Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 727)
V době premiéry bylo pro mě svízelné do studentské Marty proniknout. Pozvání na jednu z posledních repríz inscenace Dodo Gombára Být i nebýt 11. 21 jsem uvítal s povděkem.
Buď mám chabý zrak, nebo se mi to zdá, ale svitu pouličních lamp je méně, než tomu bývalo. Opatrně se šinu kol budovy Nejvyššího soudu a myslím na současnou realitu. Svět šílí, máme nouzový stav, zrušíme roušky, ale za humny nám zuří válka. Co bude?
Diváků v Martě není příliš. Přede mnou na ploše zívá černá stěna z organtýny. Pod stropem jsou vidět pavoučí chapadla vodovodních trubek. Múza napovídá: Nacházíme se ve sklepení amsterodamské výškové budovy.
Herecká družina hraje značně pateticky scény Shakespearova Hamleta. Foto Jan Fuchs
Herecká družina hraje značně pateticky scény Shakespearova Hamleta. Horác je vzrušený, Ofélii září oči, Gertruda chodí s roztaženým barevným deštníčkem a Hamlet své repliky huláká… Amsterodam je městem malebným, mnoho mladých v něm hledá záchytný bod pro naplnění svého snu, ale i možnosti výdělků nutných pro obživu.
Pětice aktérů se proměňuje, jsou z nich lidé dneška toužící po životním uplatnění.
Pětice aktérů se proměňuje, jsou z nich lidé dneška toužící po životním uplatnění. Foto Jan Fuchs
Z Hamleta se stává tajemný pobuda Paul, z Ofélie zakomplexovaná Ola snažící se uplatnit ve filmařské branži, z Horáce cizinec Goran, co se vyzná v zámečnickém řemesle. Král Claudius je záhadnou studentkou Claudií. A s deštníčkem běhá Gertruda, potrhlá děva Róza.
Múza šeptá: Skvělý nápad. Shakespearova tragédie v konfrontaci se současností roku 21.
Pokyvuji hlavou: Impozantní vstup do dějově komplikované inscenace.
Není to jednoduché, v Amsterodamu se uchytit. Foto Jan Fuchs
Není to jednoduché, v Amsterodamu se uchytit. Velkoměstem proudí davy. Pět lidí se v něm ztratí jako nic. Čím být a čeho dosáhnout? Toť, oč tu běží. Mláďata se přou, nevraží na sebe, hledají prostor, bojují o své místo. Jsou umanutí. Jsem jejich chtěním zaujat.
Aktéři zvládají složitosti proměn bez viditelných problémů. Dobře vyslovují, pohybově jsou na výši, mají vypěstovaný cit pro rytmus představení a výtečně zpívají.
Meze fantazii se nekladou… Foto Jan Fuchs
Múza poznamenává: Ovšem diváci musí mít oči na stopkách a uši jako ostříži, aby se v spleti příběhů zdárně orientovali.
Představení hledačského divadla jsou už taková – výlučná.
Meze fantazii se nekladou, viďte.
Jak hrát na jevišti strach z pekla… Před rokem to byl strach z pekla roušek, dnes se peklo změnilo ve válečnou lítici. Foto Jan Fuchs
Nejpozoruhodnější částí inscenace je promítaná pasáž rozhovorů aktérů s pedagogy a divadelními osobnostmi na téma – jak hrát na jevišti strach z pekla. Před rokem to byl strach z pekla roušek, dnes se peklo změnilo ve válečnou lítici.
Odcházím z Marty. V uších slyším závěrečný chorál zpívaný pod barevným deštníčkem pěticí optimisticky naladěných absolventů.
Múza říká: Kéž Bůh dá a budou mít štěstí žít v míru…
Brno – Komín, 11. 3. 2022
Studio Marta, scéna Divadelní fakulty JAMU, Brno – Tomáš Syrovátka, Dodo Gombár: Být i nebýt 11.21. Režie Dodo Gombár, scéna Matěj Prokop, kostýmy Ester Hradilová, pohybová spolupráce Jan Bursa, zvuk Jakub Macek, foto, video Jan Fuchs. Produkce Šimon Koleček. Obsazení: Paul – Martin Mihál, Ola – Kateřina Kornhäuserová, Róza – Andrea Hodíková, Claudie – Karolína Vaňková, Goran – Marin Urbaník. Premiéra 20. 11. 2021. Psáno z reprízy 7. 3. 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 727)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Zajímavá hra
výborně panem Tučkem přiblížena nám, co ji nemůžeme navštívit. Prolínání minulosti, současností s otevřenou otázkou k budoucnosti. Každé období, každá generace žije v prostředí stálého vývoje a to především techniky, za kterou pokulhává, morálka, vztahy, respekt, tolerance. I umění má, jako takové, své možnosti vlivu. Je proto záslužná každá ušlechtilá, dobrá myšlenka skrytá i v záměru inscenace.
03.04.2022 (19.02), , Trvalý odkaz komentáře,