Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 750)

Je červnový večer, jdu z premiéry. Zvon klinká devátou, dlažební kostky jsou zrádné. Páteční opilci povykují, před Redutou za Redutou nikdo nesmí stát.

Koukám pod nohy. Múza chválí: Skvělá inscenace, taková brněnská. Jedna z našich nejhranějších autorek, Lenka Lagronová, totiž pochází z Brna. Situovala do Jaruškovy vily v Králově Poli prožité mládí hlavní hrdinky svého dramatu. Výrazné herecké výkony, zvláštní dekorace, výtečná představitelka hlavní postavy vizionářky Almy. Dvě hodiny bez pauzy se vůbec nezdály být dlouhými.

Ulice je hlučná. Cyklisté, koloběžkáři, rozmařilí chodci. Nadechuji se, že řeknu: To je zvláštní…, ale málem mě přejede tramvaj.

Na Římském náměstíčku je relativní klid. Nadechnu se a povídám: Zvláštní inscenace, plná překvapení. Nejdříve je promítána dvacetiminutová sekvence vlakové jízdy po kolejích, pak z orchestřiště pokrytého organtýnovým povlakem vyleze šašek s loutkou panenky, zacinká rolničkou a teprve poté se rozeběhne děj. V nádražním bistru sedí cestující. Profesor architektury, zvídavý spisovatel a zasněná dívka. Pánové obdivují obrazovou publikaci o Antarktidě. Obsluhující servírka je nezvykle drzá. Profesor si všimne dívky, přisedne k ní. Divák dostane informaci, že tajemná slečna se jmenuje Alma. Chce cestovat do Antarktidy. Mimochodem Almou se nazývala manželka hudebního skladatele Gustava Mahlera.

Múza říká: Tam, kde jel vlak, je promítán nádražní panel s příjezdy a odjezdy spojů. Stěny dekorace se vyklápějí, na vysunutých plochách jsou fotografie nájemního domu postaveného dle plánů architekta Josefa Gočára. Alma vzpomíná, jak na střeše instalovala televizní anténu, aby mohli sledovat Vídeň. Loutka je princeznou. Dvě brněnské „drbny“ kádrují rodinu. Z šaška je kurátor a z orchestřiště vyrůstají lágrové baráky, strážní věže. Bývalý vězeň Láďa vypráví o hořkých dobách politických procesů a krutém veliteli Jáchymovského tábora Palečkovi. Vzpomíná i na spoluvězně, kamaráda, tatínka Almy, který v lágru zahynul.

Překvapení na překvapení. Divák odkrýval dějová fakta jako v detektivce. Režie mu k tomu nabídla orientaci znělými hlasy herců rozestavených na jevišti. Pozornost veliká. Ticho jako v kostele. Múzo, jestlipak víš, že tady na Římském náměstíčku mělo být postaveno divadlo?

Vím, nový Provázek. Vraťme se však k premiéře. Paní Lagronová napsala sedmnáct verzí hry!

Není snadně zplodit novinku. Dramaturg Milan Šotek byl jistě pečlivý a přísný.

Josefská ulice klidnou není. Hlasitá omladina z ní dělá Babylon nářečí a jazyků.

Baťůžek na zádech hřeje. Řeknu: Mnohé výjevy měly podobu groteskní.

Múza odpoví: Ale smích vyvolávaly jen skromně.

Po chvíli pokračuju: Všechny jednající postavy měly stejnou důležitost.

Múza přikyvuje: Tím byla oslabována hlavní postava.

Kostelní hodiny bijí desátou.

Do jáchymovského lágru, dnes vyhledávaného místa turistů, přijíždí Alma, aby uctila památku svého otce…, snažím se rekapitulovat děj hry.

Nějaký nemotora mě málem porazil.

Múza mě doplňuje: Český šašek dostával v inscenaci různé podoby. Jako pingl s rozmazanou maskou klauna v jáchymovském bistru působil až přízračně. Jako memento.

Snažím se vnímat múzu a myslím si: Josefská ulice bývala vlídnější.

Múza říká: Skvělá čeština bez vulgarit potěšila.

Dodávám: Zrovna jako pozorná vnímavost diváků během představení.

Sestupuji po schodech.

Režisérova výborná práce s rytmem, spolu s vedením herců, přispěla k úspěchu.

Přecházím koleje.

Světová premiéra hry Lenky Lagronové o životě v dobách nesvobody se vydařila.

Poslouchám nadšený monolog múzy: Tereza Richterová, Martin Sláma, Pavel Čeněk Vaculík, Jana Štvrtecká, Michal Bumbálek, Zuzana Černá, Štěpánka Romová a především Vladimír Krátký si zaslouží velkou poklonu.

Bolí mě nohy. Múza volá: Jede desítka!

Jsem unavený. Mlčím.

Tramvaj míjí bouranou zeď s nápisem Brno, předměstí Vídně.

Múza špitá: Nebuďte smutný, inscenace byla reminiscencí, nikoliv vizí…

Brno – Komín, 5. 6. 2022 

Národní divadlo Brno – Lenka Lagronová: Chytání Vídně. Režie: Radovan Lipus, dramaturgie: Milan Šotek, scéna: David Bazika, kostýmy: Katarína Hollá, hudba: Tomáš Kočko, asistent režie: Jakub Hekl. Osoby a obsazení – Alma: Tereza Richterová. Muž: Martin Sláma. Mladík: Pavel Čeněk Vaculík. Dana: Jana štvrtecká. Láďa: Vladimír Krátký. Císařová: Zuzana Černá. Králíková: Štěpánka Romová j. h. Loutkář, také Kurátor, Tom, Otec, Číšník: Michal Bumbálek. Světová premiéra 3. června 2022 v divadle Reduta, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 19. června 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 750)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ