Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 788)
Adventní sobota, do oken vane odér pražené jíšky. Suším si vlasy fénem. Chvátám.
Tramvaj je narvaná. Stmívá se. Do Reduty si klestím cestičku mezi prodejními stánky a chumly kupujících. Petrovské hodiny zvoní tři čtvrtě. Múza říká: Čas je pojem relativní, bez vás nezačnou.
Paní šatnářka se usmívá: Jen klid, výtah jezdí, začínáme ve čtyři. To se stihnout dá.
Reduta je plná brebentivých děti. Svátečně odění tatínkové, maminky, tetičky, babičky, tchýně, sousedé i sousedky brebentí také. Hlediště je včelínem. Prodírám se na sám kraj druhé řady. Usedám a vydýchávám. Maminka chce udělat snímek svých ratolestí. Vstávám. Zavírám oči a stojím.
Múza se směje: Sedněte si, už je po.
Na vzdálené druhé straně ladí hudebníci nástroje. Jsou čtyři. Múza se pouští do matematiky: Všimněte si, shoda v počtech. Čtvrtá hodina, čtyři hudebníci...
Housle, viola, violoncello a akordeon hrají odpolední lehce strašidelnou hudbu. Děvčátko s letním slamáčkem na hlavě si prozpěvuje. Trajdá podlažími obchodního domu. Ochotnou průvodkyní se jí stává v hnědavý komplet upnutá, fešná pěvkyně. Nabízí děvčátku kolečkové brusle a frr, dívenka jezdí mezi vitrínami.
Noční hlídač se zářící baterkou hledá ztracenou holčičku. Zpívá: Teď jsem slyšel nějaké kroky…
Je to úsměvné.
Šrum, šrum, vrzy vrz, hlídač zatoulanou dívenku najde a diváci tleskají.
Pěvkyně zve drobotinu na jeviště. Kupodivu, odvážných dětí je mnoho. Ochotně se zapojují do hry na jevištní „přestavbu“. Odlepují z vitrín dortíky, zákusky i šlehačkové bochánky.
A teď – hupky, hupky, zpátky na místa.
Drobotina poslouchá na slovo!
Vrzy, vrz, šrumky, šrum, kluk v podkolenkách se prochází parkem. Zpívá: Jsem dobrým žákem. Uličník v červené kšiltovce mu sebere svačinu. No teda toto, pěje okradený. Do přízně se mu vezpívá lebka. Tedy dívka v bílém lebku hrající. Kluk je silák, naloží si lebku – bílou dívku na záda. Uličník se lebky bojí. Třesoucím se hláskem slibuje: Už budu hodný.
Múza se usmívá: To je jako z čítanky!
Obecenstvo tleská.
Děti se vrhají na jeviště. Je jich požehnaně. Vedeni lebkou, tedy dívkou v bílém, si hrají na tramvajové soupravy.
Byly jste na jedničku, teď ale rychle do lavic.
Múza žasne: Neuvěřitelná ochota a kázeň.
Třetí operní miniatura je o upířím netopýrovi. Je řidičem tramvaje. V paruce černovlasého divouse si brousí zuby na možnou oběť. Strašení končí, tramvaj dojíždí na konečnou bez nehody.
Prodírám se mezi nadšenými diváky. Drobotina je hlučná.
Múza je překřikuje: Milá hodinka s vtipnou podívanou.
Blázinec na „Zelňáku“ je převeliký. Po Masarykově třídě se valí davy. U nádraží se cpu do tramvaje a z blikavého jásání prchám.
Brno – Komín, 5. 12. 2022
Ensemble Opera Diversa, Brno – Městská strašidla: Zdeněk Král / Martin Kyšperský: Časožrout v obchoďáku. Ondřej Kyas / Martin Kyšperský: Lebka v parku. Marek Doubrava / Martin Kyšperský: Tramvajový upír. Režie Lukáš Kopecký, dramaturgie Hana Hložková, výprava Sylvy Marková, korepetice a hudební nastudování Jitka Houfová, hudební nastudování Jan Bělohlávek. Zpívali Aleš Janiga, Jana Vondrů, Alžběta Symerská, Pavel Slivka, housle Jan Bělohlávek, viola David Křivský, violoncello Natálie Ardaševová, akordeon Žaneta Vítová. Produkce Petra Kokešová, Sylva Marková, Lubor Pokluda, Ema Tresová, Dominika Volfová. Vedoucí souboru Jiří Čevela. Premiéra 26. června 2021 na letní scéně Buranteatru v Brně. Psáno z reprízy v divadle Reduta, Brno 3. prosince 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 788)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)