Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 716)

Svět je šílený, doba zlá, čas k uzoufání, bručel jsem. Zasáhla múza Mab: Buďte nezmarem, jako dřív jste býval. Nohy na ramena, veliteli, půjdeme kam?

Snad ne do divadla?

Kam jinam.

Krok mám pomalý. Mít nohy na ramenou, výhrou není. Do hracího sálu Provázku se ale doploužím.

Múza mi šeptá do ucha: Aglaja Veteranyi se narodila 17. května 1962 v Bukurešti. Když jí byly čtyři roky, odešla se svou rodinou z Rumunska. Jako dítě z cirkusové rodiny procestovala Evropu, Afriku, Jižní Ameriku a vystupovala ve varieté. Bylo jí patnáct let, když se v roce 1977 usadila ve Švýcarsku. Německy se naučila samostudiem. V Curychu žila jako herečka a autorka na volné noze. Zakládala divadelní skupiny a organizovala spisovatelské dílny. 3. února 2002 ukončila život ve vodách Curyšského jezera…

Lapám po dechu. Respirátor mi vadí i ve vidění. Hlediště je postaveno do tvaru podkovy. Je zcela zaplněné. Mnozí návštěvníci se tísní na ochozech. Nevím, kdo je kdo. Všichni jsou ukryti v rouškách. Čtverec hrací plochy uzavírají železná vrata.

Múza šeptá: Inscenace vychází z knih Aglaji Veteranyi Proč se dítě vaří v kaši a Police posledních vydechnutí. Režii má významný slovenský režisér Ondrej Spišák, spoluzakladatel a tvůrce legendárního kočovného divadla Teatro Tatro. Svůj metaforicky živelný režijní rukopis, vyrůstající mimo jiné z tradic lidového a loutkového divadla, vepsal desítkám oceňovaných inscenací v předních českých, slovenských a polských divadlech. Brněnskému publiku se představuje poprvé.

Vítejte v cirkuse, říká zřízenec v cirkusové livreji. Shůry se spouštějí provázky s baculatými žárovečkami. Hranatá manéž ožívá. Klauni, šašci, artisté se představují. Entrée ve stylu panoptika, ve kterém se aktéři míhají, převlékají a střídají role, je dokonalé.

Mezi cirkusáky vstupuje Aglaja, nohatá dívka ve strakatých punčochách. V ruce drží panenku. Její vyprávění se podobá grotesknímu dětskému snu. Nostalgická paní obchází manéž, zpívá tesknou píseň, dlaně má prázdné. Rodina cirkusáků běží za lepším životem. Matka, otec, teta a dvě sestry vlečou hrnec a kufry. Honí je do černě oděný diktátor Ceausescu. Utečenci se brodí bažinami, plavou přes řeku. Poněkud váhavý strýc je dostižen. Heuréka, je tu břeh a svoboda!

Celnice je laskavá, razítka na ruce migrantů udílí podpatkem boty. Otec jásá, v klobouku ukryté dolary kontrola neobjevila…

Hlad je velký kuchař. Komicky ťapající slepice končí v hrnci. Aglaja říká: Cizina nás nezmění. Ve všech zemích budeme jíst pusou…

Výjevy mají půvab. Poetické okamžiky se prolínají s naivitou překvapivě vyslovených slov. Fascinující Aglaja hledá Boha ve vydlabaných děrách. Chtěla by vědět, jak Bůh v zemi dýchá a žvýká.

Jedním z vrcholů inscenace se stává kolový tanec. Dravý a nespoutaný.

Provázci jsou v úžasné formě, říká Mab. Hrají, jako by měl být zítra konec světa!

Život cirkusáků je krutý. Aglaja se sestrou Mary Mistral se stávají schovankami výchovného ústavu. Školský dril nabádá zabedněné nevzdělance úctě k řádu, systému, k užitečnosti. Protestující Aglaja píše křídou na kovová vrata: Nechci si stěžovati! Poté se rozbíhá a do železné brány naráží hlavou. Několikrát. Pak upadne.

V zamyšlení směřuji k divácké šatně.

Múza mě napomíná: To není konec, po přestávce nás čeká inscenační resumé.

No nevím, jestli bude ještě o čem hrát? Dívenka padlá u zdi. To je jasný šlus. Tak působivou scénu jsem v divadle dlouho nezažil.

Ondrej Spišák je z rodu režisérů velkých, nechejme se překvapit.

Kruh z červených lucerniček dělá z manéže vykřičený salon. Aglaja v červených punčochách a ohnivé paruce je dívkou na telefonu. Nabízí se chtivým zájemcům: Tady tělo, tady tělo.

Aglajin závěrečný monolog je smutný. Žalující. Beznaděj, samota, stesk po domovině a prázdnota jsou migrantovi chlebem vezdejším.

Múza tleská.

Vynikající inscenace, výtečné herecké výkony! Dominik Teleky, Dušan Hřebíček, Vladimír Hauser, Milan Holenda spolu se Sylvií Křupanskou, Ondřejem Kokorským, Růženou Dvořákovou a Terezou Volánkovou byli cirkusáky par excelence. Zdislava Začalová v roli Aglaji excelovala.

Jdu po České, dávám pozor, abych neuklouzl.

Múza prozpěvuje: Kočka leze dírou, pes oknem, nebude-li pršet, nezmoknem!

Brno – Komín, 7. 2. 2022 

Divadlo Husa na provázku, Brno – Aglaja Veteranyi: Proč se dítě vaří v kaši. Překlad: Eva Hermanová. Dramatizace: Vladimír Fekar, dramatizace a dramaturgie: Viktorie Knotková, režie: Ondrej Spišák, scéna: Szilárd Boráros, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, hudba: Ivan Acher, pohybová spolupráce: Inna Aslamova, asistent režie: Kryštof Šimek, asistentka dramaturgie: Veronika Onheiserová, inspice: Nikol Hlávková. Osoby a obsazení – Aglaja: Tereza Marečková / Zdislava Začalová, Matka: Sylvie Krupanská, Otec: Ondřej Kokorský, Sestra, Mary Mistral: Tereza Volánková, Teta: Růžena Dvořáková, Bůh, ředitel cirkusu, paní Hitzová: Dušan Hřebíček, Strýc Petru, anděl, rodilý cizinec, přítel aj.: Dominik Teleky, Ceausescu, slepice, herecká komise aj.: Vladimír Hauser, Milenec, Ježíš, čínský sluha, Armando aj.: Milan Holenda. Premiéra 4. února 2022.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 26. února 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 716)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ