Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 719)

Jsem in. V době šetrné šetřím svůj zrak. Kapu si do očí kapky a pak je zavírám. Jsem prostě in. Když oči otevřu, smejčím po klinikách a navštěvuji divadelní produkce. Jsem nenapravitelný In.

V přízemí funkcionalisticky strohé budovy zvané Platinium je vystaven cyklus podivuhodných obrazů Vladimíra Svobody Křížová cesta.

Všudypřítomná múza říká: Pohlédněte, potkalo nás utrpení Páně. Čtrnáct rozměrných desek moderně pojatých malířem Svobodou narozeným 28. 1. 1937 v Jiříkovicích visí před vámi. Namaloval je pro kostel ve Smržovce. Později však byla Křížová cesta přemístěna do uzavřeného kostela v Josefově Dole a odtud do Římskokatolické farnosti sv. Terezie od Dítěte Ježíše v Kobylisích. Poté putovala do kostela ve Skokách u Žlutic. Rodina malíře se rozhodla Křížovou cestu získat a instalovat ji v některém z moderních kostelů města Brna nebo někde v jeho okolí.

V hale je šero. Popocházím, zastavuji se u jednotlivých výjevů utrpení Ježíše Krista. Múzo, mistrovské dílo! Galerijní skvost. Žel, do vkusu barokně laděných kostelů nezapadající. Třeba se přece jenom jednou dočká adekvátního umístění.

V zamyšlení opouštím galerii Platinium.

Večer je nevlídný. Hustě mží. Múza je zachmuřená. Evropou putují ozbrojené konvoje. Spektrem mírových světel se dobírám studentského Divadla na Orlí. Sunu se po schodech. Funím do roušky.

Múza šeptá: Přenesme se do dob španělského „zlatého“ věku a kruté inkvizice… V roce 1515 se v Avile narodila reformátorka karmelského řádu Teresa de Cepeda y Ahumada. Španělsko se v té době stává koloniální velmocí tyjící z nových jihoamerických a filipínských držav, tíhne k politické a náboženské izolaci Iberského poloostrova.

Pomalu, múzo, pomalu. Mluvíš jako kniha.

Cituji věty z programu…

K mému překvapení se hrací plocha podobá víceúčelové tělocvičně. Ze stropu visí třpytivé disko-koule, mezi nimi se blýská zavěšený mrak sestavený ze stovek nosičů cédéček, ale také lze vidět bílé malířské štafle a šest odrazových, oranžovými pruhy ohraničených desek s koši na basketbal i na bílo natřené automobilové pneumatiky.

Múzo, jsme tu dobře? Nemají náhodou náhlou změnu?

Klid, majstro, inscenace muzikálu Dodo Gombára, Emanuela Míška a Josefa Fojta Hrad v nitru, právě začíná.

Přichází pohledný mladý muž v leskem oslňujícím elegantním sáčku. Pohledem bystrého šéfa obhlíží, zda je vše na svých místech. Vstupují houslistky a violoncellistka. Usedají zrcadlovitě v bočních koutech k pultíkům a ladí.  Cvičenky v růžových šortkách, v bělostných tričkách a bílých podkolenkách se trousí z šera. Jako kapky rosy se rozprskávají tělocvičnou. Nad nimi se vznáší velký zlatavý kruh. Dívenky zpívají, rapují, pobíhají, mluví, mění postoje, polohy i místa. Slova jim putují od úst k ústům jako štafetový kolík. Některá vytváří věty. Skládají mozaiku mládí, dospívání a dospělosti života řeholnice Teresy.

Jde o fascinující podívanou či způsob jakéhosi neobvyklého oratoria. Nebo o očistnou terapii.

Tempo inscenace je závratné. Pěvecké nástupy á capella a řetězové přebírání textů udivující. Podmanivé vstupy smyčců par excelence, choreografie dobře zvládaná, herecké a pěvecké schopnosti aktérů na velmi dobré úrovni.

Bělostné dívenky procházejí rituálem zasvěcení. Halí se do černých hábitů. Jejich symbolem se stává růženec. Z dívenek se staly řeholnice.

Diváci tleskají.

V hlubokém zamyšlení opouštím studentskou scénu.

Mab říká: Šťastný je ten, kdo věří v Pána. Pokora a víra jsou branami k dobru. Cesta do Hradu v nitru nikdy nekončí.

Víra tvá tě uzdraví, šeptám do roušky a myslím na válkou posedlé bohy.

Za týden půjdu do Platinia na léčebné píchnutí do levého oka.

Brno – Komín, 17. 2. 2022 

Ateliér muzikálového herectví Divadelní fakulty JAMU, Brno – Dodo Gombár, Emanuel Míšek, Josef Fojta – Hrad v nitru. Scénář a režie: Dodo Gombár, autor písňových textů: Emanuel Míšek, hudba a hudební nastudování: Josef Fojta, pěvecké nastudování: Dada Klementová, choreografie: Linda Caridad, Fernandez Saez, dramaturgie: Michal Zetel, výprava: Eliška Drastíková, produkce: Anna Kočová, zvuk: Jan Smutný, světelný design: Tomáš Příkrý. Fotodokumentace Terezie Fojtová. Hrají – Terezie z Ávily: Petra Benediktyová, Eliška Horňáková, Mima Krajčová, Lucia Mária Lukačková, Alexandra Vostrejžová, Ten nejvyšší: Marek Viteker. Smyčcové kvarteto vystupuje ve složení: Barbora Tolarová – housle, Kristýna Jungová – housle, Klára Kunz Hegnerová – viola, Katarina Madariová – violoncello. Odložená premiéra v Divadle na Orlí 14. února 2022. Psáno z reprízy 16. 2. 2022.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 6. března 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 719)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ