Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 742)
Je jaro, den uhasíná, vůně šeříků vymizela. Blížím se k budově klubu Leitnerova. V klopě nic, za zády šepot múzy. V Indii je šílené sucho. Ptáci umírají v letu. Inscenace Zdrhnout z Indie vychází z novely Josefa Pánka Láska v době globálních klimatických změn.
Procházím kouřovou clonou kuřáků popíjejících pivo.
Múza šeptá: Avers, revers. Líc a rub jedné mince. Reverzní dveře. Divadlo tématu, kterému je typická společná tvorba, v níž se každý člen souboru podílí na vzniku všech složek inscenace.
Procházím hospůdkou. Latentní diváci postávají se sklenicemi v rukou. Jsou nedočkaví. Štěká pes. Možná ho irituje můj baťůžek.
Dveře se otvírají. Klopýtám přítmím. Stupně diváckého sezení jsou obsazovány spoře. Na hrací ploše čtvercový stůl. Na jeho černé desce dívka a chlapec. Tohle je o lásce, fakt, řekne a jeho noha šmátrá po vybouleném vaku pod stolem.
Zní hudba Orientu. Flétny, píšťaly, chřestění bubínků a snad i zvuk šalmaje probouzí chrastivou hmotu. Z vaku je obrovitý černý koberec.
Chlapec říká: Kam až dojdete je slum. Absolutní nehostinnost. Jako byste se ocitli na cizí planetě.
Chlapec je vědec. Přiletěl do indického města Bangalore na mezinárodní konferenci. Uchvátí jej Indka v modrých džínách.
Z ebenové plochy vaku prosvítají růžové pruhy. Kouzelná hmota se vzdouvá. Do výše jsou vystřelovány barevné gejzíry výstřiků růžové lávy. V jejich středu se vypínají těla milujících. Rodí se láska. Je to úchvatný pohled. Dravě něžné kopulace se podobají kinetickým obrazům poetického surrealismu.
Plochy vášnivé lásky v kontrastu s větami o hořkých skutečnostech městského slumu udržují diváky v napětí. Hudba je čím dál víc vtíravější, informace drsnější.
Obyvatelé slumu se brodí mezi odpadky, rodiče nabízejí nezletilá děvčátka za odvoz z Indie, všude nesnesitelný pach, v neřízené dopravě je chaos.
Napínám uši. Mluvené dialogy za kouzlem dokonalých obrazů trošičku zaostávají. Někdy se zdají být příliš tiché, obávám se, že zanikají jejich pointy. Je to zbytečná vada na kráse této mimořádně pozoruhodné inscenace. Snad by prospěly mikroporty.
Múza šeptá: Raz, dva, tři, nádech – chudé divadlo, chudé divadlo…
Milenecká story nemá šťastný konec. Indka totiž může zveřejnit vztah s mužem až po roční známosti…
Po osmdesáti minutách končí představení tmou.
Tiše odcházím. Kouřová clona před klubem je o něco slabší, ale stále existuje. Zadržuji dech a jsem na chodníku. Nadechuji se a povídám: Kdysi tady byla cítit vůně šeříků…
Zvykejte si, hučí mi hlavou, pachy slumu budou brzy všude!
Rovnám páteř, hledím pod nohy a jdu.
Múza připomíná krédo režisérky: V situaci krize, kterou přináší srážka člověka s prostředím, člověka s člověkem, se snažíme porozumět hlavně sami sobě.
Seskupení zarputilých divadelníků vnímá bídu i radost bytí jinak. Po svém.
Bylo mi s nimi dobře.
Brno – Komín, 12. 5. 2022
Reverzní dveře, Brno – Josef Pánek: Zdrhnout z Indie. Režie a dramaturgie: Kamila Konývková Kostřicová a soubor, asistent dramaturgie: Veronika Koloušková, za světly a hudbou: Jonáš Konývka. Osoby a obsazení: Dívka, recepční, Ona: Anna Stenzlová, Tomáš: Filip Janouch. Premiéra 27. srpna 2021 v Klubu Leitnerova. Psáno z reprízy 11. května 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 742)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)