Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 82)

Byl to znamenitý nápad, spojit úsilí obou fakult múzické školy, divadelní i hudební a v předvánočním rozechvění se pochlubit dovednostmi svých posluchačů. Jeho výsledkem byla pastelová koláž, utkaná z lidových her, zvyků a vánočních písní Vávro, vidíš hvízdu?

Na scéně byl dlouhý stůl, kolem stolu něco židlí. Po pravé ruce, nalepen na první řadu diváků, stál cimbál. Divácké sezení se zaplnilo svátečně naladěnými lidmi. Byl advent. K cimbálu dokráčala děvčica v kroji. Paličkami rozechvěla něžně kovové struny. Z nástroje jakoby vylétla drobounká ptáčata. Dívky prostřely stůl. Kol stolu se usadila chasa. Doprostřed stolu usedl hospodář, písmák. Rozevřel Bibli a pronesl modlitbu. Byla to taková poslední večeře Páně.

 

Hospodář zaklapl Bibli. Chasa se s vervou pustila do předvádění lidových zvyků. Říkaly se říkánky, pálily svíce, zpívaly se popěvky, cimbál brumlal, dívky lily olovo, kohouti kokrhali, hrály se příběhy o Luckách, krájela se jablíčka a hospodář zpíval koledu. Chasa bujaře dováděla, jukala, mluvila, skuhrala, až jí tu a tam scházel dech. Na oponě z organtýnu, se zjevovaly pastelové obrazy, leporela svaté rodiny. Bylo tomu, jako když se u rozpálených kamen sejdou sousedé a sobě pro radost si hrají na čekání příchodu spasitele našeho, Ježíše Krista. Vše to bylo milé a bezprostřední.
Chasa předváděla starodávný obyčej prolamování ledu a nahlížení do zrcadla hladiny studánky, pak se poděkovala a zmizela ze scény i s nábytkem.

Zvedla se organtýnová opona, rozjely se tmavé portály a k překvapení všech, na malé ploše jeviště seděl mnohohlavý orchestr, složený z krasavic a stepilých jinochů. Dirigent přivedl na scénu dvě usmívající se dívky. Děvčata se postavila blíže levého portálu před orchestr, dirigent se rozmáchl a orchestr se rozezněl. Dívky z černých desek četly malebná slova a starý štědrovečerní příběh kamarádek Marie a Hany, hledající svou budoucnost v ledovém obraze zimní studánky, slavný melodram Zdeňka Fibicha, se zarýval do našich srdcí. Skvostná hudba, snoubící se s opojným projevem dívčích hrdel, mně vháněly vláhu do očí. Zjihlá radost se mně rozlévala po těle… Tleskal jsem jako utržený z řetězu!

V programu jsem se dočetl: Od sv. Ondřeje do Vánoc. Divadelní ztvárnění lidových zvyků, obyčejů a písní z předvánočního období. Hrají posluchači režie, dramaturgie a dramatické výchovy divadelní fakulty. Štědrý den, melodram Zdeňka Fibicha na slova Karla Jaromíra Erbena recitují: Barbora Nesvadbová, Milada Vyhnálková, studentky činoherního herectví ateliéru doc. Oxany Smilkové. Hraje orchestr posluchačů Hudební fakulty s dirigentem Markem Klimešem. Nastudování melodramu: Lubomíra Sonková, Marek Klimeš, Kostiantyn Tyshko.

Na kraji prvé řady seděla má dávná herecká kolegyně, pedagožka Luba Sonková a utírala si kapesníkem zarosené oči. Lubo, moc, moc ti blahopřeji!! Musela ses pořádně nadřít. Holky skvěle vyslovovaly, cítily muziku, frázovaly, jejich hlasy hudbu hladily. Obě byly výtečné! Znám je z Marty, z představení. Že jsou schopné zvládnout na tak vysoké úrovni melodram, to jsem netušil. Blahopřeji! Paráda… Ano, ano, melodram, když se umí, tak to je potom velké dílo. A mladí, jak toho Fibicha procítili… Krása! Pamatuji Vlastu Fialovou, Helenu Kružíkovou, Věru Galatíkovou, Láďu Freje, jak ti uměli melodram, joj! Za mých studentských let jsme měli melodram povinně. Vedle jevištní mluvy, uměleckého přednesu, melodram. Škoda, že tomu tak není i teď. Ty dvě holky jsou asi bílými vránami, viď? A neplač! Já už doplakal.

Po přestávce pokračoval velebný večer třemi vánočními pastorely Jana Jakuba Ryby: Rozmilý slavíčku, Srdce plesá a Milí synáčkové. Sezení orchestru se posunulo kupředu, skvělé pěvkyně Ivana Pavlů, Pavla Radoslavová i výtečná flétnistka Isabela Brodová, nám hrály a zpívaly z očí do očí. Urostlý elegán, dirigent Marek Klimeš, svými dlouhými pažemi vířil vzduch nad mou hlavou. Hlazení tóny po mé bolavé duši nebralo konce. Na organtýnu blikala, až se posléze usadila pastelová krajina s putující svatou dvojicí. Zasnil jsem se a představoval si kůr kostelíku v Rožmitálu pod Třemšínem. Pan regenschori Jan Jakub hrál na varhany a dával svým ovečkám nástupy.

Sen však skončil. Dívčina v kroji zabrnkala do cimbálu a pěvkyně, dirigent i orchestr vymizeli, jako když do vrabců střelí. Černě odění technici začali odnášet židle, stojany, nakonec odnesli i dirigentský pult. Bylo to takové dnešní, poetické vyklízení pozic, v pozadí s preludujícím cimbálem…

Opona povyjela, na chvíli se zastavila a pak se majestátně vznášela vzhůru. Zvláštní, jak taková maličkost na sebe strhne pozornost. Na odhaleném prostoru stál nám již známý stůl a dvě židle. Do jevištního prostoru napochodovali zmalovaní, do kostýmů „nahastrošení“ komedianti, prezentující vánoční hru Vávro, vidíš hvízdu?

Pastýři spatřili hvězdu a dali se za ní. Zpívalo se, cimbál něžně cvrnkal, čerti létali povětřím, s kosou se plahočila kmotřička smrt. Tři králové jezdili na koních, dívenka dula na saxofon a všichni ti lidičkové putovali za „hvízdou“. Sešli se u chléva. Panu Marii opěvovali, Jezulátku se klaněli a děkovali hvízdě, že je do Betléma dovedla. Anděl s hvězdou na holi se usmíval. Židé v černých kaftanech hledali rozumy ve starých knihách a zlý král Herodes s holou lebkou se durdil, že musí být Jezulátko nalezeno a utraceno. Svatá rodina osidlům Heroda unikla a král umíral. Hosana na výsostech – zpěvem společným studenti ukončili vánoční hru.

V tunelu před divadlem mě oslovil dávný kolega, tenorista a pedagog Zdeněk Šmukař: Člověče, rozuměl jsi tomu? – Rozuměl. My tu hru hráli kdysi v Polárce. – Já měl dojem, že si z toho všeho dělají studenti srandu. – Humor s sebou nese ta lidová hra. – A nebylo studentům rozumět. – Vždyť tu hru nehráli herci. – Bylo to takové ochotnické. – Ano, to je přesně řečeno. Ochotníci hráli ochotně hru o narození Ježíše, Pána našeho. – Prosím tebe, víš, jak by tuto hru zahráli ochotníci z Boleradic? A jak by ji zazpívali? – Dovedu si představit, skvěle. – Tak to vidíš. – Jenže, ochotníci z Boleradic žijí v tradici a z té tradice vycházejí, hru mají osahanou, hrají ji každoročně. Tihle studenti, se možná ve velké většině setkali s hrou poprvé. S prezentací hry se museli popasovat. Na zkoušení měli prý jen tři dny. – Zdeňku, byl to pěkný adventní večer. Večer lidí dobré vůle. Poděkujme a dost. Tak pěkné Vánoce! – Máš pravdu. Pěkné Vánoce!

Brno – Komín, 19. 12. 2014

Divadlo na Orlí, Brno – Vávro, vidíš hvízdu? Vánoční hry, zvyky, písně. Obyčeje, pastorely a také melodram v nastudování studentů a pedagogů Divadelní a Hudební fakulty JAMU. Garanty projektu prof. PhDr. Josef Kovalčuk (Divadelní fakulta) a prof. MgA. Jindřich Petráš (Hudební fakulta). Tvůrčí tým projektu: režie – Břetislav Rychlík, dramaturgie – Josef Kovalčuk, dirigent – Marek Klimeš (4. Ročník dirigování), produkce – Barbora Rosochová (2. Ročník divadelního manažerství). Pedagogické vedením studentů: prof. PhDr. Josef Kovalčuk, doc. Břetislav Rychlík, prof. PhDr. Silva Macková, MgA. Petra Vodičková, Ph.D., prof. Václav Kunt, doc. Zdeněk Šmukař, prof. Rostislav Hališka, Mgr. Lubomíra Sonková, Bc. Petr Svozílek. Ztvárnění části Od sv. Ondřeje do vánoc a vánoční hry na motivy lidových her z Rosic, Volyně a Ždánic – Vávro, vidíš hvízdu?. Scénáře: Tereza Agelová, Alexandra Bolfová, Martin Hodoň, Karolina Ondrová, Dagmar Říhová, Adam Steinbauer (posluchači režie a dramaturgie atelieru pro. Josefa Kovalčuka) Režie – Břetislav Rychlík. Výtvarná spolupráce: Kristina Drinková, Dominika Hanzlíková, Kristýna Hriadelová, Karolina Srpková, Adéla Vajdíková (posluchačky 1. ročníku scénografie). Pohybová spolupráce: Ladislava Košíková. Korepetice písní: Petr Svozílek. Cimbál: Erika Biskupová. Účinkovali: Marie Bravencová, Iveta Kocifajová, Lukáš Kavín, Paulína Mazíková, Jana Nechvátalová, Jana Posníková, David Tchelidze, Juliana Valíšková, Gabriela Veselá (3. Ročník dramatické výchovy), Tereza Agelová, Alexandra Bolfová, Martin Hodoň, Karolina Ondrová, Dagmar Říhová, Adam Steinbauer (1. ročník režie a dramaturgie), Břetislav Rychlík. Štědrý den – melodram Zdeňka Fibicha na text Karla Jaromíra Erbena. Recitace: Barbora Nesvadbová, Milada Vyhnálková (posluchačky 4. ročníku činoherního herectví ateliéru doc. Oxany Smilkové). Orchestr posluchačů Hudební fakulty, dirigent Marek Klimeš. Nastudování: Lubomíra Sonková, Marek Klimeš, Kostyantyn Tyshko. Vánoční pastorely Jana Jakuba Ryby, sólisté: Ivana Pavlů, Pavla Radostová, zpěv. Isabela Brodová, flétna. Orchest posluchačů Hudební fakulty, dirigent Marek Klimeš. Program připravili: Tereza Agelová, Alexandra Bolfová, Martin Hodoň, Karolina Ondrová, Kristina Drinková, MgA. Tomáš Gruna. Divadlo na Orlí, 18. 12. 2014.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 20. prosince 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 82)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ