Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 720)
Jevištní improvizaci jsem měl rád. Miloval jsem vzácné okamžiky bezprostředně svobodné tvorby, i když některé její následky byly hodně kruté. Dokonce na mě kdysi jeden kolega herec křičel: Se mnou improvizovat nebudete!!
Jo, jo. Profesorka Lola Skrbková mě varovala: Buď pokorný a drž se režisérem nazkoušené aranže. Jevištní improvizace může být zrádná. Odhalí nejen potenci myšlení, ale i míru hercova talentu.
Chvátal jsem do kopce Šilingrova náměstí. Múza mě popoháněla: Pospěšte, přijdeme pozdě.
Copak nevidíš, běžím.
Ach jo, slimák je proti vám Schnellzug.
Procházím fortnou divadla, v šatně si odkládám bundu a belhám se do schodů. Chrámové zvony odbíjejí sedmou.
Múza chválí: Výborně, ještě nezačali, mají zpoždění. V druhé řadě jsou dvě volná místečka. Jdeme!
V hloubi dějiště se vlní prolamované skvrny širokoúhlé opony. Před ní, poněkud bokem, stojí otevřené koncertní křídlo.
Uvaděčky usazují diváky.
Pamětníky nevidět. Múza konstatuje: Je pět minut po celé a nic.
Ke klavíru přichází dívka. Rozpačitě cvrnká na struny.
Tereza Volánková, šeptá Mab.
Bolí mě nohy, múzo.
Pozor, už to začne. Přichází klavír majstr Martin Konvička. Bude hrát ouverturu.
Nehraje. Přinesl notbook a okouní.
Garderobiérka tlačí před sebou stojan s kostýmy. Překračuje hrací plochu, postaví věšák do kouta u schodiště a zmizí ve tmě.
Do manéže vstupuje tělnatý faun v černém trikotu. Tančí. Múza vyprskne: To je Dalibor Buš. Připomíná Jana Wericha z lyrické scény filmu Pudr a benzin.
Směji se. Podobnost je dokonalá. Smích dusí hadrová rouška.
Múza šeptá: On snad bude tančit s Volánkovou pas de deux.
Ozývají se silně znějící skřeky. Tanečními podupy se dere do dění štíhlý kolohnát, skřehotající Dominik Teleky.
Múza vykvikne: Že by snad pas de trois?
Nic takového. Jan Werich i skřehotavý dinosaurus jsou zapomenuti. Hraje se o podivuhodné přilbici a o něco později o všeovládající páce podobné kuželu nebo snad bubenickému tlouku. Dívka se stává dítětem, jezdí na koloběžce a mluví hlasem Hurvínka. Její glosy jsou dětsky naivní a vyvolávají smíchy návštěvníků. Troškou do mlýna legrace přispívá i usměvavý milovník hudby, svůdný pianista.
Múza je kritická: Ve hře na improvizaci se tu a tam objevují delší cézury, ale také nekřesťanské pauzy. Z komediálně laděné koncepce pak vypadávají některé tiché, civilně hrané dialogy.
Premiérové představení je hodinové.
Při děkovačce se v řadě klanějících aktérů objevují i hvězdné legendy Provázku – Ivana Hloužková a Vladimír Hauser.
Múza se směje: Inu improvizace…
Večerní Brno je vlídné, múza usměvavá.
Dobře naladěn se vracím domů, do Komína. Do půlnočních zvonů se ozývá hlas televize: Ruská vojska se dala na pochod.
Múza šeptá: Takové pěkné datum 22. 2. 2022… Snad nevstoupí do historie jako den, kdy nám v Evropě začala válka…
Brno – Komín, 23. 2. 2022
Divadlo Husa na provázku, Brno – Změna programu vyhrazena / Improvizace. Tereza Volánková, Dalibor Buš, Martin Konvička, Dominik Teleky. Premiéra 21. 2. 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 720)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)