Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Festivaly

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 728)

    Evropa se mění. Je poledne, kvetou keře. Ve městě běží mezinárodní festival (zde). Studenti se učí míchat karty budoucnosti divadla. Sestupuji za nimi do podzemí brněnského HaDivadla.

    Zájem je veliký, kontrola vstupenek přísná. Mezi hosty a porotci se prodírám do sálu. Zní lascivní hudba.

    V průhledném sloupu se svíjí girls s namalovanou pusou, holýma nohama, upnutá v černi krátkých kalhot. Buší rytmy bubnů. Jsem součástí striptýzové merendy zvané peep show.

    V průhledném sloupu se svíjí girls s namalovanou pusou, holýma nohama, upnutá v černi krátkých kalhot. Foto Encounter/Setkání

    Hudební třes náhle ustává. Je ticho. Striptérka má pracovní pauzu. Na její tváři lze spatřit únavu. Vzdychá. Vzdechy nahrává. Přehrává si je v echových kadencích. Hovoří o svém studu. Pohrává si se slabikami, zpívá song.

    To, co se jeví improvizací, je ve skutečnosti do nejmenšího detailu realizovaný příběh beznaděje člověka hledajícího cestu k seberealizaci.

    Když aktérka po deseti minutách s rozpačitým úsměvem opouští scénu, tleskám…

    Pořadatelský pokyn dělí účastníky divadelní seance na dvě poloviny. Jsem přiřazen k té první.

    Dívčina chodidla se přisají na zeď a lezou po ní jako mouchy. Foto Encounter/Setkání

    Ploužím se do prostoru temné špeluňky. Ve výklenku u zdi leží na kanapi dívenka v bělostné halence a sukni.

    Nožičky se pohnou. Zacukají. Tělo se pootočí. Půvabná černovláska má strnulou tvář. Její levá paže se pomalu sune k nehybné hlavě, prstíky prohrabují vlasy. Vytvářejí dojem, že po spící leze pavouk.

    Dívka v hedvábných šatičkách se prohne. Blesknou hýždě a aktérčin korpus sjede do škvíry za otoman. Dívčina chodidla se přisají na zeď a lezou po ní jako mouchy.

    A hup. Herečce se rozzáří obličej, pozdraví a poté celou artistní sestavu opakuje.

    Tleskám, seč mi síly stačí a tiše konstatuji: Dívka je z kostí a kůže, žádné peříčko, nárazy kolen o podlahu duněly, muselo ji to dost bolet.

    U divácké šatny čekáme, až grupa „bé“ projde kolem nás.

    Za okamžik sestupuji do spodního patra. Za dlouhým stolem usedám. Kdo nesedí, ten stojí.

    Vlasatý aktér servíruje čaj. Foto Ebcounter/Setkání

    Vlasatý aktér servíruje čaj. Jeho pohled je potutelný. Je to pán hračička. Ze sáčků vysypává vonící čajovou drť a z vyprázdněných papírků vytváří drobounké postavičky, židličky a padáčky. Pusou hudlá do hrníčku. Imituje zvuky vesmírné rakety a šumy radiového spojení kosmonauta s velícím střediskem. Na kupičku drtě kape kapku tekutiny. Dělá z ní rumělkovou směs. Zapaluje padáček. Ten stoupá s bělostnou figurkou vzhůru a pak shoří. Člověk se mění v prach. Pán hračička mu staví papírový pomník.

    Diváci tleskají.

    Skupiny se spojují. Vcházíme do sálu. Šplhám po vysokých stupních divácké elevace.

    Dívka je z kostí a kůže, žádné peříčko, nárazy kolen o podlahu duněly, muselo ji to dost bolet. Foto Encounter/Setkání

    Dole v hlubokém údolí stojí plátno. Na ně promítaný dokument vypovídá o špionážním sledování přesunu kapsle s vysoce radioaktivním plutoniem.

    Pod setmělou promítací plochou táhnou tajemné bytosti barel s pulsujícím červeným světýlkem. Promrzlým skalním masivem fičí severák. Zachumlaní lidé staví stan. Jejich stíny se rozplývají. Absurdní obraz možné apokalypsy mizí v mlžné tmě.

    Studenti univerzity ze švýcarského Bernu se loučí…

    Byl to zvláštní zážitek. Packám po stupních dolů a bojím se, abych neupadl.

    Brno – Komín, 4. 4. 2022 

    HKB Bern University of Arts, Švýcarsko – Millie Vikanis , Kuan-Hsuan Lee, Moritz Praxmarer, Tejus Menon: Manifesto. Čtyři studenti z Indie, Chorvatska, Taiwanu a Švýcarska představují svůj vlastní divadelní manifest. Večer pohybující se na pomezí tance, opery, loutek a akrobacie. Ve vzduchu i na zemi. Režie, dramaturgie, scénář, výprava, light design, hrají: Millie Vikanis , Kuan-Hsuan Lee, Moritz Praxmarer, Tejus Menon. Psáno z představení v HaDivadle 1. dubna 2022 v rámci festivalu Setkání/Encounter.

    ///

    Více o festivalu na i-DN:

    Setkáním sláva! (No. 1)

    Setkáním sláva! (No. 2)

    Festival Encounter udělil čtyři Marty


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 728)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,