Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 699)
Múza zvedla hlavu od počítače. Řekla: Listí žloutne, opadává, zase tady máme covid… – Fajn, budeme doma. – Ne, ne, milý brachu, půjdeme do divadla.
Monitor zářil, múza četla: Studentský Cyrano z JAMU: beatbox a slam namísto alexandrínu. Příběh jednoho z nejslavnějších milostných trojúhelníků v novém přebásnění Martina Crimpa nabídne brněnské Studio Marta. Inscenace Cyrano bude mít premiéru 27. října v 19 hodin. Režisér Peter Smyczek a dramaturgyně Eva Kolomazníková o volné adaptaci oceňovaného britského dramatika říkají, že Crimpův Cyrano z Bergeracu promlouvá k divákovi spontánním jazykem generačního divadla 21. století a klade si otázky o lásce, kráse a sebepřijetí.
Sebepřijetí, nezvyklý slovní tvar, múzo, u toho nemůžeme chybět.
Crimpův Cyrano z Bergeracu promlouvá k divákovi spontánním jazykem generačního divadla 21. století a klade si otázky o lásce, kráse a sebepřijetí. Foto Bára Bachanová, Eva Kolomazníková
Na černých zdech Marty fotografie jako v galerii. Převaha dívek je patrná.
Múza poznamenává: V Cyranovi jsou vojenští kadeti, asi je budou hrát dívky.
Jako pedagogické úkoly. To se tak dělá nejen na školách. Já taky jako student novic, hrál několik dědků. Jeden z nich na repliku „Jak se daří“, odpovídal: „Veselé stáří.“
Návštěvníky Marty převyšoval o délku hlavy urostlý junák v nápadně bílé košili. Vypadal důležitě. Několikrát vyšel ze sálu, zavřel za sebou dveře, prošel foyerem a zmizel na parapetu schodiště. Po chvíli kráčel zpět.
Múza říká: To bude buď referent pro covid, nebo režisér.
Bělo-košilatý muž zvedl pravou paži.
Je to režisér, řekla múza.
Ve třetí řadě jsou dvě místa, ve druhé jedno… Foto Bára Bachanová, Eva Kolomazníková
Dveře sálu se otevřely. Dívka, silně nalíčená uvaděčka, strnula a dlouze se zadívala někam. Diváci oněměli. Bylo ticho. Napjaté. Dlouhé. Ve foyeru, na malé pódium vstoupil tělnatý mladík a řečí sekanou počal rapovat.
Velmi zajímavý začátek, špitla múza.
Dívka nebyla uvaděčkou z funkce pracovního zařazení, nýbrž z pozice hrané role. Chvíli rovnala diváky. Ve třetí řadě jsou dvě místa, ve druhé jedno…
Na dvoraně přede mnou dva stojany. Jako v krematoriu. Uvaděčky hrají, že se někdo nedostavil. Proto – říkám si – asi herci předvádějí scénu z Shakespearova Hamleta.
Múza šeptá: Mýlíte se, je to jinak.
Rozumět byste měl, to je Cyrano… Foto Bára Bachanová, Eva Kolomazníková
Přibíhá černě obléknutý pořízek s baťůžkem. Je ho kus. Pobíhá arénou a mele verše, ba přímo je drtí. Neakcentuje, nedělá pauzy. Jeho slovům nerozumím.
Múza mě napomíná: Rozumět byste měl, to je Cyrano…
Fakt?
Rozuzlení milostného příběhu i Cyranovo umírání jsou přesvědčivé a působivé. Foto Bára Bachanová, Eva Kolomazníková
O něco později – v dialogu s Roxanou – se herci hrajícímu Cyrana text v ústech narodí. Verše dostávají smysl i řád. Začínám věřit jeho citům, jeho lásce.
Múza šeptá: Jsme ve škole, pane. Nastala stříbrná vteřina, narodil se herec!
Roxana je vláčná intelektuálka, Kristián sympatický muž, výstupy vojáků – stylizované pod klenbu vesnické stodoly – kouzlem nechtěného.
Múza zvedá prst a říká ironicky: Veselé stáří!
V zadní části dvorany je kavárna s knihkupectvím Leily Ragueneau. Foto Bára Bachanová, Eva Kolomazníková
V zadní části dvorany je kavárna s knihkupectvím Leily Ragueneau. Její představitelka je přesvědčivou dobračkou a intrikánkou.
Múza šeptá: Rozuzlení milostného příběhu i Cyranovo umírání jsou přesvědčivé a působivé.
Dodávám: Ovšem mohlo být o něco kratší… A: Iritují mě vulgárnosti, múzo, obzvláště když znějí z úst dívek…
Premiéra měla úspěch. Foto FB
Premiéra měla úspěch. Dlouho se tleskalo, mnoho kytic i láhví s mokem omamným bylo. Ale má únava z téměř dvě a půl hodinového představení byla veliká. Vytratil jsem se jako pára…
Múza mlčela…
Brno – Komín, 1. 11. 2021
DiFa Janáčkova akademie múzických umění, Brno / Studio Marta, Brno – Edmond Rostand, Martin Crimp: Cyrano z Bergeracu. Překlad: Ester Žantovská. Režie: Petr Smyczek, dramaturgie: Eva Kolomazníková, výprava: Helena Heinrichová, hudba: Petr Wajsar, Čeněk Vaculík, lightdesign: Jan Smutný, zvuk: Ondřej Bulva. Produkce: Dominika Kuntzmannová. Foto: Kundračik Hugo Krištof. Hrají studenti činoherního herectví – Milana Gorská: Lejla Ragueneau. Tereza Havránková: Le Bret, Andrea Hodíková: Majitelka divadla, Rozhodčí, Denise, Voják, Eliška Jechová: Uvaděčka, Žena, Studentka, Voják, Martin Mihál: Cyrano, Kateřina Kornhäuserová: Montefleury, Marie-Luisa, Voják, Adam Kořán: Kristián, Tomáš Slabiňák: Ligniére, Martin Urbaník: De Guiche, Jan Valeš: Valvert, Armand, Kněz, Voják, Karolína Vaňková: Roxana. Premiéra 27. 10. 2021 ve Studiu Marta, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 699)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Z nové inscenace
klasické hry je zřejmé, že její nastudování, díky invenci režie a podílu spolutvůrců, se takové hry mohou představit divákům pokaždé v jiné podobě, která je nevyčerpatelná.
Díky za výstižnou recenzi jedné z nich.
20.11.2021 (10.25), , Trvalý odkaz komentáře,