Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 790)
Inscenovat Foglarovy romány s sebou přináší nejeden problém. Ten největší spočívá v obsazení rolí dětských hrdinů. Z vlastní herecké zkušenosti vím, jak je pro třicátníky obtížné předstírání věku školáčků.
Zájem o premiéru dramatizace Foglarova románu Dobrodružství v Zemi nikoho v Divadle Polárka je veliký. Prodírám se mezi dětmi a odrostlejšími příznivci. Divácké „sezení“ je postaveno na jevišti. Motám se, uvaděč se ptá: Co hledáte?… Balanc, příteli, balanc. Múza se směje. Cesta za dobrodružstvím začíná dobrodružně.
Je to nářez. Diváků na jevišti je víc, než mušek na mucholapce. Škvírkou mezi hlavami nahlížím do kotliny strakatých sedadel. Docela zajímavý pohled, říká múza.
Náhle je tma. Klučíci blikají baterkami. Možná vysílají signály morseovky, šeptá múza. Na stěně balkonu se objevují slova: Hrozí hrozné nebezpečí. Sám tam nechoď, nemusel by ses vrátit.
Dva stíny se spouštějí do hlubiny.
Řady sedadel jsou uličkami mezi domy, úžlabinami, výmoly, chodbami i sklepy. Aktérů příběhu je mnoho. Kmitají se svítícími baterkami strakatinou, jako skotačivé děti.
Vláďa a Vincek jsou kamarádi. Chtějí vypátrat podstatu nebezpečí a neznámým hochům pomoct. Na dobrodružné pouti se setkávají s dětmi Klubu Ontario a se skupinou starších traperů – Zelených.
Herci hrají s obrovským elánem. Přelézání sedadel, mizení i zjevování mezi nimi provádí s artistní lehkostí. Vykreslení naivností charakterů dětských postav, jemné vtipkování, zpívání písniček jsou jejich přednostmi. Inscenace hýří režijními nápady, její tempo je strhující. K divácké orientaci přispívá slovo vypravěče a reprodukce domácích hovorů Vládi s rodiči. Aktérům je rozumět. Jejich čeština lahodí sluchu.
O přestávce dochází k přestavbě. Diváci si ve foyeru vybírají čísla a dle toho se usazují. Sestupuji až do druhé řady. Najednou mi připadá, že jsem na trampském potlachu. Jsou totiž hrány táborové hry. Obecenstvo je hraje nadšeně. Polárkou poletují nafouklé balónky, vzduchem kmitají ruce, hraje se i tichá pošta. Vracím se do dětských let. Jsem nemotorný, trošičku tu hru kazím.
Na jevišti jsou kulisy představující skalnatou krajinu. Herci putují do tajemné Země nikoho. Jeden z nich se zřítí do jeskyně. Společným úsilím všech je nešťastník zachráněn. Starší braši v zelených kloboucích zpívají.
Nadšení diváků je převeliké.
Múza říká: Výtečný experiment. Jenom mám obavy, jak se budou zvládat návaly zájemců při běžných reprízách. Usmál jsem se.
Mám radost. Statečným štěstí přeje. Dopnul jsem bundu a vydal se na cestu k domovu.
Brno – Komín, 13. 12. 2022
Divadlo Polárka, Brno – Jaroslav Foglar: Dobrodružství v Zemi nikoho. Scénář a režie: Filip Nuckolls, dramaturgie: Lukáš Cernoch, dramaturgická spolupráce: Alžběta Michalová, výprava: Jan C. Löbl, hudba: Ondřej Švandrlík, lektorská spolupráce: Marie Bravencová, světlo: Ondřej Coufal, zvuk: Marek Salamon, projekce: Jan. C. Löbl, zpěv: Alen a Ondřej Švanrlík, foto: Petr Chodura. Obsazení – Vláďa: Vít Malecha, Vincek: Jaroslav Tomáš, Bóža: Matěj Záhořík, Pepín: Alfred Texel, Pedro: Václav Dvořák, Zelené vesty: David Smečka, Petr Hanák, Milan Brauner, Ontario Virkl: Kateřina Veselá j.h. / Táňa Jírová, Strašidýlko: Anna Hřebíčková, Bičík: Kateřina Francová, Inka Solimanová: Natálie Pelcová, Hlas tatínka: Petr Hanák, Hlas maminky: Natálie Pelcová, Vypravěč: Lubomír Stárek j.h., Hlas z deníku: Petr Theodor Pidrman. Premiéra 10. prosince 2022.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 790)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)