Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 829)
Tulipány již odkvetly, však vůně šeříků stále ještě táhnou Komínem. Vyšňořený chvátám za festivalovým děním. Divadelní svět Brno vtrhnul do městských bran.
Co tak vzletně, kmete, abyste někoho nepopudil.
Tak ať, mám radost. Puzení mi bylo dáno od Boha. A pak, múzo, jeden neví, jak bude. Třeba je to naposledy.
Reduta s kouzlem prosklených zákoutí bzučí tichými hovory. Múza povídá: Před dvěma roky v Polsku vyvolaly rozruch reportáže Janusze Schwertnera o dospívajících pacientech a jejich rodičích, kteří se ocitli v systému dětské psychiatrické péče. Sebevraždy jsou totiž nejčastější příčinou úmrtí dětí. Téměř sedmdesát procent polských teenagerů o sebevraždě uvažuje. Zvlášť tíživou kapitolu tvoří mladí transgendeři, lesby, gayové a bisexuálové. Reportáže se staly podnětem k nastudování inscenace Spartakus. Láska za časů moru. Teatr Wspolczesny w Szczecinie, režie Jakub Skrzywanek, scénář Weronika Murek – Jakub Skrzywanek.
Třesk kovových zábran v labyrintu steziček dětského blázince plného pachů po podlahách ležících slamníků je zvukem mrazivým. Příjem dětských sebevrahů ponižující šikanou. Výtvarné řešení ústavu připomíná spíš hrůznost sběrného tábora. Umyvárna s klozetem je společná pro chlapce i dívky a primitivní léčebné metody zavánějí středověkem. Šokujícím prvkem inscenace je obsazení dětských rolí geronty hereckého souboru.
Múza říká: Režie tím upozorňuje, že křehkost a zranitelnost je věcí nadgenerační.
Trochu to mate. Jednající rodiče jsou viditelně mladší než jejich choré ratolesti.
Příběh pacienta, který má ve svém dívčím těle uvězněného chlapce, je pomyslnou osou představení. Foto Piotr Nykowski
Příběh pacienta, který má ve svém dívčím těle uvězněného chlapce, je pomyslnou osou představení. Viktor se raději vrací do víru sebevražedných myšlenek a bídných ústrků, než by zažíval ponižující peklo léčení, je vzpourou bezmocného.
Vizí svatebního obřadu stvrzující manželství homosexuálního páru produkce štětínských kumštýřů končí.
Znějí housle, krojovaní svatebčané radostně křepčí a pějí polskou svatební píseň.
Múza vzdychá: Ach jo, dobře herci po polski hráli!
Jsem znavený.
Brno – Komín, 20. 5. 2023
///
Více o inscenaci Spartakus v DN 10/2023:
Nerovnoprávnost ve východní Evropě
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 829)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Inscenaci
jsem viděl v Praze na festivalu Nová komedie a musím potvrdit, že jde o zcela mimořádné – působivé, angažované, apelativní, rituálně osvobodivé – umělecké dílo. Takové divadlo – se silným tématem, se silnou režisérskou vizí, syrovým herectvím a v neposlední řadě působivou výpravou – u nás naprosto absentuje. A možná ani nikdy nebylo. Snad nyní se v pražském Vzletu pod dramaturgickou rukou Marty Ljubkové něco obdobného klube (Území nikoho: https://vzlet.cz/program/uzemi-nikoho#), v prostředí amatérského divadla pak tímto směrem dlouhodobě pracuje David Zelinka a jeho soubor Teď nádech a leť (byť se soustředí na jiná neuralgická místa našeho světa).
20.05.2023 (16.50), , Trvalý odkaz komentáře,