Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 761)
A máme tady podzim. Je neděle, pod mrakem, teplota příjemná, rosný bod milý. Chvátám. Tedy, mysl se snaží, nohy však nikoli. Mrchy, jdou nedůstojně a pomalu.
Na zeleném tartanu mladíci kopou do balonu, vytáhlého muže učí žena krokům moderního tance. Raz, dva, tři, čtyři a otáčka. Smát se nemohu. Spěchám. Vrata multikulturní haly jsou dokořán. Představení o bílém lachtanovi začíná.
Mžourám do světel reflektorů. Přede mnou napnuté lano, na něm se blýská zavěšená bedna. Tři cirkusáci se proplétají mezi dovádivými dětmi, nad jejich hlavami visí tmavý bodec kovového háku. Lesklá bedna sjíždí, je dána na jiné. Před udivenými zraky diváků rostou z beden stříbřité útesy. Aktéři si na paže navlékají ploutve a jsou z nich lachtani. Plácají těly do skal. Zní to jako bubnování. Škádlí se, řvou. Mlátí se, řvou. Jsou něžní, řvou. Poletují manéží, řvou. Lozí po stěnách, řvou. Vytvářejí dojem plujících tvorů. A stále řvou.
Lachtani jsou pronásledováni a loveni do černých kápí oděnými námořníky. Z bedny se vykulí lachtaní mládě. Říkají mu Kotík. Jeho chování je odvážné, nebojácné. Jen co se naučí základním dovednostem, nabádá lachtaní společenství k odplutí do moře svobody, k ostrovu, kde nebudou lidští zabijáci.
Děti sledují lachtaní dění s pusinkami dokořán. Kupodivu i dospělejší jsou tiší a napjatí. Mrštnost aktérů je obdivuhodná. Po žebříku konstrukce šplhají s lehkostí artistů nahoru, dolů. Chechtání racků se mísí s křikem lachtaních tlamiček.
Když je příběh u konce, svolávají cirkusáci všechny přítomné ke hře na volnost. Děti i dospěláci se do ní ochotně zapojují. Jsou vytleskávány rytmy lachtaních ploutví, mění se místa diváckého usazení, paže mávají, vytvářejí brány, tunýlky, je rozprašována vodní mlha. Atmosféra představení se mění v jásavou událost. Nadšení rodičové nosí svá dítka jako trofeje lásky, batolata lozí po plátnu podlahy. Mám úsměv od ucha k uchu.
Nikomu se nechce opustit rozpohybovanou manéž…
Hlavou mi bleskne myšlenka Emila Františka Buriana: Pojďme na divadla s železnýma kladivama a v sufitě jsem zahlédl stín paní Evy Tálské.
Bravo, skvělé představení. Bílý lachtan pod vysokou střechou haly Industra zvítězil.
Brno – Komín, 6. 9. 2022
Divadlo-dip, Brno – Rudyard Kypling: Kniha džunglí – Bílý lachtan. Režie Juliána Vališková, výprava Andrea Hurych, technika Jiří Štěp. Hrají: Iveta Kocifajová, David Tchelidze, Jakub-Vladislav Štrejn, Tereza Sikorová. Premiéra 4. září 2022, Industra – Nová Zbrojovka, Lazaretní 2, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 761)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)