Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 736)
Nebe, jako když je vymete. Je první jarní neděle, mám spoustu času. Šourám se chodníkem, mířím ke staré dobré Leitnerce.
Múza mi vrní do ucha: DIP budou hrát Obry. Leknul jsem se a škobrtl.
Múza pokračuje: Totiž Divadlo interakce a participace uvede pohádkovou podívanou pro děti a dospělé, kterou nazvalo Obři.
Klub je plný dětského štěbetání. Starostlivá babička-čiperka pobíhá mezi vnoučky s placatým mobilem a snímá historická „selfíčka“.
Múza prozpěvuje: Obr do pidimužíka mydlí, domnívaje se, že vyhraje, seďte klidně na židli, čtěte bibli, tam to všechno je.
Prodírám se mezi drobotinou a broukám si Ježkovu melodii. Foto Petr Chodura
Prodírám se mezi drobotinou a broukám si Ježkovu melodii.
Múza informuje: Pohádku Jak obři na Šumavě vyhynuli napsal Jan Werich. Nebojte se. Vydáme se do hor a budeme pomáhat lidem i obrům, aby nevyhynuli a svět dělali lepším.
Usměvavá paní Juliána Vališková, režisérka a duše dnešní produkce, otevírá dveře kouzelného tunelu.
Na plachtě vidí hory, doly. Je tam také strom a svítící slunce. Foto Petr Chodura
Jééé, děti se hrnou dovnitř. Na plachtě vidí hory, doly. Je tam také strom a svítící slunce. Jinak je tma. Tedy přítmí.
Co teď…
Ale už je tady víla pohádkového jména – Kucifajová. Foto Petr Chodura
Ale už je tady víla pohádkového jména – Kucifajová: Pěkně se posadíme. Jsme přece na louce. Dospěláci mohou na židličky.
Sedám si na okraj levého křídla.
Už jste, děti, byly někdy v přírodě? To to tam foukalo… Foto Petr Chodura
Už jste, děti, byly někdy v přírodě? To to tam foukalo… Umíte foukat? A fůůů…
A caparti foukají. Pak dlaněmi dělají šumění stromů a tlapičkami šustot ptačích křidélek. Poté se smějí siluetám obřích pajduláků i stínům lidiček trmácejících se po skalinách. Vykřikují na ně. Předvádějí se. Hrají si. Babička-čiperka leze po kolenou a fotí a fotí a fotí.
Kdo se nebojí, půjde za mnou touto průrvou do obří sluje… Foto Petr Chodura
Víla Kucifajová volá: Kdo se nebojí, půjde za mnou touto průrvou do obří sluje…
Já, já, já…
Za plentou je nasvícena obrovitá bílá síť.
Jůůů, bojím se!
Neboj! Jsme hrdinové…
Včeličku pavoukovi nedáme…
Nejodvážnější proskakují po hlavách sítí a bzučí jako medonosný hmyz. Foto Petr Chodura
Nejodvážnější proskakují po hlavách sítí a bzučí jako medonosný hmyz.
Okouzlená múza vydechne: Škola hrou, bravo!
Děti šplhají po schodech divadelní elevace a na vršíčku si hrají na ozvěnu.
Máme krásnou krajinu. Musíme ji mít rádi… Foto Marie Vosáhlová
Víla káže: Máme krásnou krajinu. Musíme ji mít rádi.
Múza volá: A šetřit ji, aby tady byla i pro ty, co tady budou žít, až my zde nebudeme.
Šourám se Leitnerovou, pajdám na tramvaj. Omládl jsem na duchu. Na těle nikoliv…
Brno – Komín, 29. 3. 2022
Divadlo DIP a Klub Leitnerova, Brno – Juliána Vališková: Obři. Na motivy pohádky Jana Wericha Jak obři na Šumavě vyhynuli. Režie: Juliána Vališková, výprava: Kateřina Veselá, technika: Aleš Lenomar. Hrají: Iveta Kocifajová, Petr Theodor Pidrmen, Juliána Vališková. Inscenace vznikla v roce 2014 jako projekt na JAMU, nynější podobu získala v roce 2018 ve spolupráci s Divadlem Polárka. Psáno z reprízy 27. března 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 736)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
…a stále se tvoří,
stále se vymýšlí komunikace na podkladě divadla. Ilustrovaným článkem Jar. Tučka se čtenáři tohoto článku dostávají do divadla s tvořícími diváky – dětmi. O to cennější je tento nápad, neboť tito malí návštěvníci nepřicházejí sami, ale mají doprovod, většinou z prarodičů. Tito pak se mohou poučit o tom, co různé děti zajímá, aby v tom mohli pokračovat i doma. Toto proměnlivé, tvořivé divadlo vyžaduje fantazii a pohotovost na obou stranách. Především příprava rekvizit a námětů, aby hned na počátku nenastaly rozpaky, ale malí návštěvníci byli stržení do vzájemné hry. Podle hodnocení recenzenta nich nechybělo tomuto nevšednímu „divadlu“.
ZBYLO-LI JEŠTĚ KUS FANTAZIE, STÁLO BY ZA TO POKRAČOVAT.
07.05.2022 (21.10), , Trvalý odkaz komentáře,