Divadelní noviny > Blogy Festivaly Zahraničí
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 745)
Mám radost. Je veliká tak, že mě múza musí podpírat, abych ji unesl. Drobně prší. Omoklý deštník zavírám a po mokrých schodech stoupám do Mahenova zlatavého dómu. Začal mezinárodní festival Divadelní svět Brno.
Ředitel Martin Glaser vychází před oponu. Má úspěch. Po právu. Vždyť v kruté době se stal zázrak. Vítá festivalové hosty.
Uvidíme představení Azyl. Soubor z daleké Izraele Kibbutz Contemporary Dance Company představí inscenaci svého šéfa, světově proslulého choreografa, režiséra Rami Be´era.
Setmělou plochou se povaluje mlžný opar. Světla strážních reflektorů olizují skloněné hlavy běžících mužů a žen. Hvizdy píšťalky, štěkot povelů, řvaní megafonu a chvat stínů evokují vzpomínky na apellplatzy koncentračních táborů.
Běženci v tričkách běží, ústa dokořán, strach v patách. Třepetají prsty dlaní, pádí plání, křeč servility ve tvářích. Muž s megafonem je počítá: Seven seven tu.
Rytmus jevištního dění určuji zvuky, příkazy a hudba Orientu.
Rytmus jevištního dění určuji zvuky, příkazy a hudba Orientu. Foto Udi Hilman
Azylanti břichem vytírají prach. Je jich houf. Svalnatý dozorce nad jejich těly tančí rondely vítěze. Těžký je život uprchlíka. Každá země ctí své mravy a pořádky. Domorodci nevěří v dobré úmysly emigrantů. Bělostná stehna vábí políry, dráždí i běžence. Kde však najít skrytý kout pro lásku.
Z mlhy se vylupuje pár milenců, svíjí se ve vášnivém tanci. Brnkání basové struny zní jako výstřely. Stínům blesknou nafouklé tváře, ruce se vzdávají.
Pam a bum-pam a bum-pam a bum.
Pam a bum-pam a bum-pam a bum. Foto Eyal Hirsch
Stíny prchají. Běží po špičkách a pozpátku. Jeden za druhým kmitají ze tmy do tmy. Zas a znova. Někdo někde řve. Je to šílené, bezbřehé, nekonečné.
Do půl pasu svlečená blondýna se svíjí u zdi. Vzpaženýma rukama do ní vrývá žal.
Megafon řve. Ruce vzhůru, ruce dolů, seven seven tu.
V jakého Boha věříš? Foto Eyal Hirsch
V jakého Boha věříš?
Ozývá se zpupný smích.
Ty maličká, já jsem tady pán!
Kápo tančí duet s otrockou běženkyní.
Stíny běží, pozpátku prchají, dlaněmi tvoří srdíčka v místech dávných hvězd.
Stíny běží, pozpátku prchají… Foto Udi Hilman
Jeviště hasne, ustává pohyb.
Diváci se probírají z krutého snu. Tleskají. Potlesk sílí. Umělci se děkují. Uklání se i Rami Be´er…
Múza šeptá: Rami Be´er se narodil v izraelském kibucu, jeho rodiče přežili holokaust. Řekl: „Tanec není jazyk faktů a slov, přesto je pro mě důležité, že mohu jeho prostřednictvím sdělit něco o našem životě.“
Pokyvuji hlavou: Výtečný soubor. Technika jejich tanečního projevu byla brilantní.
Drobně mží.
Deštník netřeba, říká múza, prší štěstí.
Myslíš?
Brno – Komín, 26. 5. 2022
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 745)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
