Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 76)
Miloš byl, Miloš už není, plakal do telefonu vysloužilý herec Mojmír Heger. Je to hrůza, kamaráde, už to tluče v našem lese. – To už dávno, Mojdo, to už dávno! – Chlapče, ale tohle je trefa přímo na komoru…
Miloš Kročil v roli Westmorlanda ve Veselé hře o smutku stárnutí sira Johna Falstaffa /Falstaffovo babí léto/ od Jana Wericha (r. Stanislav Moša, prem. 4. 1. 1992, MDB). FOTO archiv MDB
Miloš Kročil, herec, recitátor, čtec a pedagog zasvětil svůj herecký život jedinému brněnskému divadlu. Po absolvování Janáčkovy akademie múzických umění nastoupil do tehdejšího Divadla bratří Mrštíků a s ním i v něm prodělal všechny proměny doby a času. Se souborem sdílel dobré i zlé. Na zlomu tisíciletí dokonce působil ve funkci uměleckého šéfa.
Při jednom setkání si povzdechl: Představ si, já v tom divadle hrál pětačtyřicet let. Včera jsem přišel do šatny, na dveřích byla jmenovka bez mého jména, na mém hereckém stolku cizí věci, ze zrcadla zmizely moje fotografie. Jako bych v tom divadle nikdy nebyl. Jo, jsem penzista. Zrovna jako ty…
Představ si, já v tom divadle hrál pětačtyřicet let. FOTO archiv
Jednou jsem se s Milošem setkal na schodišti divadelní fakulty: Pojď se podívat na prověrku z uměleckého přednesu. Dělám s „prváky“ hranou poezii. Jsou talentovaní a je to jejich první mluvní vystoupení. To by tě mohlo zajímat. Vždyť jsi tento obor tady učil.
Velmi zajímavá prověrka. Poezie mluvená v neustálém reji pohybu. Fyzicky tuze náročné a obtížné pro začínající adepty herectví. Miloši, někteří lapali po dechu, jako kapři na suchu. – Proto jsem jim to naordinoval, aby se naučili hereckému dýchání.
Někteří lapali po dechu, jako kapři na suchu. FOTO archiv JAMU
Milošovi svěřenci již hrají ve studentské Martě. Líbilo se mně jejich představení o metodě Stanislavského výuky herectví. Pochválil jsem je v jednom ze svých Mudrování. Miloš se do mě pustil: To neděláš dobře, vždyť neumí mluvit. Myslí si, že když dělají s renomovaným režisérem, tak že jsou mistři světa. To není
dobře. A ty je v té jejich nedokonalosti podporuješ! Co si u divadel počnou, když se nenaučí výrazně a dobře mluvit. Tak zas budu sám, kdo jim to bude vytýkat. Ale to nevadí…
Blížila se premiéra inscenace o Salvadoru Dalím Absolutní štěstí mouchy aneb poslední mystifikace Salvadora Dalí. Volal mně Miloš: Doufám, že přijdeš. Tak šílený scénář jsem ještě neměl v rukou. Dostojevskij, Dalí a italský scenárista v jednom chumlu. Něco neskutečného. Jsem zvědavý, co na to řekneš. A vezmi s sebou knihu Mudrování, co ti vydala dcera. Mně vydala škola skripta výuky jevištní mluvy. Vyměníme si knížky, jako diplomati nóty.
Dva dny před premiérou volal vysloužilý herec Mojmír Heger: Jsem hrozně nešťastný, Miloš Kročil je po mrtvici. Leží v nemocnici. Je na přístrojích. V umělém spánku…
Premiéru o šíleném snu a umírání Salvadora Dalího hráli jeho odchovanci jako v transu. Všem a všemu bylo rozumět. Bodejť, učil je pan docent Kročil.
Premiéru o šíleném snu a umírání Salvadora Dalího hráli jeho odchovanci jako v transu. FOTO archiv JAMU
Ach ano, smrt si nevybírá a již dlouho tluče i v našem lese…!
Miloš Kročil zemřel 28. října 2014 v Uherském Hradišti v nemocnici na jednotce intenzivní péče. FOTO archiv ČT
Miloš Kročil zemřel 28. října 2014 v Uherském Hradišti v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Sedm dní před svými 73. narozeninami…
Sbohem, chlapče! A díky za vše!!!
Brno – Komín, 29. 10. 2014
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 76)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
