Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Festivaly Zahraničí

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 745)

    Mám radost. Je veliká tak, že mě múza musí podpírat, abych ji unesl. Drobně prší. Omoklý deštník zavírám a po mokrých schodech stoupám do Mahenova zlatavého dómu. Začal mezinárodní festival Divadelní svět Brno.

    Ředitel Martin Glaser vychází před oponu. Má úspěch. Po právu. Vždyť v kruté době se stal zázrak. Vítá festivalové hosty.

    Uvidíme představení Azyl. Soubor z daleké Izraele Kibbutz Contemporary Dance Company představí inscenaci svého šéfa, světově proslulého choreografa, režiséra Rami Be´era.

    Setmělou plochou se povaluje mlžný opar. Světla strážních reflektorů olizují skloněné hlavy běžících mužů a žen. Hvizdy píšťalky, štěkot povelů, řvaní megafonu a chvat stínů evokují vzpomínky na apellplatzy koncentračních táborů.

    Běženci v tričkách běží, ústa dokořán, strach v patách. Třepetají prsty dlaní, pádí plání, křeč servility ve tvářích. Muž s megafonem je počítá: Seven seven tu.

    Rytmus jevištního dění určuji zvuky, příkazy a hudba Orientu.

    Rytmus jevištního dění určuji zvuky, příkazy a hudba Orientu. Foto Udi Hilman

    Azylanti břichem vytírají prach. Je jich houf. Svalnatý dozorce nad jejich těly tančí rondely vítěze. Těžký je život uprchlíka. Každá země ctí své mravy a pořádky. Domorodci nevěří v dobré úmysly emigrantů. Bělostná stehna vábí políry, dráždí i běžence. Kde však najít skrytý kout pro lásku.

    Z mlhy se vylupuje pár milenců, svíjí se ve vášnivém tanci. Brnkání basové struny zní jako výstřely. Stínům blesknou nafouklé tváře, ruce se vzdávají.

    Pam a bum-pam a bum-pam a bum.

    Pam a bum-pam a bum-pam a bum. Foto Eyal Hirsch

    Stíny prchají. Běží po špičkách a pozpátku. Jeden za druhým kmitají ze tmy do tmy. Zas a znova. Někdo někde řve. Je to šílené, bezbřehé, nekonečné.

    Do půl pasu svlečená blondýna se svíjí u zdi. Vzpaženýma rukama do ní vrývá žal.

    Megafon řve. Ruce vzhůru, ruce dolů, seven seven tu.

    V jakého Boha věříš? Foto Eyal Hirsch

    V jakého Boha věříš?

    Ozývá se zpupný smích.

    Ty maličká, já jsem tady pán!

    Kápo tančí duet s otrockou běženkyní.

    Stíny běží, pozpátku prchají, dlaněmi tvoří srdíčka v místech dávných hvězd.

    Stíny běží, pozpátku prchají… Foto Udi Hilman

    Jeviště hasne, ustává pohyb.

    Diváci se probírají z krutého snu. Tleskají. Potlesk sílí. Umělci se děkují. Uklání se i Rami Be´er

    Múza šeptá: Rami Be´er se narodil v izraelském kibucu, jeho rodiče přežili holokaust. Řekl: „Tanec není jazyk faktů a slov, přesto je pro mě důležité, že mohu jeho prostřednictvím sdělit něco o našem životě.“

    Pokyvuji hlavou: Výtečný soubor. Technika jejich tanečního projevu byla brilantní.

    Drobně mží.

    Deštník netřeba, říká múza, prší štěstí.

    Myslíš?

    Brno – Komín, 26. 5. 2022 

    ///

    Více na i-DN:

    Divadlo je… (No. 1)


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 745)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,