Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 756)
Končila divadelní sezona, bylo šílené vedro a bezvětří. Belhal jsem se do schodů Mahenova divadla, proklínal bolesti nohou a zatínal zuby.
Múza pravila: Máme před sebou tříhodinové představení, snad jste raději měl zůstat doma…
K první řadě je sestupových schůdků mnoho. Múza mluví: O´Neillovu trilogii inscenoval zde v lednu 1935 režisér Aleš Podhorský s Vlastou Fabianovou v roli Lavinie. Ezru Mannona hrál František Šlégr. Byly to tři samostatné večery: Návrat, Štvanice, Přízraky… Druhého uvedení se Mahenka dočkala až v roce 1988. Zdeněk Kaloč trilogii upravil a vtěsnal do jednoho představení. Zdena Herfortová vytvořila Kristinu Mannonovou a Jana Janěková postavu Lavinie. Vy jste inscenaci neviděl. V té době jste totiž šéfoval Provázku a měl docela jiné starosti.
Zabručel jsem: Osudy jsou nevyzpytatelné. A znaveně usedl.
Múza pokračovala: Hra Smutek sluší Elektře vznikla v roce 1931. Ukazovala na válečné konflikty od Trójské války přes Sever proti Jihu až po první světovou válku.
Múzo, když sedím nehnutě, nohy tolik nebolí…
Opona se zvedá, drama o tragickém pádu dynastie Mannonových začíná.
Přes námi je prostorný dům z dřevěných trámů a latí. Jeho střed se točí. Vidíme generálskou pracovnu i ložnici.
Z jeviště sálá vedro a do hlediště dopadá vodopád slov.
Hrdinný generál Ezra Mannon se vrací z válečného tažení domů. Paní Kristina z návratu slavného manžela šťastná není… Scéna manželského obcování je toho dokladem.
Režisér Michal Dočekal zvolna odlupuje vrstvy příběhu jako slupky z cibule.
Múza šeptá: Ona je to vlastně taková mnohomluvná konverzační detektivka.
Dobře hraná, múzo.
Hana Tomáš Briešťanská v roli matky rodu Kristiny je nenávistnou líticí, sopkou před výbuchem. Petr Kubes generálem Mannonem v nedbalkách, Viktor Kuzník válkou poznamenaný syn trubcem Orinem a Petra Lorencová dcerou Lavinií, vášnivou hledačkou přízně milovaného tatínka.
O přestávce jsem si musel omýt obličej a napít se. Měl jsem dojem, že nás unavených je v hledišti víc…
Múza povídá: Co je vám, nemáte horečku?
Došoural jsem do první řady a smutně řekl: Deset let jsem tady sloužil i vodníkem jsem zde mockrát byl…
O´Neillovo drama o rodičích a dětech, o lásce, nenávisti, touze, zločinech a o svědomí pokračovalo. Slova se kupila, věty rozrůstaly v souvětí. Jsou však představení, kdy máte dojem, že v divadle sedí samí cizinci. Herci se snažili, bojovali, ale čas ubíhal pomalu. Premiéra nerezonovala.
Zdálo se mi, že je v hledišti velké vedro.
Závěrečné zazdívání Lavinie do palisády z dřevěných latí se rozpadajícího domu Mannonů bylo připomínkou antického odkazu. Žel zdlouhavou…
Jel jsem do Komína a zlobil se na sebe. Nohy bolely.
Myslel jsem na války. Na tu současnou i na všechny předchozí. Rozklepala mě zimnice.
Brno – Komín, 7. 8. 2022
Národní divadlo Brno – Eugene O’Neill: Smutek sluší Elektře. Překlad Milan Lukeš, režie Michal Dočekal: Úprava Michal Dočekal, Jana Slouková, dramaturgie Hana Hložková, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Eva Jiřikovská, hudba P/\STH. Osoby a obsazení: Ezra Mannon: Petr Kubes. Kristina Mannonová, jeho žena: Hana Tomáš Briešťanská. Lavinie, jejich dcera: Petra Lorencová. Orin, jejich syn: Viktor Kuzník. Adam Brant: Martin Siničák. Hazel Nilesová: Eliška Zbranková. Petr Niles: Tomáš David. Barmani zvuku: Dan Kranich j.h., Ivo Sedláček j.h. O´Neil Catering: Kateřina Černá j.h., Štěpán Gajdošík j.h. Premiéra 24. června 2022 v Mahenově divadle, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 756)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)