Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 827)
Paní profesorka Zoja Mikotová povídá: Před sedmnácti lety jsme tady ve sklepním divadle hráli s Tondou Novotným Čekání na… prvně.
Já u toho nebyl. Hořké leporelo o čekání dvou lidí na kmotřičku smrt, jsem neviděl. Škoda. Zrak se mi kalí a slzy pálí.
Bože můj, proč jen ten čas tolik letí.
Dva staří lidé sedí za stolem na židlích. Paní pokládá před sebe papírovou nákupní tašku. Pán ji obrací, nic v ní není. Šedivá žena z ní vytahuje nádherné, leč nakousané jablko. Potutelní staroušci vytahují z úst ukousnutá sousta a… jablíčko je celé.
Múza se směje: Jako malé děti…
Stará paní je bosa, má na sobě lehké tmavé šaty s krátkými rukávy. Kmet má fortelné černé boty, kalhoty a bílou košili. Dívají se na sebe. Prsty špacírují po desce stolu. Je to nuda. Úsměvy mizí z obličejů.
Tma.
Muž je navlečen do odporně deformované plastové zrůdy, udivená žena pojídá lžičkou jogurt a nezúčastněně se dívá. Muž zasténá: Zkurvený život!
Mrazí mě v zádech.
Staroušek se skácí. Staruška obkresluje křídou jeho tělo. Poté namaluje na podlaze obrazec podobný mrtvole a snaží se do něj vtěsnat.
Je to krutá podívaná, šeptá múza.
Herecké etudy střídají nehybná zastavení. Obrazy opuštěného stolu, povalených židlí, židlí postavených na stůl…
Snad nepláčete?
Jo. Mám alergický záchvat.
Pantomimická chůze do bezčasí, zpívání ukolébavky, štrikování svetru a pak poslední kafe. Dva bílé hrníčky září, tváře staroušků mizí v tmách…
Dlouhý smutný potlesk uzavírá mistrovské představení.
Jemnost, preciznost i básnivá krutost mě oslovily, skvělá miniatura, šeptá dojatá múza.
Kýchnul jsem. Svatá pravda!
Brno – Komín, 12. 5. 2023
Zoja Mikotová / Antonín Novotný: Čekání na… Scénář a režie Zoja Mikotová. Hráli: Zoja Mikotová a Antonín Navrátil. Psáno z reprízy 11. května 2023 ve Sklepní scéně Divadla Husa na provázku.
///
Více o inscenaci Čekání na… na i-DN:
Cirkus v záři reflektorů (No. 4)
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 827)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zoja Mikotová
Milý pane Jaroslave,
děkuji za Vaši rychlou reflexi..
To, co jsme s Antonínem hráli nyní, bylo teprve třetí naše společné hraní. Poprvé jsme připravili jen pár etud do 20 minut pro festival pohybového divadla Otevřeno v Kolíně, podruhé jsme hráli delší verzi na Letní Letné před dvěma lety… ovšem ve stanu. Zde to bylo opět podmíněno prostorem a přidána další etuda… po dvou letech to tedy pro nás byla takřka premiéra…
Po odehrání první části programu jsem uváděla druhou část večera, ve které vystoupili hudebníci, kteří mne doprovázejí na tvůrčí cestě s Neslyšícími… zde to bylo motivováno konkrétně inscenací „Pojď do mého světa“ divadla Neslyším, která měla premiéru v prostorách sklepa Provázku 29. 5. 2005. V předsálí na TV obrazovce byly přípomínkou promítané fotografie… Dorota Barová a Zdeněk Kluka tenkrát doprovázeli živě celé představení a Karel Heřman byl dokonce zapojen do děje… Pod obrazovkou ležel i písemný materiál, dobové recenze… ale to asi v tom kolotání kolem občerstvení zaniklo…
Jsem nyní osobně vděčná za tuto možnost zahrání a především za možnost vzájemného setkání Centru experimentálního divadla… konkrétně umělecké platformě TERÉN… celému jejich týmu v čele s Matyášem Dlabem.
Děkuji ZM
17.05.2023 (11.28), Trvalý odkaz komentáře,
,