Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 766)
Rychlostí splašených šneků míjím komplex budov vojenské výuky, v nezměněném tempu se ploužím kol masivního zdiva bývalé politickovýchovné světničky do divadelních útrob malebné Polárky. Neschopen chvatu sestupuji po hledištních schůdcích a s vrozenou elegancí se drápu za svitem diskotékové koule na jeviště.
Uf! Před lety mi to šlo křepčeji.
Na jevišti stojí drobné podium, před ním obdélníkový mini parket obestavený židličkami. Elektrický klavír preluduje perličky melodií, holčičky v sukničkách, klučíci v punčocháčích, ale i v kalhotkách, se tísní na klínech maminek nebo v náručích tatínků.
Přicházejí páni muzikanti, kapelmajstr přistupuje k mikrofonu. Kytara, kontrabas, trubka, housle, klavír a bicí hrají malou odpolední hudbu a pan kapelník zve děti na prkna, co znamenají svět.
Je to milé, ba líbezné. Tančí se – totiž, učí se tančit – čača. Jen málokdo hačá, když se tančí čača, nabádají ústa výřečného mistra a děti jsou bystré, capají a poskakují. Vedle mne sedící tatínek vstává a křepčí s dceruškou. Maminka s kojencem v baťůžku na prsou dává synáčkovi na ouška klapky, přes hlavičku mu přehazuje kapucku a vydupává kroky čači. Raz, dva, tři, raz, dva, tři. Čačača!
Je to úsměvné.
Mistr začíná jinou… Foto Petr Chodura
Mistr začíná jinou. Podium ovládá česká polka i japonské tango. Rodiče se snaží vnutit dětičkám vyťukávané rytmy. Někteří mají úspěch. Ale je to fuška. Trdlující chlapec skáče mimo rytmus skok s otočkou, snad pokus o jednoduchého axla. Znova a znova, až padá na bradu.
Připadám si jako Alenka v říši divů.
A robátka se pokoušejí zvládnout waltz… Unavený otec si chce odpočinout, dceruška jej tahá z židličky, waltž je švětový…
Zpívá se píseň skupiny ABBA, tančí se rokenrol. Kluk v džínách metá kozelce, tenisky mu při dopadu blikají. Country hit Rikatado Joe mě vrací do bájných dob mládí. Koně se ženou prérií, děti kmitají parketem. Děvčátko v růžových šatičkách se sráží s blonďatým chlapečkem. Nečekané „berany, berany duc“ a pláč zanikají v ryčné muzice. Zmožení žáčci sedají na zadečky, housle teskní, taneční mistr předvádí španělský tanec v podání romského tanečníka. Ojojoj, oj…
Ojojoj, oj… Foto Petr Chodura
Učební hodinka je u konce.
Múza hodnotí: Bylo to hravé, výbušné a príma. Jen bych přemýšlela, zda nevázané veselí není základem lidské agresivity.
Inscenaci považuji za šťastnou, nápaditou a potřebnou.
Nad vchodem do Polárky povívá ukrajinská vlajka. Dívám se pod nohy, abych nezakopl.
Svět je v pohybu… Foto Petr Chodura
Múza mudruje: Svět je v pohybu, máme ještě mír, ale kdoví, jak bude zítra.
Belhám se přes křižovatku. Jsem v půli a na semaforu již svítí červená… Usměji se: Veselá taneční hodina pro děti a pokročilé.
Múza špitne: Jako protiváha slavného italsko-francouzského filmu Tančírna Ettore Scoly.
Dodávám: Také mě to napadlo.
Komínský chodník je čistý a bílý. Jeho kamenné krychličky září novostí. Jdu domů, protože jej mám.
Brno – Komín, 3. 10. 2022
Divadla Polárka, Brno – Jiří Jelínek a David Smečka: Taneční hodiny pro malé a ještě menší neboli Tančírna. Režie a texty písní: Jiří Jelínek, hudba: David Smečka. Hráli – Taneční mistr a zpěv: David Smečka, Zpěvačka: Bára Nesvadbová. Kapela: Ondřej Hudeček – kytara, Jáchym Panáček – kontrabas, trubka, Jakub Vašica – bicí, Jan Leichman – piano, Víťa Malecha – housle. První uvedení 24. listopadu 2018. Psáno z reprízy 2. října 2022.
///
Více na i-DN:
Taneční hodiny pro malé a ještě menší
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 766)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
