je zcela zaplněno, říká múza. Zájem diváků o festival Dance Brno je navzdory restrikcím proticovidových opatření veliký.
Před rozměrným jevištěm stojí řada laminátových židlí. U nich třináct tanečníků v bílých trikotech. Stojí jakoby vychýleni z osy. Pánve poněkud předsunuté. Zdají se být jiní, než na jaké jsem zvyklý.
Vzpomenul jsem slova choreografa Ogouna: Jsme jen skanzenem školení klasického tance. Hledat něco, co se vymyká zaběhnutému řádu, je u nás nemožné…
Tanečníci tančí, svými těly kreslí ornamenty. Jsou lehouncí, poletují jako peříčka.
Ó jak lehké je být tanečníkem, když se to umí, říká Mab.
Fantastický balet choreografa Williama Forsythe na hudbu Thoma Willemse The Second Detail končí. Diváci vstávají a nadšeně aplaudují.
Dvě mladičké divačky, zarudlá líčka, stály frontu na občerstvení. O čem to vlastně bylo?, ptá se ta větší. Menší jí odpovídá: Nevím, ale bylo to krásné…
Čtu z programu větu choreografa: Balet je neskutečně zajímavý a já jsem do něj stále šíleně zamilovaný. William Forsythe.
Múza praví: Komponovaný večer baletu Národního divadla Praha pokračuje. Handmana vytvořil choreograf Edward Clug v roce 2016 pro Nederlands Dans Theater. Šéf pražského souboru Filip Barankiewitcz píše: Neočekávejte kopii toho, co už bylo vytvořeno. Vychutnejte si tanec budoucnosti.
Tanečníci v černých kalhotách, v tričkách barvy tělové, postavy atletů, velká hnědavá plocha. Zdá se mi, že nahlížím do světa krutých počítačových her, do doby displejových hrdinů, vrnících mobilů, do éry současného násilí. Fantastická je scéna, ve které tanečníci předvádějí plachtění vzduchem po hromadném seskoku z letadla s neotevřenými padáky na zádech.
Múza šeptá: Iluze volného pádu je dokonalá!
Šeptám: Bravo! To abych nerušil.
Brouzdám po foyeru jako ve snách.
Múza čte citát choreografa Cluga: Moje práce je proces, který nikdy nekončí. A právě tato cesta je pro mě nejzajímavější.
Vůkol mne je hlučno. Usedám do křesla lóže a čtu: Balet Wayna McGregora s názvem Eden/Eden byl vytvořen v roce 2005 pro Das Stuttgarter Ballet. V centru choreografovy pozornosti stojí myšlenka genetického inženýrství a střet technologie a etiky, k němuž v otázce klonování nutně dochází. Vše ideálně doplňuje hudební složka a mluvené libreto. Svým dílem McGregor otevírá diskusi, pokládá otázky, přemítá nad samou podstatou lidské existence, nenabízí však obratem jednoznačné řešení. Klíčová je pro jeho práci debata. – Co nás činí tím, kým jsme? Co z nás dělá lidskou bytost? Pokud se naklonujeme, jaký rozdíl bude mezi mnou a jimi?
Huhuhů, houká múza a zavírá mi program.
Ohně, výbuchy, atomová oblaka, žhavé lávy, chaos. Obraz zkázy se zplošťuje, pod zářícím stromem stojí první člověk, biblický Adam. Po chvíli z hlubin vyjíždí druhý, pak třetí, čtvrtý… Tančí s podivně pokroucenými holohlavými bytostmi, biblickými Evami. Z hlubin se vynořují další Adamové, tančícími páry se plní šírá plocha ráje.
Je to nepříjemně mrazivý rej. Není totiž poznat rozdíl mezi lidmi zrozenými dle příkazu Páně: Milujte se a množte se, a těmi druhými, stvořenými klonováním v laboratořích.
Výkony tanečníků jsou technicky dokonalé. V některých okamžicích vzbuzující pocit, že zmizela gravitace zemská…
Závěr se mění v operu. Roboti zpívají: 277 buněk z vemena, 29 embryí skýtá jednu živou ovci. Bééé…
Jsem unavený. Pomalu se ploužím. Fontánky stříkají, večer je vlahý.
Múza říká: Mimořádný, uměním posvěcený svátek. I pan Ogoun by jásal. Jak to říkával?… Bude-li tanec přinášet jen očekávané, ustrne, ztratí svůj lesk a atraktivitu a upadne v zapomnění.
Zastavuji se: Múzo, neříkal tohle někdo jiný?
Je to možné, ale pravdivé, takže to říci mohl!
Brno – Komín, 29. 10. 2021
Balet Národního divadlo Praha – Komponovaný večer: Forsythe / Clug / McGregor.
The Second Detail. Choreografie: William Forsythe, hudba: Thom Willems, kostýmy: Yumiko Takeshima, Issey Miyake (White Dress), scéna a světelný design: William Forsythe, scéna a světelný design – supervize: Tanja Rühl, asistent choreografa: Noah Gelber. Světová premiéra: 20. února 1991, National Ballet of Canada, Toronto
Handman. Choreografie: Edward Clug, hudba: Milko Lazar – Piano and Drums (2015), pro Nederlands Dans Theater, Justin Hurwitz – Dismissed; Drum & Drone z filmu Whiplash, výprava: Edward Clug, světelný design: Tom Visser, asistent choreografa: Aya Misaki. Světová premiéra 18. února 2016, Nederlands Dans Theater (Theater aan het Spui, Haag).
Eden/Eden. Koncepce, režie, choreografie: Wayne McGregor. Hudba: Steve Reich, scéna: Wayne McGregor, scéna – supervize: Catherine Smith, kostýmy: Ursula Bombshell, světelný design: Charles Balfour, světelná spolupráce: John-Paul Percox, Video design: Ravi Deepres, vizuální efekty: Luke Unsworth s laskavou podporou University Of Central England, Research Lab. Nastudování: Catarina Carvalho, Antoine Vereecken Orchestr: Orchestr Berg (dirigent Peter Vrábel). Světová premiéra 7. dubna 2005, Staatstheater Stuttgart, Německo.
Premiéra 14. října 2021 ve Státní opeře v Praze. Psáno z uvedení 19. října 2021 v Janáčkově divadle v rámci festivalu Dance Brno.
///
Více o festivalu Dance Brno 2021 na i-DN:
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 692)
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 697)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)