Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 721)

Divné ráno, divný den. V mlžném oparu se na nebi kolébá srpek luny a múza v postoji věštící Libuše pěje: Krajinou táhne prašivec, zachraň se, kdo můžeš…

Očistná koupel léčí. Šokující zprávy jitří šedé buňky mozkové. Volám: Čeho jsme se to dožili! Mab dodává: A čeho se ještě dožijeme. Tedy, jestli se vůbec dožijeme…

Divadla, chvála Bohu, hrají. Jedu večerním trolejbusem, na tváři bělostnou škrabošku, v srdci hluboký žal.

Nade dveřmi studentské Marty povívá ukrajinská státní vlajka. Překonávám schody důvěrně známého studia. Jsem sošně toporný. Múza šaškuje. Svět šílí a koule je dokonalý tvar. Rotujeme v kruhu. S úctou nás čeká jen chvat nocí velikých.

Je vyprodáno. Strmé stupně hlediště jsou přiřazeny až k hraně jeviště. Jsem překvapen, stvořený komorní prostor je pro mě novum. Příjemný mužský hlas sděluje: Do začátku představení zbývá čtrnáct minut…

Múza rozbaluje a sbaluje programový plakát. Inscenace Lidé bez vlastností je volnou adaptací románové prvotiny Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse a jeho legendárního díla Muž bez vlastností. Ten na mnohé myšlenky z Törlesse navazuje a rozšiřuje je. Rakouský spisovatel, esejista a dramatik v obou románech vytvořil index „lidí bez vlastností“, kterým intuitivně vycítil předválečnou atmosféru začátku 20. století, kdy padaly veškeré morální hodnoty a zodpovědnosti.

Jeviště ožívá. Kadeti c. k. vojenského učiliště s kordy v rukou procvičují prvky šermu. Šerm je znakem hrdého a čestně vedeného zápasu. Zjizvení tváře je ozdobou potvrzující adeptovo hrdinství a mužnost.

V rychlém sledu se střídají obrazy ze života frekventantů školy. Pod zlatým kruhem ověšeným třpytivými šňůrami závěsu se odehrává představení jako sled volně koncipovaných přednášek na téma příroda, člověk, abstrakce a umění.

Múza chválí. Je to hravé, vtipné, nápadité, výtvarně dováděné až v zázračnou jednoduchost a pěknost.

Jednotliví aktéři udivují expresivně hranými charaktery.

Mab pokračuje: Studenti herectví vstupují na jeviště jako zkušené osobnosti a – hlavně – režie nedovoluje divákovi odpoutávat pozornost od předkládaných složitostí příběhů. Pozoruhodné!

Náhle zaznívá dvojhlasně zpívaná táhlá, bolestně nábožná píseň v ukrajinštině. Vláha se mi dere do očí.

O přestávce múza čte z plachty programu slova Roberta Musila: Když rozložíme charakter tisíců lidí, přijdeme na dva tucty vlastností, pocitů, postupů, forem výstavby a tak dále, z nichž se všichni skládají. A rozložíme-li naše tělo, najdeme jen vodu a několik tuctů hromádek různých látek, které v ní plavou. Voda v nás stoupá právě tak, jako vzlíná do stromů, a tvoří zvířecí těla, jako tvoří mraky. Mně to připadá hezké. Jenže pak vlastně nevíme, co si o sobě máme myslet. A co máme dělat.

Je mi dobře mezi mladými. Zcela propadám jejich nadšení a píli. Ach, Bože, kde jsou časy, kdy jsme se my pokoušeli změnit svět…

Když se do zlatavého kruhu snáší z nebes velká koule, tajím dech. Lidé bez vlastností je výtečné kolektivně kinetické dílo. Se zaujetím sleduji představení do posledního okamžiku.

Múza říká: Jde o umělecký počin herecky silného ročníku. Zapamatujme si jejich tváře a jména. Jsou nadějí do nepohody příštích dnů!

Brno – Komín, 25. 2. 2022 

Studio Marta, Brno – Robert Musil, Marek David a kolektiv: Lidé bez vlastností. Překlad: Radovan Charvát, Anna Siebenscheinová, režie: Marek David, dramaturgie: Jakub Molnár, výprava: Adéla Szturcová, světelný design: Barbora Jágrová, zvuk: Sophie Bellová. Produkce: Anežka Hanáčková, foto: Natálie Divincová. Hrají: Milana Gorská, Tereza Havránková, Andrea Hodíková, Eliška Jechová, Martin Mihál, Kateřina Kornhäuserová, Adam Kořán, Tomáš Slabiňák,  Martin Urbaník, Jan Valeš, Karolína Vaňková. Premiéra 24. 2. 2022.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 13. března 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 721)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ