Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 731)
Prší. Vstupuji do budovy divadla Reduta. Z deštníku stéká voda. Ředitel Glaser se usmívá, šéf Šotek září. Premiéra je vyprodaná.
Šetřím kroky. Promenáda kamennou krásou přestala být mým koníčkem. Jedu výtahem. Usedám v páté řadě, zavírám oči a odpočívám. Myslí mi táhnou obrazy válečných masakrů posledních dnů.
Múza šeptá: Proberte se, herci už hrají.
Koukám na úhledně upravenou bytovou stěnu bohatou na police a vitríny zaplněné rodinnými relikviemi. Foto NdB
Koukám na úhledně upravenou bytovou stěnu bohatou na police a vitríny zaplněné rodinnými relikviemi. Mačetami, raketou, pumou, hlavami trofejních zvířat, rituálními maskami. Je tam sloní kel a dokonce postava bojovníka ve žluté kombinéze. Na horní příčce sedí mladík, komíhá nohama a šije.
Nikoliv, šeptá múza, Toni píše báseň.
Dvojčata Petr s Kornelem jsou uličníci. Foto NdB
Jeho starší bratři, dvojčata, Petr s Kornelem, se hašteří nad šachovnicí. Jsou to vtipní uličníci. Petr v bílé košili připomíná příslovečné živé stříbro.
U muzeální stěny rodu je pohyblivý žebřík. Činí vitríny dostupnými. Akční sourozenci víří usazený prach.
Paní domu je Dolores, vdova, matka pěti dětí. Ondřej a Jiří již nejsou. Zemřeli smrtí hrdinů. Ondřej byl lékař, výzkumník, naočkoval si malárii. Letec Jiří chtěl pokořit rekordní výšku. Hrdinou byl i jejich otec, armádní důstojník. Traduje se, že padl v boji. Pro syny vzor, pro maminku milovaný manžel.
Připadám si jako slepice, která vyseděla orly. Foto NdB
Toni je pohrobek, maminčin poeta. Malinkou kamerou zaznamenává dění. Sourozenecká dvojčata jsou mladí dravci, kteří touží po vítězstvích. V zemi zuří občanská válka. Matka se snaží děti chránit. Vede s nimi dialog. Povídá si s živými i s mrtvými. Připadám si jako slepice, která vyseděla orly. Sedím při zemi a kdákám strachy, když jeden po druhém vyletují.
Karel Čapek napsal: Jen pro jevištní realizaci prosí autor, aby mrtví, kteří se v jeho hře kupí kolem matky, nebyli pojati jako strašidla, nýbrž jako živí, milí a důvěrní lidé pohybující se docela přirozeně ve svém starém domově…
Leopolda Dostalová byla první představitelkou role Matky. Zleva J. Průcha, L. Dostalová, L. Pešek, J. Dohnal a Z. Štěpánek (r. Karel Dostal, prem. 12. 2. 1938, ND Praha). Foto archiv ND
Leopolda Dostalová byla první představitelkou role Matky (zde). Byl únor roku 1938. Čapkovi zbývalo do konce života deset měsíců a republice zvonila hrana. Válkychtivý diktátor Hitler začal dobývat svět.
Koukám na jeviště. Paní domu vyvaluje z vitríny baculatou leteckou pumu a usedá na ni. Přichází její muž v upjatých vojenských rajtkách, sedá vedle ní a diskutuje se svou manželkou o době minulé. O něžnostech lásky, ale i o nutnosti mužů jít bojovat za svou věc. Do hovoru vstupují jejich nebozí synové Jiří a Ondřej. Vyprávějí s nadšením o pocitech, jaké to je zemřít ve prospěch lidstva. Maminka nesouhlasí, nechápe, jak jí to mohli udělat.
Otec v upjatých vojenských rajtkách usedá a diskutuje se svou manželkou o době minulé. Foto NdB
Konverzace nepostrádá napětí, má spád. Múza šeptá: Je to herecký koncert!
Mezi nebožtíky se ocitá popravený syn Petr. Matka omdlí. Mrtví ji ošetřují. Pod hlavu jí vkládají muzeální polštáře s válečnými metály.
Když ve válečné vřavě zahyne syn Kornel, zoufalá maminka křičí: Toniho vám nedám!!!
Toniho vám nedám!!! Foto NdB
Sedím jako na jehlách. Mrazí mě v zádech. Myslí mi kmitá myšlenka, jak bude dál. Válku máme za humny.
Bombardování škol a vraždění nevinných dětí vedou matku k rozhodnutí. Její gesto, kterým podává nejmladšímu synovi ručnici a posílá jej do boje, je tiché, nepatetické. Jako amen za modlitbou.
Diváci vstávají. Dlouhým potleskem vzdávají umělcům poctu…
Ve vynikajícím představení zářili herci: Tomáš Šulaj (otec), Roman Blumaier (Ondřej), Martin Veselý (Jiří), Vojtěch Blahuta (Kornel), Viktor Kuzník (Petr), Pavel Čeněk Vaculík (Toni) a představitelka titulní role Tereza Groszmannová. Její znamenitý výkon bude jistě zapsán v análech českého divadla.
Múza dodává: Zrovna tak práce režiséra inscenace Štěpána Pácla.
Pod roztaženým deštníkem cítím, jak mi natékají víčka. Něco zlého je ve vzduchu…
Brno Komín, 13. 4. 2022
Národní divadlo Brno – Karel Čapek: Matka. Režie a úprava: Štěpán Pácl, dramaturgie: Milan Šotek, scéna: Antonín Šilar, kostýmy: Zuzana Formánková, hudba: Jakub Kudláč, jazyková spolupráce: Eva Spoustová. Premiéra Divadlo Reduta, Brno, 8. 4. 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 731)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
