Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 800)
Koupil jsem chléb, rohlíky, vlastně přímky, múza řekla: Tak a máme středu. Dlouho jste nebyl v HaDivadle, dnes tam dávají inscenaci hry norského prozaika, básníka, esejisty, autora knížek pro děti Jona Fosse Někdo přijde. Vlastně – Niekto príde, protože představení budou hrát žilinští herci.
Jsem od přírody minimalista a divadlo je pro mě samo o sobě minimalistickou formou umění.
Co to říkáš? To zní zajímavě.
Cituji výrok Jona Fosseho.
V HaDivadle šetří, všude je šero. Ale jinak mají nové dveře. Také všude. Postál jsem před rámečkem se snovou fotografií spoluzakladatele Hanáckého divadla Josefa Kovalčuka a s povzdechem naše řady řídnou jsem se vydal dlouhou chodbou do hlediště.
Múza poznamenává: Plné hlediště mladých, to je dobře. Vašich generačních vrstevníků je tady pět. Vlastně čtyři. Vy jste pátý.
S obdivem koukám na výtvarnou krásu scénického řešení. Kulaté tyčky, snad z bambusových palem, rostou na hracím čtverci vzhůru do tmy.
Múza špitá. Palmy v Norsku, to snad ne. To budou útlé fujary?
S obdivem koukám na výtvarnou krásu scénického řešení. Foto Robert Tappert
Stávám se okouzlenou duší. Opozdilci vklouzávají do hlediště. Tyče pohlcuje tma.
Múza šeptá: Snad budete rozumět.
On a ona unikajú ďaleko od všetkých ostatných ľudí na opustený fjord, kde si kúpili starý dom. Našli si nové miesto, kde môžu byť sami a zároveň spolu jeden v druhom.
Hej, v Žilině som vojančil. Dobre mi tam bolo.
Zní hudba. Pomalá, trochu ponurá. Na bělostné tyče dopadají šmouhy a odlesky skvrnitých matů. Světelné listoví skrápí i flaušový plášť kučeravé dívky a černým plnovousem obrostlou tvář urostlého muže.
Fešák, špitá múza.
Hlasy muže a dívky se střídají. Brumlají tiše. Lkají. Slovům ve slovenštině a básnivým větám je rozumět. Znějí z reproduktorů. Šerosvit je však stísňující. Dívka má strach: Někdo přijde. Cítím to. Silueta muže nabízí rámě: Jsme doma. Bude to dobré.
Najednou zní norština. Chlap, který prodal rodný dům, přichází okouknout novou majitelku. Jeho slova ve slovenském překladu běží na velkých obrazovkách.
Do lásky milenců je zaseto sémě žárlivosti.
Tempo představení je pomalé, hudba se prolíná do slov. Foto Robert Tappert
Tempo představení je pomalé, hudba se prolíná do slov. Některé repliky se opakují. Postavy se proplétají mezi tyčemi. Hledají minulost.
Múza šeptá: Když se lidé zpronevěří, již nikdy sobě neuvěří.
Vlastně se mezi tyčemi nic dramatického neděje. Přesto napětí roste.
Atmosféra strachu náhle končí. Foto Robert Tappert
Atmosféra strachu náhle končí. Dívka přijímá mužovo rámě, mladý pár odchází. Muž říká: Moře je černé a bílé.
Diváci dlouho tleskají.
Múza se nezdrží obdivu nad režijním pojetí, hudbou, výkony herců. Stejně jako nad nevšedním textem.
Teprve na konci představení jsem si uvědomil, že celý večer byl dabován.
Zvláštní…
Brno – Komín, 9. 2. 2023
Mestské divadlo Žilina, Slovensko – Jan Fosse: Niekto príde. Překlad Anna Fosse, režie Eduard Kudláč, výprava Eva Kudláčová Rácová, hudba Peter Machajdík. Hrají: Iveta Pagáčová, Ján Dobrík a Michal Koleják. Premiéra 29. května 2021. Psáno z reprízy 8. 2. 2023 v HaDivadle, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 800)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
