Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 768)
Dostalo se mi pozvání od divadelního spolku OUKEJ sdružujícího absolventy ateliéru Divadlo a výchova pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU v Brně na premiéru inscenace Hrdinky?! vzniklé na motivy knihy Jindry Jarošové Via Lucis.
Múza říká: Představení o dvou amerických dívkách stižených zdravotními hendikepy. Helen Kellerová, narozená 27. června 1880, byla spisovatelka, aktivistka a lektorka. Před druhým rokem svého věku ztratila zrak i sluch. Jako první hluchoslepý člověk dokončila studium na Harvardově univerzitě. Anne Sullivanová, její učitelka, vychovatelka a přítelkyně, se potýkala se slepotou. Zrak jí byl díky několika operacím navrácen.
Sedím v hledišti divadla Barka, hledím na potemnělé jeviště a vzpomínám na dobu dávného mládí. Tady začínalo mé umělecké putování. Na tomto jevišti jsem hrával. Byl jsem pohádkovým čarodějem, havranem i veselým zrzounem. Všudybylka múza se směje: Nějaký pátek poté jste tomu tady šéfoval a také vám, to jste byl už v důchodu, při hereckém výkonu padla na hlavu celá dekorace panelového domu. Kulisa není peříčko, viďte. Ale přežil jste.
Brebto.
Režisérka Mikotová zářila. Foto archiv
Je deset minut po sedmé. Konečně se hlediště začíná plnit. Poznávám tváře němých herců, některé z nich mne zdraví.
Múza šeptá: To je pěkné, nezapomněli na vás.
Vždyť jsem byl u toho, když v Martě připravovali své první veřejné vystoupení.
Když si lehali s roztaženýma rukama na jeviště a přitištěnými hrudníky naslouchali scénické hudbě, měl jste v očích slzy.
No jo, měl. Když vstali, gestikulovali a hlučeli. Režisérka Mikotová zářila: Jsou šťastní. Líbí se jim muzika. Prý je moc krásná.
To mě dojalo…
Na forbínu vstupují tmavě kostýmované herečky. Foto Anna Žďárová
Světla v hledišti hasnou. Jeviště se halí do šerosvitu. Rozeznávám obrysy věšáku s pláštěm a kloboukem, vzadu stojí židličky, nalevo je kupa hadříků. Na forbínu vstupují tmavě kostýmované herečky. Blondýnka je mluvná, hraje učitelku Sullivanovou. Druhá dívka má na tváři úsměv Mony Lisy a mlčí. Její prsty, dlaně i paže kreslí do prostoru znaky hluchoněmých.
Děvčátko Helen je loutka, jejího tatínka nahrazuje poletující klobouk a plechová vanička je skrýší zakleté dušičky nešťastného dítěte.
Děvčátko Helen je loutka. Foto Anna Žďárová
Režie je laskavá, herecké výkony sugestivní, hra s loutkou citlivá, inscenace je nabitá nápady a emocemi.
Bojím se pohnout, abych nevyrušil při vpisování písmen do dřevěných ručiček a jejich chápající reakci. Jsem ohromován informacemi o absolutně hluchoslepé Helen a pedagogickém vlivu vlídné Ann. Jsem nadšen vynikající interpretací obou jejich představitelek.
Sedmiletá Helen napíše první dopis… Foto Anna Žďárová
Sedmiletá Helen napíše první dopis. V osmi letech se učí jazyky. Zvládne angličtinu, němčinu, francouzštinu, latinu a řečtinu. V deseti se učí mluvit. Je horko, je její první větou…
Helena se naučí rozumět Breilovu slepeckému písmu. V roce 1904 jí vychází první kniha, autobiografie Povídka mého života. Pak jich napíše ještě jedenáct…
Téměř nedýchám, uhranut sleduji herecký koncert půvabných dívek. Foto Anna Žďárová
Hudba je skutečně scénická. Drobounké hudební motivy skromně zabublají, aby nerušily slyšící diváky a přitom vytvořily cézury v inscenačním toku.
Téměř nedýchám, uhranut sleduji herecký koncert půvabných dívek, vláha se mi dere do očí…
Představení je oslavou geniality dvou tvrdohlavých žen, Anne Sullivanové a Helen Kellerové.
Nuzné světlo pohasíná, výbuch potlesku je veliký.
Bravo, bravo, mistrovské dílo… Foto Anna Žďárová
Bravo, bravo, mistrovské dílo, šeptá múza.
Tleskám a pro slzy nevidím. Rozrušený opouštím divadlo.
Múza cituje z křestního listu inscenace: Podpořte nás. Patnáct minut světla nás přijde na sto korun, za hodinu tepla platíme dvě stovky, technik na půlden stojí pět set a svícení představení celý tisíc.
Co to meleš, moje milá?
Otřete si oči, ať vám nenastydnou, řekla múza a zmizela.
Brno – Komín, 11. 10. 2022
Divadelní spolek OUKEJ, Brno – Zoja Mikotová, Jana Ondrušová: Hrdinky?! Světla a režie: Zoja Mikotová, návrh a realizace loutek: Yumi Mráz Hayashi, hudba: Zdeněk Kluka, výtvarná spolupráce: Jiří Eliška, Jan Mikota, zvuk, produkce: Radka Kulichová. Hráli: Veronika Slámová a Šárka Šildová. Premiéra 10. 10. 2022 v Divadle Barka, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 768)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
