Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 785)
Pod Rónovou sochou koně je rušno. Na sta žárovek osvětluje dětská povyražení. Kolotoč se točí, výrostci si hrají na honěnou. Je chladný pozdní večer. Ve vstupu do kina Scala je kousek červeného koberce. Dlouho jsem zde nebyl.
Múza velí: Hlavu vzhůru, byl jste pozván na slavnostní premiéru, tak ať je to na vás vidět!
Usmívám se. Je to dlouhá historie. Jako kluk jsem četl Olbrachtovu knížku o podkarpatském zbojníkovi Nikolu Šuhajovi, co nemohl uživit sebe ani svou milou, a proto mordoval české četníky. O mnoho let později jsem si jednoho z nich zahrál v rozhlasové inscenaci Zdeňka Pospíšila. Pak jsem viděl Sísův film Balada pro banditu a po příchodu do Divadla na provázku cestoval na Dubrovnické dny, kde se propašovaný film promítal. Žel, původní divadelní verzi jsem možnost vidět neměl.
Sestupuji po schodech, snažím se o krok Césara. Po stranách na schodišti sedí mladí lidé. Tváří se zamilovaně…
Múzo, jistě si vzpomínáš na výšlap kopce pevnosti Špilberk, kam nás na reprízu své inscenace Balady pro banditu pozval šéfrežisér Vladimír Morávek.
Bodejť. Nade zdí létal pták a písničky si zpívali diváci s herci. Byla to velká paráda.
Slova Milana Uhdeho a melodie Miloše Štědroně zlidověly. Staly se legendou. Kdo měl kytaru a hlas zpíval je na sešlostech, večírcích, u ohníčků pro potěchu i radost. Šla léta. Režisér Morávek z divadla odešel. Zůstaly vzpomínky.
Něco málo o filmu Bandité pro Baladu, informuje mě múza… Skupina starších brněnských intelektuálů se rozhodne odjet na Koločavu a odehrát tam představení Balady pro banditu.
V poslední době vidím poněkud mlhavě, nebude ti vadit, když i tady usednu do první řady…
Jak se vám líbí…
Sleduji nedozírný zástup filmových tvůrců. Foto archiv
Sleduji nedozírný zástup filmových tvůrců a myslí mi táhne úvaha o časové proměně v čase změn.
Něco málo reklam, a film startuje.
V Koločavě prší. Žlutavý autobus bloudí horskými stezkami. Couvá, jede pozpátku. Řidič se vzteká. Vesničané jsou neteční. Kulturní dům si ještě nezvykl na změny a přes cestu jdou pomalým krokem důstojné krávy.
V Koločavě leje. Herecká družina se zabydluje. Skupina hereckých bardů se rozhodla letět. Tak se na ně čeká.
Déšť smývá splín naháčů koupajících se u splavu. Žádná romantika. Písně znějí okrajově. Představitel Nikoly volá mobilem domů: Nehrajeme, je to na…
Múza šeptá: Sledujeme Morávkův výtvarně filosofický rukopis. Děj je zmatený, řazený podle chaosu současnosti.
Bardi letí helikoptérou. Bolek Polívka to nerad. Foto archiv
Bardi letí helikoptérou. Bolek Polívka to nerad, Mirek Donutil hýří vtipem. Obecenstvo v sále čeká na představení. Komický činovník vysvětluje, že neví, ale jistě začnou, protože proto.
Mistře, vždyť je to groteska, směje se múza.
Před mýma nohama prochází živý pes. Po chvíli se vrací. Hlasitě se směju. Je to groteska…
Přemýšlím o důvodech řazení jednotlivých epizod filmového dění. Foto archiv
Přemýšlím o důvodech řazení jednotlivých epizod filmového dění. Je to v podstatě film o zoufalství rouškové pandemie, kdy jakýkoliv pohyb byl považován za protizákonný.
Na plátně se objevují trikové montáže. Záběry uvozené titulkem Jsem idiot, ukazují zachmuřeného Nikolu toužícího. Nudící se zvukař řve: Ven, a dívka Eržika, si krátí čekání kopulací s naháčem.
Ona je to spíš básnivě lyrická esej vtěsnaná do filmové podoby. Foto archiv
Múzo, ona je to spíš básnivě lyrická esej vtěsnaná do filmové podoby.
Míhají se tváře dětí z Koločavy. Odpovídají na otázku, co je v životě nejdůležitější, slovy svoboda a láska.
Aha, pokyvuje múza hlavou, to je oč tu běží.
Ani tak nehoří svíčka farářova... Foto archiv
Znějí housle, Nikola zpívá: Ani tak nehoří svíčka farářova.
Filmová hříčka se mění v tragédii. Bardi nedoletí. Jejich helikoptéra padá. Představení se nekoná.
Na plátně běží titulky. Díky mým očím jsou rozmáznuté.
Potlesk diváků je vlažný. Možná očekávali jiný příběh.
Odcházím. Na sedmém stupni zakopávám o ležícího psa.
Vladimír Morávek po premiéře snímku Bandité pro baladu, kino Scala, Brno 26. listopadu 2022. Foto archiv
Múza říká: Velmi dobrý film. Velmi, velmi.
Stoupám po schodech. Mířím na vzduch. Sedící milenci stále ještě zahřívají mramor. Drží se za ruce. Možná čekají na Godota.
Múza dodává: On ten film vlastně řeší neřešitelné – problém svobody a lásky…
On ten film vlastně řeší neřešitelné… Foto archiv. Foto archiv
Ano, mimo jiné.
Plácek kolem sochy je tichý. Žárovky nesvítí.
No jo, múzo, máme na krku zimu, začne nám Advent. Čas pokorného očekávání. Jedu domů, do tepla.
Vy se máte, volá múza.
Brno – Komín, 29. 11. 2022
Bandité pro banditu. Česko / Slovensko, 2022, 84 min. Režie Vladimír Morávek, kamera Petr Příkaský, hudba Miloš Štědroň, střih Jiří Mikula, zvuk Tobias Potoč. Hrají Jan Zadražil, Tereza Marečková, Martin Huba, Norbert Lichý, Eva Vrbková, Attila Mokos, Dominik Teleky, Peter Oszlík, Anna Čonková, Mark Kristián Hochman. Produkce Petr Minařík, Pavel Řehořík, Mátyás Prikler, Zora Jaurová. Světová premiéra v brněnském kině Scala, sobota 26. listopadu 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 785)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
