Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 824)

Klopýtám k divadlu, oko bolí. Před Redutou se opírám o pylon s nahatým Mozartem.

Múza vede řeč: Rakouský lékař a dramatik Arthur Schnitzler byl prostopášným ctitelem žen. Třikrát navštívil Brno, objevil se i v Redutě. Miloval herečky a koloraturní pěvkyni Mizi Glümer obzvlášť. Jeho Anatola uvedlo již neexistující Divadlo na Veveří v roce 1917.

Bože můj, všude šero. Na jevišti se nachází temně prosklená vitrína, tmavé kabaretiérky zpívají posměšný kuplet o mužích. Chvástavý Anatol se kasá peprnými historkami mládeneckého života. Přítel Max, cynik a znalec, mu oponuje. Do děje vstupují křehké dívky, chtivé dámy i herdekbáby. Smavý prostor je velkým „šmajchl“ kabinetem.

Vtipné dialogy se divákům asi nezdají být dostatečně humornými. Počáteční výbuchy smíchu utichají, až zcela umlknou. Herecká trumfování nezabírají, směšnost se z jeviště vytrácí. Smích pookřává jen při báječném výstupu komičky Terezy Groszmannové hrající poživačnou pěvkyni Annie.

Múza šeptá: Vtipná naivnost Blahutova Anatola má jiskru, Dejmalovu Maxi je vlastní humorná elegance, Isabela Smečka, Zuzana Černá i Tereza Groszmannová jsou komediálními koketami jak se patří a sluší. Leč představení veselou podívanou není. V čem je problém?

V době. Co za císaře pána rozesmávalo davy, dnes už nefrčí… Diváci jsou pozorní, ale všeho je příliš a humor moc jemný.

Anatol je „pechfógel“. Když už se rozhodne oženit, sexuchtivá lítice Ilona mu svatbu zhatí.

Po dvou a půl hodinách je kratochvilné taškařici konec. Diváci tleskají.

Šmátrám prsty po stěnách. Zelný rynek je temný. Opírám se o pylon s nahým Mozartem.

Múza říká: Nekonečné a vousaté představení. Měli škrtat.

Buďme tolerantní, múzo. Viděno skrz tmavá skla mých brýlí bylo to sice zdlouhavé, ale současně i nevesele současné dílo.

Brno – Komín, 25. 4. 2023 

Národní divadlo Brno – Arthur Schnitzler: Anatol. Překlad Tomáš Dimter, Tomáš Kafka, režie Peter Gábor, dramaturgie Hana Hložková, scéna Michal Syrový, kostýmy Tomáš Kypta, hudba Mario Buzzi, pohybová spolupráce Pavol Seriš. Hrají: Vojtěch Blahuta, Ivan Dejmal, Zuzana Černá, Tereza Groszmannová, Isabela Smečka, Oldřich Bělka. Premiéra 21. dubna 2023 v divadle Reduta.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 30. dubna 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 824)

1. Jan Grulich

   

   Pane Tučku,
   zcela souhlasím s hodnocením inscenace, kterou jsem shodou okolností viděl včera. Velmi mne však zaujal výkon hlavního představitele, z Vojtěcha Blahuty roste pan herec.

   30.04.2023 (8.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Vladimír Hulec

   

   Vidíte,
   to je třeba (aspoň pro mne) zajímavé – jak se divadlo (inscenace) představení od představení mění.
   Byl jsem na premiéře a tam všechny tři dámy – Zuzana Černá, Tereza Groszmannová a Isabela Smečka – svou živelností a nasazením naprosto oba pány – Vojtěcha Blahutu a Ivana Dejmala – převálcovaly. Inscenace především kvůli nim dvěma působila bezkrevně a hlavně rozpačitě. Ani jeden (a hlavně Vojtěch Blahuta) se ve své postavě – zdálo se – necítil jistej a dobře. Chybělo jim potřebné charisma a kreativní přístup, vzájemně provokativní a doplňující se souhra, jež by mondénní košilaté situace potřebnou ztřeštěností, intelektuálním nadhledem a komediálností (již nejlépe prokázala – jak píše pan Tuček – Tereza Groszmannová v úvodním výstupu druhé půle) rozsvítila. Jen poctivě „simulovali“ dané situace, naplňovali zadání. Cítil jsem z nich velké nevyužití možností, jež akce nabízely. Možná se to už v repríze zlepšilo, usadilo…

   30.04.2023 (13.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ