Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 731)
Prší. Vstupuji do budovy divadla Reduta. Z deštníku stéká voda. Ředitel Glaser se usmívá, šéf Šotek září. Premiéra je vyprodaná.
Šetřím kroky. Promenáda kamennou krásou přestala být mým koníčkem. Jedu výtahem. Usedám v páté řadě, zavírám oči a odpočívám. Myslí mi táhnou obrazy válečných masakrů posledních dnů.
Múza šeptá: Proberte se, herci už hrají.
Koukám na úhledně upravenou bytovou stěnu bohatou na police a vitríny zaplněné rodinnými relikviemi. Mačetami, raketou, pumou, hlavami trofejních zvířat, rituálními maskami. Je tam sloní kel a dokonce postava bojovníka ve žluté kombinéze. Na horní příčce sedí mladík, komíhá nohama a šije.
Nikoliv, šeptá múza, Toni píše báseň.
Jeho starší bratři, dvojčata, Petr s Kornelem, se hašteří nad šachovnicí. Jsou to vtipní uličníci. Petr v bílé košili připomíná příslovečné živé stříbro.
U muzeální stěny rodu je pohyblivý žebřík. Činí vitríny dostupnými. Akční sourozenci víří usazený prach.
Paní domu je Dolores, vdova, matka pěti dětí. Ondřej a Jiří již nejsou. Zemřeli smrtí hrdinů. Ondřej byl lékař, výzkumník, naočkoval si malárii. Letec Jiří chtěl pokořit rekordní výšku. Hrdinou byl i jejich otec, armádní důstojník. Traduje se, že padl v boji. Pro syny vzor, pro maminku milovaný manžel.
Toni je pohrobek, maminčin poeta. Malinkou kamerou zaznamenává dění. Sourozenecká dvojčata jsou mladí dravci, kteří touží po vítězstvích. V zemi zuří občanská válka. Matka se snaží děti chránit. Vede s nimi dialog. Povídá si s živými i s mrtvými. Připadám si jako slepice, která vyseděla orly. Sedím při zemi a kdákám strachy, když jeden po druhém vyletují.
Karel Čapek napsal: Jen pro jevištní realizaci prosí autor, aby mrtví, kteří se v jeho hře kupí kolem matky, nebyli pojati jako strašidla, nýbrž jako živí, milí a důvěrní lidé pohybující se docela přirozeně ve svém starém domově…
Leopolda Dostalová byla první představitelkou role Matky (zde). Byl únor roku 1938. Čapkovi zbývalo do konce života deset měsíců a republice zvonila hrana. Válkychtivý diktátor Hitler začal dobývat svět.
Koukám na jeviště. Paní domu vyvaluje z vitríny baculatou leteckou pumu a usedá na ni. Přichází její muž v upjatých vojenských rajtkách, sedá vedle ní a diskutuje se svou manželkou o době minulé. O něžnostech lásky, ale i o nutnosti mužů jít bojovat za svou věc. Do hovoru vstupují jejich nebozí synové Jiří a Ondřej. Vyprávějí s nadšením o pocitech, jaké to je zemřít ve prospěch lidstva. Maminka nesouhlasí, nechápe, jak jí to mohli udělat.
Konverzace nepostrádá napětí, má spád. Múza šeptá: Je to herecký koncert!
Mezi nebožtíky se ocitá popravený syn Petr. Matka omdlí. Mrtví ji ošetřují. Pod hlavu jí vkládají muzeální polštáře s válečnými metály.
Když ve válečné vřavě zahyne syn Kornel, zoufalá maminka křičí: Toniho vám nedám!!!
Sedím jako na jehlách. Mrazí mě v zádech. Myslí mi kmitá myšlenka, jak bude dál. Válku máme za humny.
Bombardování škol a vraždění nevinných dětí vedou matku k rozhodnutí. Její gesto, kterým podává nejmladšímu synovi ručnici a posílá jej do boje, je tiché, nepatetické. Jako amen za modlitbou.
Diváci vstávají. Dlouhým potleskem vzdávají umělcům poctu…
Ve vynikajícím představení zářili herci: Tomáš Šulaj (otec), Roman Blumaier (Ondřej), Martin Veselý (Jiří), Vojtěch Blahuta (Kornel), Viktor Kuzník (Petr), Pavel Čeněk Vaculík (Toni) a představitelka titulní role Tereza Groszmannová. Její znamenitý výkon bude jistě zapsán v análech českého divadla.
Múza dodává: Zrovna tak práce režiséra inscenace Štěpána Pácla.
Pod roztaženým deštníkem cítím, jak mi natékají víčka. Něco zlého je ve vzduchu…
Brno Komín, 13. 4. 2022
Národní divadlo Brno – Karel Čapek: Matka. Režie a úprava: Štěpán Pácl, dramaturgie: Milan Šotek, scéna: Antonín Šilar, kostýmy: Zuzana Formánková, hudba: Jakub Kudláč, jazyková spolupráce: Eva Spoustová. Premiéra Divadlo Reduta, Brno, 8. 4. 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 731)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)