Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 759)
V Komíně hřmělo, bylo dusno, valily se mraky, ale déšť ne a ne se spustit. Prostě letní suchý Komín…
Nasedl jsem na tramvaj a v úmorném vedru jel přes celé Brno až do prašných Husovic. Košile se mi lepila na záda, jez zurčel a nad areálem Industry, bývalé továrny na zbraně, se kadeřil temný mrak. Za několika sportovními kurty, na louce s malebnými balvany se něco málo dětí povalovalo v molitanovém ráji. Krásná žínka foukala do píšťaly, stromový hájek vrhal stín, za stromy blýskala silueta multikulturní haly a kdesi v dáli hřmělo. Bylo to malebně poetické.
Kryjte si plece baťůžkem, ať z toho nemáte smrt… Foto M. Polášková
Kupodivu se ochladilo. Studený vánek se mi opřel do zad. Starostlivá múza řekla: Kryjte si plece baťůžkem, ať z toho nemáte smrt…
Lesní žínka odložila fujaru a začala si s námi povídat. Vysvětlovala význam pohybu pro mysl a tělo. Na její popud jsme mnuli dlaněmi, hladili si ramena, tváře i nosy. Smáli jsme se a poslouchali příběh o košaté vrbě, která nedokázala udržet žádná tajemství. Ba naopak, vše, co věděla, vyzrazovala.
Zahřmělo, děvčátkám začala být zima. Foto Jiří Honzírek
Zahřmělo, děvčátkám začala být zima. Choulila se k sobě a nazouvala si botičky. Pohádková žínka vyprávěla o mohutném dubu, ochranáři a živiteli zvířátek. Setmělo se a opět zahřmělo. Z úst žínky vycházely pokyny. Mávali jsme pažemi, podávali si ruce, vytvářeli řetěz a nebáli se. Odměnou nám byla povídačka o vysokém topolu. Stál na samém kraji lesa a všem podával zprávy o blížícím se nebezpečí. Jednou za bouře jej povalil vítr. Les se však nermoutil, ze semínek vzklíčily stromečky nové… Běhali jsme lesíkem a měli radost.
Pohádková žínka vyprávěla o mohutném dubu, ochranáři a živiteli zvířátek. Foto M. Polášková / Jiří Honzírek
Náhlá tma, hrozné hřmění a déšť nás probraly z kouzelného snu. Z ráje se rázem stalo mokré peklo. Dospěláci popadli molitanové sedáky a všichni přítomní prchali do sucha multikulturní haly. Tedy mimo mne. Roztáhl jsem deštník a belhal se svižným krokem.
Lilo a lilo. Po půlhodince jsem se vydal promočenou loukou zpět. Boty klouzaly, louže se leskly, jez zurčel. Múza meditovala: Je mi těch kumštýřů líto. I píšťala jim zmokla…
V Komíně sprchlo také, ale málo. Vlezl jsem do postele a usnul.
Zdálo se mi o principálu Jiřím Honzírkovi a herečce Juliáně Valíškové. Šli do nebe…
Brno – Komín, 29. 8. 2022
Divadlo DIP– Stromocity. Hrála Juliána Valíšková. Scénu stavěl a za deště poklízel Jiří Honzírek, šéf Divadla Feste. Indrusta, sobota 27. srpna 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 759)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Pokud moje paměť sahá,
již v nejranějším věku se projevoval zájem o jakékoliv divadlo, které se v naší obci vyskytlo. Hráli ochotníci, škola, občas přijeli i z okolí s nějakou hrou, kterou pokládali za vhodnou pochlubit se s ní i u „sousedů“. Z článku Jaroslava Tučka je vidět, že tento zájem trvá, zvláště jsou-li účinkujícími spolužáci, děti, vnuci. Pisatel jim věnuje pozornost a neváhá zajít na takové v kamenných divadlech produkce a vedle informací o vynikajících premiérách profesionálů neváhá napsat, co se děje v jeho okolí, a ocenit snahu a radost všech zúčastněných, jedinou odměnu, avšak ne podcenitelnou, kterou tato vystoupení přinášejí.
06.09.2022 (19.58), , Trvalý odkaz komentáře,