Divadelní noviny > Blogy Festivaly Zahraničí

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 745)

Mám radost. Je veliká tak, že mě múza musí podpírat, abych ji unesl. Drobně prší. Omoklý deštník zavírám a po mokrých schodech stoupám do Mahenova zlatavého dómu. Začal mezinárodní festival Divadelní svět Brno.

Ředitel Martin Glaser vychází před oponu. Má úspěch. Po právu. Vždyť v kruté době se stal zázrak. Vítá festivalové hosty.

Uvidíme představení Azyl. Soubor z daleké Izraele Kibbutz Contemporary Dance Company představí inscenaci svého šéfa, světově proslulého choreografa, režiséra Rami Be´era.

Setmělou plochou se povaluje mlžný opar. Světla strážních reflektorů olizují skloněné hlavy běžících mužů a žen. Hvizdy píšťalky, štěkot povelů, řvaní megafonu a chvat stínů evokují vzpomínky na apellplatzy koncentračních táborů.

Běženci v tričkách běží, ústa dokořán, strach v patách. Třepetají prsty dlaní, pádí plání, křeč servility ve tvářích. Muž s megafonem je počítá: Seven seven tu.

Rytmus jevištního dění určuji zvuky, příkazy a hudba Orientu.

Rytmus jevištního dění určuji zvuky, příkazy a hudba Orientu. Foto Udi Hilman

Azylanti břichem vytírají prach. Je jich houf. Svalnatý dozorce nad jejich těly tančí rondely vítěze. Těžký je život uprchlíka. Každá země ctí své mravy a pořádky. Domorodci nevěří v dobré úmysly emigrantů. Bělostná stehna vábí políry, dráždí i běžence. Kde však najít skrytý kout pro lásku.

Z mlhy se vylupuje pár milenců, svíjí se ve vášnivém tanci. Brnkání basové struny zní jako výstřely. Stínům blesknou nafouklé tváře, ruce se vzdávají.

Pam a bum-pam a bum-pam a bum.

Pam a bum-pam a bum-pam a bum. Foto Eyal Hirsch

Stíny prchají. Běží po špičkách a pozpátku. Jeden za druhým kmitají ze tmy do tmy. Zas a znova. Někdo někde řve. Je to šílené, bezbřehé, nekonečné.

Do půl pasu svlečená blondýna se svíjí u zdi. Vzpaženýma rukama do ní vrývá žal.

Megafon řve. Ruce vzhůru, ruce dolů, seven seven tu.

V jakého Boha věříš? Foto Eyal Hirsch

V jakého Boha věříš?

Ozývá se zpupný smích.

Ty maličká, já jsem tady pán!

Kápo tančí duet s otrockou běženkyní.

Stíny běží, pozpátku prchají, dlaněmi tvoří srdíčka v místech dávných hvězd.

Stíny běží, pozpátku prchají… Foto Udi Hilman

Jeviště hasne, ustává pohyb.

Diváci se probírají z krutého snu. Tleskají. Potlesk sílí. Umělci se děkují. Uklání se i Rami Be´er…

Múza šeptá: Rami Be´er se narodil v izraelském kibucu, jeho rodiče přežili holokaust. Řekl: „Tanec není jazyk faktů a slov, přesto je pro mě důležité, že mohu jeho prostřednictvím sdělit něco o našem životě.“

Pokyvuji hlavou: Výtečný soubor. Technika jejich tanečního projevu byla brilantní.

Drobně mží.

Deštník netřeba, říká múza, prší štěstí.

Myslíš?

Brno – Komín, 26. 5. 2022

///

Více na i-DN:

Divadlo je… (No. 1)

…