Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 757)
Ploužil jsem se večerním vedrem kolem sochy Joštova koně. Oř zaržál: Tančit se dá v každém věku. Lekl jsem se a zasalutoval. Místodržitelský palác je stavbou impozantní. V jeho vestibulu vál vánek. Usedl jsem na lavičku a zamhouřil oči.
Múza rozháněla šeření a vyprávěla: ProART uvede pořad Con. Takt. Los – Bez doteku, současnou krátkometrážní choreografii zaměřující se na možnosti propojení tanečnice, která hraje na housle, a houslistky, jež tančí. Tyto paralely a rozdíly budou zkoumat v autorském kusu Martina Dvořáka a Jitky Břízové.
Řekl jsem, aniž bych otevřel oči: Martin Dvořák je mimořádný umělec. Skvělý tanečník, choreograf, režisér, scénárista a organizátor. Díky jeho projektům jsem mohl obdivovat mnohdy zapomínané osobnosti – Iva Váňu Psotu, Huga a Pavla Haase, Marušku Kudeříkovou, Vladimíra Holana, Ludwiga van Beethovena, Frederika Chopina, George Sandovou, Ivana Blatného, Emu Destinnovou…
V barokním sále stojí černé klavírní křídlo. Svátečně naladění ctitelé tance sedí na židlích tvořících magický čtverec. Dáma v černém pantomimicky naznačuje hru na pomyslné housle. Tanečnice ve volných černých kalhotách vyluzuje líbezné tóny. Její housle jsou kouzelné. Hrají, i když interpretka nástroj odloží. Do kejklení přibývá hlas druhého nástroje. Paže se proplétají, smyčce kříží. Jsme svědky umné tanečně hudební kompozice. Pohybové lento je dlouhé, hudba teskná. Aktérky se pozvolně noří v tmu.
Tleskám. Múza šeptá: Tématem choreografie je blízkost, vzdálenost, propojenost, oddělení. V hudbě, pohybu, prostoru. Německý soubor tanzkompanie golde g. zkoumá motivy oddělenosti a propojení, respektive potřeby kontaktu a propojení, ať už fyzického, duševního, potažmo uměleckého. Rozumíte tomu?
Bílé linie na hlazené podlaze, bělostné oblouky výklenků zalévá svit, tři tanečnice a lepý tanečník vybočují kotníky do nepřirozených poloh. Hudbu nahrazuje zvučení svistu. Těla poskakují, paže se kroutí, tempo kmitů se zrychluje. Čtyři jedinci snad hledají možnosti vzletu. Odlepují chodidla od kameniny, aby na ni dopadli zpět. Hup a hup. Rychle a ještě rychleji. Znovu a opět. Přibývají další pohybové variace. Hmit, kmit, odraz, dopad. Je to šílené. Fascinující. Mám dojem, že tančícím musí puknout srdce…
Hudba zvolňuje, stává se jemnou. Lyrickou pasáží objímavých gest úžasuplná podívaná končí.
Belhám se barokem a jsem šťastný. Brněnská premiéra se vydařila. Kovový oř řehtá: Tančit se dá v každém věku…
Myslím na povzdech Martina Dvořáka: Pro mnoho lidí je divné, že ve svých kompozicích také tančím. Ale má člověk sejít z cesty jen proto, aby nebyl divný? Až se nepohnu, poznám to. Do té doby tančím, jinak jsem ztracen!
To je pěkné, přikyvuje múza.
Brno – Komín, 18. 8. 2022
ProART, Brno – Con.Takt.Los (Bez doteku). Autoři: Martin Dvořák (tanec) a Jitka Břízová (hudba), kostýmy: Jindra Rychlá. Účinkují: Jitka Břízová a Kristýna Křemenáková. První uvedení na ProART Festivalu v Brně 21. července 2022. V českém uvedení 15. srpna 2022 v Místodržitelském paláci v Brně vystoupil soubor tanzkompanie golde g.. Autoři německé části: Golde Grunske a tanečníci – Ronja Häring, Shuang Liang, Konstantinos Spyrou, Leticia Tegutchi.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 757)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)