Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 715)
Máme divnou zimu. Teplo střídá mráz. Trápím se. Kladu si otázku: Tak jak?
Múza duje na šalmaj jako meluzína v komíně: Ráno se zubí sluníčko, večer vypadá na kožich. Navlékněte kůži šlechtice, půjdeme do divadla. Barde, divadlo dává sílu, divadlo omlazuje!
Tramvaj drkotá, múza ševelí: Jsme v Londýně, píše se rok 1735, chvátáme na premiéru opery majstra Georga Friedricha Händela. Tenorové party budou zpívat kastráti a sopránové primadony ovládající umění koloratury. Skladatel je původem Němec, takže ho Angláni v oblibě moc nemají. A pozor, barde, teď jste lordem, tak raději mlčte, abychom neskončili v Taurech.
Smál jsem se, div mi nepraskl respirátor.
Majestátní vstup do Janáčkovy opery lemovala svita covidních ochránců. Usměvavý ředitel Glaser říká: Rád vás vidím. Zda mě oslovil lorde, si už nepamatuji.
Naplněné hlediště těšilo. Nakoukl jsem do orchestřiště, kde hudebníci ladí nezvykle vyhlížející nástroje. Múza šeptá: Orchestr Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse patří mezi nejlepší barokní orchestry současnosti.
Šourám se doprostřed třetí řady a usedám do pohodlného křesla. Zní takty předehry. Smyčce drnčí, bubny chrastí. Je to zvláštně nezvyklý zvuk.
Jeviště je ostrovem. Stojí na něm dům. Lagunou připlouvá loď. Vystupují z ní černé postavy. Luny zář budí stíny obydlí. Majitelka ostrova, krásná Alcina, pluje po hladině. Dům se rozestupuje, mění se v palác. Stříbřité hlasy pěvců rozechvívají tóny Händelovy partitury v příběhu z rytířských dob. Rytířka Bradamante, přestrojená za rytíře Ricciarda, v doprovodu vychovatele Melissa hledá rytíře Ruggiera, aby s ním mohla uzavřít sňatek. Do krásného Ruggiera se však zamilovala krutá kouzelnice Alcina, která své milence proměňuje v stromy a zvířata.
Zabořený v divadelním křesle se opájím dokonale zpívanými áriemi. Zářivé soprány jako by sváděly souboje s jiskrnými koloraturami vynikajícího kontratenora.
Rozpůleným domem se plíží zakletí milenci. Na lidském těle mají zvířecí hlavy. Lev má bílou hřívu, býk ostré rohy. Pštros otáčí hlavičkou na dlouze štíhlém krku. Je komický.
Zaslechnu znějící harfu a také cembalo. Sbor zpívajících má bílá roucha a velká křídla andělů.
Alcino království střeží pidimužík. Šlehy kouzelného proutku vede k poslušnosti neposlušné. Jevištěm, k všeobecnému veselí, pobíhá obrovitý tučňák. Uklouzne…
Síně jsou změněny v rozpálenou poušť. Rytíř Ruggiero prchá před rytířkou Bradamante. Ta zpívá o svém otci, kterého Alcina proměnila ve lva.
O přestávce zajdu na tonik.
Jsme svědky velké události.
Ano, vaše lordstvo. Režie znamenitá, scéna úchvatná…! Výkony Ray Cheneze, Pavly Vykopalové, Doubravky Součkové, Václavy Krejčí Houskové a Romana Hozy by byly ozdobou každé světově proslulé operní scény.
Znovu se usazuji. Komplikovaný děj se blíží k rozuzlení.
Čtu slova překladu zpívající Alciny: Stále tě zbožňuji. Ruggiero jí odpovídá: Už není čas, volá mě sláva. Alcina dodává: Odejdi, zrádče, až se vrátíš, budu krutá!
Leč šťastné finále je nadosah. Rytíř Ruggiero rozbíjí Alcininu bílou perlu a její kouzlo je poraženo. Vysvobozeni milenci jásají, smutné Alcině kanou slzy.
Obecenstvo vstává a nadšeně aplauduje!
Pomalu odcházím. Mířím na půlnoční autobus. Kupodivu unavený nejsem, jen mě od čtyřhodinového sezení bolí nohy.
Múza říká: Byla to neskutečně velká nádhera. Spolupráce Národního divadla s orchestrem a sborem Collegium 1704 přináší Brnu slávu.
Autobus se rozjel. Mrzlo. V Komíně foukalo. Vlezl jsem do postele a dlouho nemohl usnout. Vyšla hvězda.
Usnul jsem.
Brno – Komín, 9. 2. 2022
Národní divadlo Brno – Georg Friedrich Händel: Alcina (opera o třech dějstvích). Libreto: neznámý autor podle libreta k opeře L´isola di Alcina. Hudební nastudování: Václav Lusk, režie: Jiří Heřman, dramaturgie: Patricie Částková, scéna: Drogan Stojčevski, kostýmy: Alexandra Grusková, světelný design: Daniel Tesař, choreografie: Jan Kodet. Osoby a obsazení – Alcina: Pavla Vyoralová / Karina Gauvin, Morgana: Doubravka Součková / Mirella Hagen, Ruggiero: Ray Chenez, Bradamante: Václava Krejčí Housková / Monika Jägerová, Oberto: Andrea Široká / Eva Kývalová, Oronte: Ondřej Koplík / Krystian Adam, Kouzelník: Ladislav Mikeš / Zdeněk Bačko, Zvířata milenci: Viktor Bukový, Patrik Földesi, Lukáš Hlavatý, Michal Heriban, Jakub Liška, Stanislav Stanek, Tomáš Tlučhoř. Collegium 1704, Collegium Vocale 1704 – dirigent Václav Lusk. Národní divadlo Brno ve spolupráci s Collegiem 1704, francouzskými divadly, Théatre de Caen a Royal Opéra – Chateau de Versailles, za podpory Gesamtkunstwerk Bratislava a Bohemian Heritage Fund. Premiéra 5. února 2022 v Janáčkově divadle.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 715)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Velmi mne potěšilo
Tučkovo pojednání o nové inscenaci a hlavně i hodně snímků. Těší mne i to, že jde o divadlo, kde je na co se dívat, a to je krásné, jiné, než civil, se kterým se setkáváme na ulici a kdysi se objevoval hojně i v historických inscenacích. V současné době zvláště oceňuji, že se myslí na diváka, a ne na šokování nevšedním pojetím.
19.02.2022 (18.46), Trvalý odkaz komentáře,
,