Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 711)
Špatně vidím. Jsem v ambulantní péči sestřiček a lékařů. Čas od času mi jemnou jehlou, vpravují do bulvy léčivý koktejl.
Múza mě ovívá: Nezoufejte, oko si zakapete, uvidíte, že prohlédnete.
Věřím ti.
Ještě abyste nevěřil… Bylo, nebylo. V Jiříkovicích, kousek za Brnem, stála a možná ještě stojí dědinská stodola. Trocha zbytků slámy, vyschlé trámoví a udusaná hlína. Na dávném mlatu se schází potomci pamětníků těch, co přežili bitvu tří císařů a Napoleonovo vítězství. Sní o dálkách. Jsou mladí. Chtějí vyniknout. Zkouší divadelní hru Oldřicha Daňka Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrieta. Po pěti letech se zabydlují v Pozořicích, v Dělnickém domě. Ve světě amatérů získávají kredit dobře mluvícího, tance a zpěvu schopného souboru.
Usnul jsem. Zdálo se mi o líšeňské traktorce.
Mirek Zelinka, opásaný koženou zástěrou, skáče kolem obří vrtačky. Železné špony jiskří. Páchnou spáleninou. Zapálený ochotník křičí: Když máš stůl a chceš se schovat, co uděláš? Vyskočíš na ten stůl, tím všechny překvapíš. Na stole tě přece nikdo hledat nebude.
Líšeňský „Dělňák“ dnes. Foto archiv
Secvičovali jsme v juliánském „Dělňáku“ Jiráskovu Lucernu a já byl za Kláska. Běhal jsem s trakařem a meldoval: Když naše máma řekne, že voda teče nahoru, tak ta voda nahoru teče. Režisér Kůra maloval kulisy a klíhem mi pod nosem lepil knírek. Zářil jsem jako hvězda. Vychovatel Minařík hrál na housle Píseň lásky.
Múza řekla: Tak snad abychom vyrazili, hvězdný vévodo.
Hledám objekt zvaný „Vaňkovka“ a v ní lokál Café Práh. Repro Mapy.cs
Po tmě je tma i v Brně. Hledám objekt zvaný Vaňkovka a v něm lokál Café Práh. Mab je smutná. Vždyť jsme tam byli tolikrát.
Ach jo, hůře vidím, snadno zapomínám.
Procházím dlouhou chodbou do hracího sálu. Něco málo řad židlí plní příznivci a znalci účinkujících. Pod prověšenými girlandami svítících žárovek se popelí šedavé bedýnky opatřené kolečky. Některé z nich budí dojem plůtků.
Družina aktérů je hlučná. Pobíhají, pokřikují, tančí, zpívají, převlékají se, přestavují scénu.
Múza šeptá: Jsou šikovní, ale chvílemi nevím, kdo je kdo a koho kdo zrovna hraje.
Oldřich Daněk napsal chytrý text a velké množství rolí. Pro sedm amatérů je to zadání nesnadné. Hrají, seč jim síly stačí. Žel, vše má stejnou důležitost. To, co by mělo být pro děj podstatné, je přebíjeno výjevy podružnějšími.
Hrají, seč jim síly stačí. Foto archiv souboru
Po přestávce se překotné tempo zklidňuje. Nervozita opadává, inscenace nabývá na dramatičnosti.
Múza poznamenává: Autor vycházel ze skutečných událostí. V Paříži zavraždila manželka ministra financí svého milence, redaktora deníku Figaro. Byla souzena a hrozilo jí stětí gilotinou. Vyhlášení války jí zachránilo život. Redaktor byl prohlášen rakouským špionem a vražedkyně vlastenkou ve službách Francie.
Po dvou hodinách se loučím.
Kráčím tmou. Opatrně našlapuji.
Múza říká: Je dobře, že máme takové nadšence. Pokud jsou, tápání v současných jistotách bude jistější…
Doufejme, řekl jsem a narazil hlavou do temné zdi.
Brno – Komín, 15. 1. 2022
Divadlo Stodola, Jiříkovice – Oldřich Daněk: Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrieta (mini muzikál pro činoherce). Režie Jan Říha, hudba Jan Frank Fischer. Obsazení: Ondřej Buchta, Tibor Bíebel, Honza Raclavský, Jurka Háder, Dagmar Bradáčová, Klára Lengálová a Nikola Rybová. Premiéra 10. září 2020. Psáno z představení v Café Práh v Brně 12. ledna 2022 (zde).
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 711)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Divadlo Stodola
Hezký den,
děkujeme, že jste nás poctil návštěvou našeho divadelního kousku a také za vaše povzbudivá a poetická slova. Také si Vás dovolujeme pozvat na další naši hru LEV V ZIMĚ, kterou můžete zhlédnout opět v Café práh 23. února 2022 v 19:00.
Hodně zdraví,
za Divadlo Stodola Ondřej Buchta.
28.01.2022 (18.43), , Trvalý odkaz komentáře,