Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 741)
Chmury, chmury a zase chmury jen! Je lepší běhat v dešti, než si kazit den. Smůla, svítí slunce, neprší…
Kamarádka má v sobě letitý přetlak. Když se jí boly změní v žal, píše básně… Milena Michaela Orsi. Foto Databáze knih
Kamarádka má v sobě letitý přetlak. Když se jí boly změní v žal, píše básně. Čas od času vyšplhá na vysokou horu, rozhlédne se a vydá knížku. Na tu její poslední zrovna koukám. Hladím přebal, opájím se vůní tisku a vzpomínám…
Michaela Orsi se narodila v Ostravě, studovala v Brně konzervatoř, tančila ve sboru Státního divadla a pak ve zpěvohře. V inscenaci Divadla na provázku Prodaný a Prodaná zpívala Proč bychom se netěšili a já hrál koktavého medvěda.
A ptáci to neví…! Tak nazvala autorka knížku.
Rozmazaný rám prastarých dveří s klíčem v zámku nabádá: Vstupujte tiše, nejlépe bosi. Repro archiv
Rozmazaný rám prastarých dveří s klíčem v zámku nabádá: Vstupujte tiše, nejlépe bosi.
…a bývá tam u nás modře od beránků, zlatě petrklíči a rudě od slunce, duše, co blízce setkají se v spánku, hrají svým láskám tence na strunce…
Čtu, listuji, přemýšlím a opět čtu.
Zaleskni se mi pírko sojčí, mám jazyk němý a tak moc chci zpívat, písmenka plachá trochu trojčí…
Bičem múzu spráskat, dát veršům pokoru a řád. To znám.
Zpovzdálí se díváš, jak svlékám vítr z vlasů a odkládám své blesky pod polštář.
Ikonický obraz, básnířko milá, v duchu klekám a sním…
A já nemůžu utéct. Ani do spánku. Ani do bdění. Foto Youtube
A já nemůžu utéct. Ani do spánku. Ani do bdění. Jsi tady. Jsi zítřek. Jsi vloni i příště. Jsi kapka krve na mém ňadru. Jsi vlasem v mém ručníku.
Verše spalující, tolik blízké výbuchům antické milostnice Sapfó. Přivírám dvířka, dívám se škvírou…
Víš, co bych, lásko, dělat chtěla? Odhánět vlky z tvého těla.
Noc, černý klíh, uvaří duchům, co jsou němí. Nastaví ucho a s tichem se smíří.
To se mi líbí, básnířko vzdálená.
Jsem jiná. Však ty víš. V mém srdci bydlí myš…
Zakopla jsem o tvůj stín, a zlomila si srdce…
…kdosi kdesi s někým spí. Něčí hlava na hrudi. A ruka zachumlaná v klíně. / …kdosi kdesi s někým spí… Už vzpomínky jej nebudí. A moje duše na mizině.
Brouzdám se slabikami veršů a cítím tep tvého srdce, kamarádko vzdálená.
Má slova jsou zlomená v pase, jak noty bez linek. Visí ve vzduchu. Vlají nazdařbůh. A netančí. Zkouším pantomimu. Němý paňáca s nosem na gumě, s ksichtem na bílo, skáču panáka. Beze slov. Ta visí, jak noty bez linek. Ve vzduchu. A neříkají vůbec nic.
Únava mi sedá na víčka. Čtu závětí knížky: Ofélie ustlala si v řece. Já si v básních ustýlám. Být, či nebýt – Hamlet vece. Nakonec se nerozhodne sám…
Divadlo Verze chystá do pražského Divadla v Celetné v pátek 27. května hudebně-poetickou revue spojenou s křtem sbírky Michaely Orsi. Repro FB (zde)
Do usínání slyším: Odpoledne noc. Tma ve mně. Ptáci to neví, zpívají. A jemně. / Na zobáčcích nosí zbytky ranní rosy. Srdce, ten prevít, zaselo své sémě a rozum zkouší kosit. Tu vášeň, co temně buší./ Tma ve mně. / A ptáci to neví…
Kamarádko milená, tuze hezké čtení. Zdá se mi však, že pro mě zbývá jen čas dívání se dolů. Do údolí a pod nohy.
Brno – Komín, 28. 4. 2022
Michaela Orsi: …a ptáci to neví… Fotografie Tomáš Rossi. Grafická úprava Ivo Horňáček a Kristýna Horňáčková. PB Tisk Příbram, 132 stran. Vydalo nakladatelství Bondy s r. o., Praha. Datum vydání 6. 5. 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 741)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
