Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 748)
Je pozdní májový večer, vleču se kolem brněnské konzervatoře, mířím do věhlasné vily Löw Beer na premiéru tanečního dokumentu Psota_Mistr…
Jsem odchovancem baletní školy Iva Váni Psoty. Je nás mnoho… Foto Mila Vašíčková
Poletující múza cituje slova tvůrce inscenace Martina Dvořáka: Jsem odchovancem baletní školy Iva Váni Psoty. Je nás mnoho.
Přemýšlím, co vím o taneční legendě. Balet je dřina a tančení bolí, buď rád, že jsi činoherec, říkal choreograf Luboš Ogoun, když jsem si na zkoušce nakopl palec.
Ivo Váňa Psota (1. 5. 1908 Kyjev, Ukrajina, tehdy Ruské impérium – 16. 2. 1952 Brno) v roce 1930. Foto archiv
Múza špitá: Ivan Psota se narodil 1. května 1908 v Kyjevě, kde pracoval jeho otec. Matka byla učitelkou tance, která po ovdovění založila v Přerově taneční školu a vedla synovy první taneční kroky. V roce 1926 se stal baletním mistrem a později uměleckým šéfem brněnského Národního divadla, kde přijal pseudonym Ivo Váňa Psota. Po vzoru své matky si v roce 1929 v Brně otevřel také baletní školu, kterou vedl spolu se svou sestrou Ljubov Kvasnicovou Psotovou. V roce 1932 přijal po sporech v divadle angažmá skupiny Ballet Russe de Monte Carlo, se kterým absolvoval turné po celé Evropě, USA, Kanadě a Mexiku. V roce 1936 se vrátil do Brna, kde se roku 1938 zasloužil o světovou premiéru baletu Romeo a Julie Sergeje Sergejeviče Prokofjeva – sám tančil titulní postavu Romea.
Takový nápor tady už dlouho nepamatují… Foto Dominika Rapantová
Zakopl jsem o vstupní schůdek vily.
Studenti, studentky a pedagogové jsou rychlejší, obsazují židličky u stěn i na ochozu.
Múza špitá: Takový nápor tady už dlouho nepamatují…
Nebylo místo. Vecpal jsem se do rohu a stal se neviditelným.
Do síně vstupuje Mistr. Foto Daniela Rapantová
Do síně vstupuje Mistr, elegán v lehkém černém sáčku. Stojí a přemýšlí. Je ticho. Skleněnými dveřmi vklouzávají dovnitř žákyně a žák. Začíná vyučovací lekce. Mistr mluví tiše, žáci cvičí.
Battement tendu, relevé, passé, developpé…
Jemnými doteky opravuje držení dětských paží, za zvuků klavíru tvaruje jejich těla. Jako sochař.
Žáci tančí Romea a Julii. Síní se line krásná Prokofjevova hudba.
Žáci tančí Romea a Julii. Síní se line krásná Prokofjevova hudba. Foto Daniela Rapantová
Je slyšet hlas baleríny Eriky Kubálkové: Milovali jsme ho. Na každou hodinu jsme se těšili. Když vstoupil na sál, jako když vyjde slunce. Když tančil, dívala jsem se na něj z „bidýlka“. Byl neuvěřitelně pracovitý. Mezi lety 1928 – 52 (s přestávkami, kdy pobýval za hranicemi) vytvořil v Brně 26 hlavních a titulních postav, 35 celovečerních baletů, choreograficky spolupracoval na 18 činoherních, 35 operních, 64 operetních inscenacích.
V představení zaznívají méně známé informace. Již v roce 1940 byl zatčen jeho bratr Voloďa, odvlečen do koncentračního tábora Mauthausen, kde zahynul. Na sklonku zimy 1941 opustil Psota vlast na přímou intervenci konzula Spojených států amerických (Spojené státy nebyly ještě ve válce s Německem) a odletěl do New Yorku. Nepomohlo varování přátel, aby se domů nevracel. Příliš toužil po domově a věřil, že represe vládnoucí komunistické garnitury se nemohou dotknout tak apolitického umění, jakým je balet.
Dospělejší dvojice s Mistrem tančí variace na hudbu Petra Iljiče Čajkovského.Foto Daniela Rapantová
Škvírou skleněných dveří proniká do síně dospělejší dvojice. S Mistrem tančí variace na hudbu Petra Iljiče Čajkovského.
Mistr uměl stavět role lidem na míru. Znal jejich dispozice, k čemu inklinují, čeho jsou pohybově schopni, co perfektně ovládají, vzpomíná pedagožka, tanečnice, dávná šéfová baletního souboru Olga Skálová.
Mistr si často tře prsty spánek hlavy. Má bolesti. Fascinující taneční víření střídá osudové drama.
Při jedné z hlavních zkoušek na připravovanou premiéru Čajkovského baletu Spící krasavice ho téměř inzultuje sólista. Důvod? Žádá změnu obsazení, jinou partnerku než choreograf určil.
Mistr Psota je stižen mozkovou mrtvicí… Foto Daniela Rapantová
Mistr Psota je stižen mozkovou mrtvicí…
Následující tanec smrti je vrcholem večera. Milenka smrt proplétá své údy s Mistrovými, objímá jeho tělo, saje z něj síly, až posléze vítězí…
Paní Kubálková lká: Po Mistrově náhlé a nečekané smrti jsme se cítili jako sirotci. Když jsme tančili jeho Slovanské tance, pro slzy jsme na sebe neviděli. Bylo to rekviem za Mistra. Po léta byl Mistr s námi. Na sále se na nás usmíval z velkého obrazu. Pak náhle obraz zmizel. Komu asi vadil…
Zní Čajkovského hudba. Tančící se mění ve stíny. Foto Daniela Rapantová
Zní Čajkovského hudba. Tančící se mění ve stíny, síní povívá vůně parfémů. Přenádherná vzpomínka na Mistra Iva Váňu Psotu je minulostí.
Očarovaní diváci dlouho do noci debatují s tvůrci…
Belhám se ulicemi, nechce se mi domů.
Múza poletuje v oblacích a huláká: Martin Dvořák byl fantastický!
Volám: Je konec času lásky. Dávej pozor, múzo, ať tě někdo nesestřelí…
Brno – Komín, 2. 6. 2022
ProART Company, Brno – Martin Dvořák: Psota – Mistr. Scénář, choreografie a režie: Martin Dvořák, hudba: Jan Hanák Sonority, P. I. Čajkovský, Sergej Prokofjev, kostýmy: Jindra Rychlá, autorská poezie: Lukáš Novák. Účinkují: Jana Přibylová, Martin Dvořák, Klára Uhlířová, Ondřej Sochůrek, Tereza Burešová či Adéla Nenkovská, Ondřej Králíček či Antonín Zdráhal. Hlasy ze záznamu: Erika Kubálková, Aleš Slanina, Olga Skálová. Premiéra 30. 5. 2022 Vila Löw Beer.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 748)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
