Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 796)
Nedělní ráno, sníh leží všude. Opatrně našlapuji, snažím se nespěchat. Mířím totiž do milé Polárky a cesta vede z kopce.
Krása vesmírná a nohy z olova. Sezení je opět na jevišti. Tedy experimentální jako v inscenaci Foglarova příběhu. Škobrtám po stupních a schůdcích dolů i nahoru jsa veden ochotnými pažemi divadelníků. Konečně usedám na nějakou lavici a oddechuji. Na polštářcích přede mnou sedí houf svátečně oděných robátek, za mnou jsou srovnáni dospělí.
Nahoře nad strakatinou sedadel vybafuje prudký zážeh světla. Zní Dvořákova Novosvětská. Dýmem se do divadelní stráně prodírají stíny. Brebentí, zdá se, že i klnou. Slovům nerozumím. Inscenovaný koncert kapely Davida Smečky Polaris začíná.
Režii podívané má autorka scénáře Hana Mikolášková. A je to znát. Dynamicky koncipované obrazy vesmírné lodi se spolu s písničkami valí mlhou. Světelné clony, paprsky laserů, poletující komety i zářící hvězdy jsou míseny s příběhem zpívající posádky; vytvářejí kouzelný koktejl, na který hledím s otevřenými ústy.
Země a Mars / Zastavte čas / Už jsme tu zas / Zastavte čas
Kytara řve, buben burácí. Letím s kapelou. Objevuji vesmírná tajemství. Snažím se pochopit, co se skrývá za pojmy červí díra, Kentaur, asteroid, Alfa Centauri, Vozka, černá díra. Jsem překvapován vynalézavostí scénických efektů i jejich jednoduchostí.
Na zemi můžeš se stát slavnou star / Když se ti podaří zaujmout / Řek jeden, co neumřel stár / Lepší je shořet než vyhasnout // Mít svůj styl a hvězdný tón / Být jak Sting a star is born //
Dětí sedí jako pěny. Dívka hrající nebeskou Capellu je pro ně kamarádkou, vzedmutá plachta korábem snů. Šmátrají po něm, chtějí do něj vlézt.
Písničky jedna za druhou se derou do uší, prskavky prskají a posádka Mise Polaris se navrací.
Do potlesku zní hymnus: Milování / Svět zachrání / Milování / Svět zachrání / Milování…
Jdu do kopce. Sníh taje. Našlapuji opatrně.
Múza se usmívá: Dobré to bylo. Všichni hráli a zpívali s chutí, jako by zítra měl nastat konec světa.
Kopec je táhlý, trošičku se zadýchávám.
Múza se ptá: Kapela o sobě říká, že tvoří v žánru orbitálního hard-disca, co si o tom myslíte?
Múzo milá, až doklouzám k zastávce, sednu na tramvaj a pojedu domů dojíst snídaňovou polévku. Potom si lehnu, a jestli neusnu, budu tvrdě přemýšlet. Třeba o tom, jak dnes hráli na orbitě ten jejich disco-hard.
Je poledne, pá, kručí mi v břiše, pá, mám hlad, pá, zpívám, pá, mizím, pá!
Múza se zubí: Pá, Papageno, pá…
Zpívám a mizím.
Brno – Komín, 24. 1. 2023
Divadlo Polárka, Brno – Mise Polaris 5 aneb Zažij vesmír na vlastní uši. Scénář a režie: Hana Mikolášková, texty písní: Hana Mikolášková a David Smečka, hudba: David Smečka, dramaturgie: Alžběta Michalová, light design: Jakub Kubíček, kostýmy: Kateřina Doleželová. Osoby a obsazení: Dave – David Smečka, Betty – Alžběta Filipová, Su-ki – Tomáš Gyanpuri Sukup, PíDžej – Jáchym Panáček, Lajka – Jan Laichman, Vojta Vojtěch, Surý And special stars Capella – Filipína Cimrová, Alfa – Vít Malecha. Premiéra 22. ledna 2023
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 796)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)