Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 706)
Mrzne. Jsou Vánoce. Starý rok je už téměř za námi. Mizérie však nekončí. Covid je s námi nadále. Zrovna jako strach a nejistota.
Nechci sýčkovat, říká múza, ale zdá se, že bude hůř.
Nestraš, královno noci křídlatá, bojím se i tak víc než dost.
Nuže, buďme optimisty, rekapitulujme z uplynulého roku jen to pěkné, co jsme stačili okomentovat.
Dobrý nápad, múzo!
V prosinci jsme nadšeně komentovali záznam představení libereckého Divadla F. X. Šaldy a nově se tvořícího Divadla 3+KK Brno – Orten – scenáristy a režiséra Adama Steinbauera, ve kterém exceloval Ondřej Kolín.
Poté následovaly měsíce nepříjemné a dosti bolestné, ve kterých hrály role zlobný apendix, nemocnice a chirurgické nástroje.
To přeskočíme.
V polovině srpna jsme jásali v Divadle Radost nad inscenací Hamlet On the Road, kterou ozdobila loutkami režisérka Joanna Zdrada a příběhy kočovných loutkářů obohatil scénárista Pavel Trtílek.
V tomto divadle jsme byli ještě na pohádce Ronja, dcera loupežníka a na výtečné scénické montáži 24. říjen 1942. Divadelní poetika je jiná, než na jakou jsme byli zvyklí. Orientovaná na poněkud vyspělejší děti…
Počátkem září jsme se dojímali na skvěle tančeném baletním triptychu Stabat Mater – Pocta Pavlu Šmokovi.
Okouzlenými posluchači jsme se stali 24. září v Mozartově sále na Písňovém recitálu jubilujícího pěvce Richarda Nováka. Za klavírního doprovodu Ivana Klánského zpíval písně Johannese Brahmse. Procítěně a mistrovsky!
V říjnu jsme nadšeně tleskali Komornímu hudebnímu večeru Mahenova Reduta, ve kterém zazářili zpívající a hrající členové souboru Mahenovy činohry. Vtipný scénář a režie Hana Mikolášková.
Múzo, páteční večer 9. října se stal nezapomenutelným uměleckým zážitkem. Janáčkovo divadlo uvedlo premiéru opery Benjamina Brittena Peter Grimes. Jeden z vrcholných výkonů operního souboru zasáhl diváky zcela vyprodaného hlediště.
Pro pořádek dodávám, řekla múza: Národní divadlo Brno – Benjamin Britten: Peter Grimes. Libreto Montagu Slater podle básně George Crabbeho. Dirigent Marko Ivanović, scéna a režie David Radok, dramaturgie Patricie Částková, kostýmy Zuzana Ježková, světelný design Přemysl Janda, sbormistr Pavel Koňárek a Klára Složilová Roztočilová.
O deset dnů později jsme pronikli do Janáčkova divadla na Komponovaný večer: Forsythe/Clug/McGregor, který pět dnů po pražské premiéře přivezl na festival Dance Brno Balet Národního divadla Praha. Mimořádný, uměním posvěcený svátek. Byli jsme nadšeni.
Pozornost jsme věnovali i divadlu Aldente. Jitka Vrbková s Filipem Tellerem uvedli koláž rozhovorů s herci experimentujícího souboru.
Na to zapomenout nelze.
Zatím posledním představením, které jsme komentovali, byla brněnská premiéra ProArt Company – HAAS Dny po slávě, uvedená 19. listopadu ve vile Löw Beer. Skvělá inscenace režiséra, choreografa, tančícího herce Martina Dvořáka a Norberta Žida nás velmi rozesmutnila.
Hluboce zasaženi jsme dlouho brouzdali brněnskými ulicemi po zavátých stopách nejen bratrů Huga a Pavla Haasových…
Další rok za námi. Nezbývá než doufat v lepší.
Myslíš, múzo?
Ano. Neboť naděje umírá až poslední…
Brno – Komín, 17. 12. 2021
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 706)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)