Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 712)
Mrholí, mrzne, padá sníh. Komínští pejsci kloužou, na šňůrách tahají balancující „páníčky“.
Souhvězdí Omikron, Covid, Karanténa nahání strach všem. Foto archiv
Divadla omezují provoz, některá nehrají. Souhvězdí Omikron, Covid, Karanténa nahání strach všem. Namísto pozdravu se lidé ptají: Jsi očkován? Jsem smutný. Bojím se, že začnu mít obavy docházet do divadel.
Nebojte se, říká múza, hůř již bylo, bude líp.
Zadřímal jsem…
Na čelo mi ťuká múza: Povím vám příběh jednoho ze zakladatelů tradice českého folku. Bohdan Mikolášek pochází z rodiny evangelického faráře. Narodil se 2. prosince 1948. Vystudoval elektrotechnické inženýrství, zvukovou techniku, skladbu, dirigování a církevní hudbu. Psal texty a komponoval. Jeho písničky slavily úspěchy na festivalech Porty. Působil i v Semaforu. Odtud je známá jeho píseň Dům, kde bydlí láska. Těžce jej zasáhla okupace Československa vojsky spojeneckých armád a následná smrt Jana Palacha. K tomuto tématu se vyjádřil písní Ticho. Začal mít problémy. Po odmítnutí spolupráce s StB následoval zákaz profesionální činnosti. Se svou manželkou Janou, vyloučenou ze studií teologie, odešli v roce 1982 do Švýcarska. Kromě písničkářské tvorby se věnuje komponování soudobé vážné hudby. Je členem společnosti pro elektroakustickou hudbu. Věnuje dirigování a hře na varhany. Paní Jana Mikolášková je evangelickou farářkou v Curychu. Myslím, že nastal čas pořadu skladeb pro klasický orchestr, pěvecký sbor a mluvené slovo sepjatých civilní výpovědí písničkáře.
V počítači zapraskalo, v reproduktorech heklo. Kamery kloužou po stěnách všetatského Památníku Jana Palacha.
Rodný dům mučedníka je bělostný. Má tvar stroze seříznuté kazatelské kaple. Na kuchyňském stole leží růže s trny. Podlahu jizví temný pruh cizorodého železa. Dělí ji v půli. Hřbety bělostných schodových stupňů, vedoucích do Janovy světničky, trčí nad hlavami hudebníků jako memento. Dirigent pomalými gesty osnuje hudbu. Tóny smutku slabik slova Requiem tiše plynou z hrdel sboru mladých pěvců. Do vláčného chvění smyčců kvílí akord kytary.
Koncert v podobě liturgické mše začíná.
Múza šeptá: Starý muž lká nad osudem „živého člověka, který zemřel, aby mrtví zůstali žít“.
V pondělí 17. ledna odvysílala ČT art hudební vzpomínku Bohdana a Jany Mikoláškových z Památníku Jana Palacha ve Všetatech. Foto archiv ČT
Bard Mikolášek prokládá žalozpěvy odkazy na biblické příběhy. Připomíná vyhnání Adama a Evy z ráje, cestu Abraháma na horu Moria, jeho syna Izáka, oběť zápalnou, Lotův zármutek ze zkázy Sodomy i úzkost Ježíše v zahradách Getsemanských…
Farářka Jana Mikolášková káže z plošinky nad schody jako z kazatelny slova evangelisty Jana. Pěvci pějí Kyrie eleison. Starý pán zpívá žalm o utrpení. Zvuk kovového zvonu se snáší z výše jako prach.
Dies Irae je také částí requiem, říká múza.
Ze sboru se ozývá pískání a cinkot klíčů. Farářka hovoří o oběti a ohni. Jan Palach se upálil mezi námi. Je to výzva, na kterou si může odpovědět každý sám…
Agnus Dei, zní z úst pěvců.
Starý pán dlaní hladí kytaru. Poslední akord umlká, obrazovka hasne.
Je ticho, je ticho, je ticho…
Komín, 23. 1. 2022
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 712)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
