Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 762)
V Divadle Radost se zabydlel experiment. Jsem přemýšlivý typ, mám pokusnictví rád. Inscenace, při jejichž sledování dostávají šedé buňky mozkové řádně zabrat, přímo zbožňuji.
Když o první premiéře nastalé sezony na mě vyhrkla do bílé sukničky z organtýny nastrojená paní Jana Černá s kačeřím zobákem na hlavě slovy Vítejte na pohádce, přišlo mi to jako milé pohlazení.
Němečtí spisovatelé, bratři Vilém a Jakub Grimmové psali příběhy hrůzostrašné. Jedním z nejkrutějších je pohádka o perníkové chaloupce, zlé nenasytné ježibabě, dítkách Jeníčkovi a Mařence, kterých se chtěli rodiče zbavit, protože je nemohli uživit.
Hlediště je zcela obsazeno. Dětí je oproti dospělým mnohem víc. Jsou kurážné, i když se zdá, že část z nich je v divadle poprvé.
Vesele, vesele, nic se vám nestane. Budeme začínat, třískápaní Jana do puklice.
Co to je?, bojí se hlásek za mnou.
To je gong. Tedy něco jako gong. Od teď se smí jenom šeptat. A koukej před sebe, herci si budou hrát…
Maminka vyřkla pravdu. Na projekčním plátně se objevují herci v černých overalech. Hrají si hru, kdo z nich bude hrát co… Jejich repliky jsou vtipné. Diváci reagují výbuchy smíchu.
Kačení zoban paní Jany nahání aktéry na scénu. Dva tedy hrají z donucení nešťastné rodiče. Herec si pravým ukazováčkem naznačuje pod nosem otcův knír. Přistupují k obdélníkovému otáčivému stolu, na kterém je postavena maketa strašidelného lesa, uchopí dráty loutek a hrají bloudící děti. Jejich podivné chování sleduje paní Jana kouzelnou krabičkou-kamerou a obrázky vysílá na projekční plátno. Jeníček s Mařenkou packají přes kořeny a věří, že je zachrání Bůh.
Líbí se mi to, je to to taková nábožná škola hrou.
Na plátně se zjevují prskající obrazce podobné reklamě se zamyšleným výtvarníkem. Jeho tvář se posléze mění na ježibabí škleb.
Za zády slyším: Nevím, co to je, bojím… Šeptej, neboj se, to se vysvětlí…
Jeníček s Mařenkou nezabloudili, vrátili se domů. Maminka jim dala poslední skývu chleba a tatínek je odvedl daleko do hlubokého lesa. Chytrý Jeníček dělal z drobečků značky, podle kterých najde cestičku zpět, jenže ptáčci chlebíček sezobali…
A bylo nejhůř. Loutky se však modlily a prsky, prsky, stály před chatrčí z perníku.
Přenos z kouzelné krabičky paní Jany se zaškobrtl, z plátna skuhrala tvář babice. Inscenace se stávala dadaistickou hříčkou, ztrácela tempo a dějovou kompatibilitu.
Zvláštní, hlásek za mými zády se neozýval. Publikum bylo pozorné, napjatě a tiše sledovalo toto nezvyklé představení.
Recesistická podívaná vyvrcholila v závěru hodinového dění, kdy loutkoherci naráželi na pomyslnou čtvrtou jevištní stěnu. Neodolatelnému gagu jsem se zasmál po chuti a nahlas.
Šel jsem Cejlem, kolem mne proudili lidé a já přemýšlel o bezbřehosti jevištní nevázanosti. Začalo pršet.
Brno – Komín, 11. 9. 2022
Divadlo Radost, Brno – Pawel Chomczyk: Jeníček a Mařenka: Divadelní horor na motivy pohádky O perníkové chaloupce bratří Grimmů. Překlad: Agnieszka Buchtová. Scénář a režie: Pawel Chomczyk, dramaturgie: Kateřina Šplíchalová Mocová, výprava: Rafal Budnik, Pavel Hubička, hudba: Piotr Klimek, audiovizuální spolupráce: Sebastian Lukaszuk. Hráli: Vilém Čapek (Jeníček), Jiří Skovajsa (Jeníček), Barbora Dobišarová (Mařenka), Andrea Hodíková j.h. (Mařenka), Pavel Hubička (Ježibaba, Ředitel), Jana Černá (Bílá kachnička). Premiéra 9. září 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 762)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)