Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 773)
Sestupuji po schodech, pohledem hladím černé zdi. Múza vede řeč: Vydáváte se na posvátnou půdu mýtů, tajemných rituálů i krvavých obětí bohům. Vstupujete do světa, který je podřízen Matce Zemi a nadpřirozeným silám. Jste na dávném území starých Slovanů, v království tatranském a magurském…
Co blbneš, jsem se lekl…
Vydržte, cituji program. Zatímco tím prvním se linou jako nitka temné síly, v tom druhém stále ještě vítězí světlo a láska.
Usedám vprostřed první řady. Dva reflektory mě oslňují. Oblaka dráždivého dýmu halí hrací plochu jako mlhy nad ledem.
Múza si mne oči a šeptá: Mohou ale obstát i před nezlomností kruté mateřské kletby?
Nevím, je tu tma.
Je láska silnější než všechna nenávist a milování kletby mocnější?
Múzo, nekaž si zrak…
Z oparu se vylupuje tatranská královna Runa, matka tří dcer. Foto FB
Z mračného šera se kulí temné mátohy, plazí se, dupou, válí se po sobě. Drnčí a skřípou plechové zvuky.
Múza šeptá: Pozor, to je hudba.
Mátohy rejdí, snad tančí. Z mlhy se vynořuje urostlý krasavec, kralevic Radúz. Mluví o tom, že při lovu bílého jelena zabloudil. Z oparu se vylupuje tatranská královna Runa, matka tří dcer. Z pod černého „outfitu“ se jí lesknou do půli stehen vysoké červené holínky. Je ztělesněním zla. Mluví jambickým blankversem. Temný monolog o ztrestání proklatce, který zabil posvátného jelena, však bojuje o slyšení se shluky tónů drásavé hudby. Radúz je jat. Radostný smích královský dcer prolétne napřič mlžnou plochou. Pohled Mahuleny se setká se zrakem vězněného. Z úst tryskají slova, hudba je opět zahluší.
Nikdo jiný nesmí kralevice políbit, jinak na tebe zapomene… foto FB
Představení je napěchováno rituály. Podobá se schůzi okultistů. Vzadu plochy visí ve vzduchoprázdnu dva zářící magické kroužky. Snad oči sovy. V okamžiku vykonání trestu, Radúzova přikování na skálu, se kroužky mění v zářivě svislé čárky. Když Runa pronáší kletbu, její hlavu obklopí svatozář, neboť hovoří do svítícího kruhu.
Mahulena vysvobodí milovaného Radúze a doprovází ho domů, do království magurského. Na chodbách studia zní posměšky a kletba: Nikdo jiný nesmí kralevice políbit, jinak na tebe zapomene…
Zaujalo mě kostýmování a obuv aktérů posouvající Zeyerovu pohádku do dnešních dnů… Foto FB
O přestávce múza vede řeč: Jako když se díváte na abstraktní obrazy v pohybu. Zakuklené příšery se chovají, jako by byly zvěří. Obdivuji se hercům, že to dokáží uhrát.
Propojení básnivého slova s hudbou působí nezvykle. Má to však řád i dokonalost provedení.
Zaujalo mě kostýmování a obuv aktérů posouvající Zeyerovu pohádku do dnešních dnů. Mahulena v letních šatičkách a módních teniskách je krasavicí, která by mohla uspět v plážových soutěžích.
Ve druhé části mlžných dýmů ubývá. Foto FB
Ve druhé části mlžných dýmů ubývá. Mytické příšery mají na hlavách černé chomáče smutečního roští. Královna Nyola má smutek, je čerstvou vdovou. Její hlas je zastřený, chraplavý. Slova však pronáší zřetelně, s panovnickou důstojností. Klapot jejích špičatých, královsky znějících podpatků boří rytmus dění. Políbení navrátivšího se urostlého junáka drobnou mámou je mile komické. Radúz propadá kletbě a Mahulena se mění v plačící strom. Strnulý hrdina hovoří řečí podobnou robotům.
Vykusování slabik veršů Radúzova monologu zapomnění je znamenitým režijním nápadem. Spolu s výtvarným pojednáním zakletého stromu patří k vrcholům inscenace, šeptá múza.
Pohádkové drama vrcholí… Foto FB
Pohádkové drama vrcholí, inscenační tempo zrychluje, skřípavá hudba se mění v melodickou. Nyoliny monology zápasí s promluvami Radúze. Pomyslná sekera podtíná topol. Štěstím zářící Mahulena se rozbíhá a skáče do náruče mužného Radúze…
Múza šeptá: Nádherný okamžik, láska zvítězila!
Tiše odcházím z útrob černé Marty. Šeptám: Skvělé, mladé představení. Jen těch schodů kdyby tady tolik nebylo…
Brno – Komín, 27. 10. 2022
Divadelní studio JAMU Marta, Brno – Julius Zeyer: Radúz a Mahulena. Režie, choreografie: Petr Akimov, dramaturgie, úprava textu: Sára Matůšová, scéna, vizuál: Julie Ema Růžičková, kostýmy: Zora Davidová, hudební koncepce: Petr Akimov, zvuk: Dominika Němcová, světlo: Bohdana Sýkorová. Produkce: Barbora Čechová, Anna Zelíková. Foto, video: Hana Ptáčková. Hrají: studenti 4. ročníku činoherního herectví – Matouš Benda, Stanislav Čaban, Nikola Moravčíková, Lucie Netopilová, Martina Tomanová, Tomáš Weber a studenti 3. ročníku činoherního herectví – Klára Marxová, Hynek Tajovský, Monika Tomková. Premiéra 24. října 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 773)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
